Vážně je Valentýn jen americký marketingový tah?

„Filippo, Filippo, kde jsi?“ „Tady, Sofia, u koní. Co se děje?“ „Už jsi vymyslel, co budeme dělat? Přeci to nenecháme jen tak. Pokud tě odvedou na vojnu, už se nikdy neuvidíme, nikdo se odtamtud ještě živý nevrátil.“ „Ale kdybychom se vzali, do boje bych nemusel, vykonával bych službu jen ve městě,“ namítl Filippo. „To ano, ale sňatky jsou přeci teď v celé Itálii zakázané, aby měl císař dostatek svobodných vojáků na obranu svého státu,“ odvětí smutně Sofia. „Neboj se, něco vymyslím, nenechám nás rozdělit,“ slíbí Filippo. 

Dny plynuly, a zatímco Filippo vymýšlel, jak to udělat, aby nemusel do boje, staral se na statku o koně a nevycházel moc ven, aby ho někde nezahlédli biřici a neodvedli ho dříve, než něco vymyslí. Sofia pracovala v kuchyni na zámku se svými přítelkyněmi, kterým měli být také odvedeni chlapci, ale zdálo se, jako by jim to nevadilo, byly veselé a šťastné. „Jak se můžete takhle smát a být veselé, copak vám nevadí, že vám odvedou vaše lásky a už je nikdy neuvidíte?“ rozhořčila se na ně Sofia. Dívky se po sobě zmateně ohlédly.

„Copak ty to ještě nevíš, k tobě se to nedoneslo?“ překvapivě se podivila Sara. „Co mám vědět? Co se ke mně mělo donést?“ nedočkavě a rozrušeně se ptala Sofia. „Nechali jsme se oddat a naši manželé teď půjdou jen do služby do města,“ ujala se slova opět Sara. „Ale sňatky přece císař zakázal, copak jste to stihli ještě předtím?“ „To ne, nestihli. Vzali jsme se i přes zákaz.“ „Ale jak teda, jak je to možné, tak už mi to přeci povězte,“ chtěla rychle vědět nedočkavá Sofia. „V Římě v jednom kostele je kněz, který i přes zákaz císaře oddává zamilované páry,“ vysvětlila jí Sara.

Sofia se nemohla dočkat konce služby a utíkala, co ji nohy stačily za svým Filippem. Když doběhla na statek, nemohla nikde Filippa najít. „Filippo, Filippo, no tak, kde jsi?“ To není možné, přece ne teď, když už vím, přece ho teď nemohli odvést. „Tady jsem, Sofia, byl jsem s koňmi u potoka. Copak se děje, že jsi tak rozrušená?“ blížil se Filippo se dvěma koňmi po cestě. „Už vím, už to vím. Vím, co máme udělat, aby tě neodvedli,“ drmolila Sofia tak rychle, že ji Filippo sotva rozuměl. „Klid, no tak, uklidni se, vydýchej se a pověz mi to pomalu ještě jednou,“ uklidňoval Filippo svou Sofii. „Děvčata z kuchyně mi prozradila tajemství. Prý jeden kněz v Římě oddává tajně zamilované páry,“ vychrlila na něj Sofia. Filippo chvíli přemýšlel.

„To se mi nějak nezdá. Jak to, že by na to ještě císař nepřišel? Že by toho kněze ještě neobjevili a nezavřeli?“ ptal se Filippo nahlas. „To nevím, ale proč to nezkusit, když ostatním to vyšlo. A máme teď snad jinou možnost, jak zůstat spolu? Vymyslel jsi jiný způsob?“ „Ne,“ přiznal smutně Filippo. „Tak to můžeme přeci aspoň zkusit, prosím, Filippo. Nebo už si mě nechceš vzít?“ naléhala Sofia. „Ale to víš, že chci. Jen mi to přijde dost nebezpečné. Musíme být velice opatrní. Pojedeme v noci. A jestli to tedy chceš vážně zkusit, nač čekat, pojedeme hned dnes.“ „Děkuju, Filippo. Je to teď naše jediná šance. Já o tebe nechci přijít. Když mi tě odvedou do boje, už tě nikdy neuvidím.“
 

Po dlouhé a trnité cestě dorazili, konečně, za svítání do Říma, kde snadno našli kostel, který popisovaly Sofiiny přítelkyně. Koně přivázali před kostelem a utíkali dovnitř, aby našli kněze a zjistili, zda je to správný kostel. „Haló? Je tu někdo?“ Rozhlížejí se po kostele, ale nikoho nevidí. Co když je to špatný kostel? Nebo co když už tu kněz není? „Přejete si? Hledáte někoho?“ objeví se za nimi muž. Sofia a Filippo neví, zda je to ten správný kněz a nechtějí prozradit jeho tajemství. „Hledáme kněze Valentýna, ale nevíme, jestli jsme tu správně,“ tiše se zeptá Filippo. Kněz se potutelně pousměje a prozradí, že jsou na správném místě a že ten hledaný kněz je přímo on. „Myslím, že nebude tak těžké uhodnout, co byste ode mě potřebovali,“ stále se usmívá Valentýn. Mladí milenci mu prozradí svůj příběh lásky a co je čeká, pokud se nebudou moci vzít.

 
O několik měsíců později přiběhne Sara, celá vyděšená, do kuchyně. „Víte, co se stalo? Už jste to slyšely?“ vyhrkne na své kamarádky. Po tom, co všechny kroutí hlavou, jim začne vyprávět, co slyšela ráno na tržnici. „Říká se, že mladí milenci už nemohou kněze Valentýna nikde najít. Nikdo neví, kde je, kam zmizel,“ vypráví rozrušená Sara. Později se i do malého městečka donese zpráva, že byl kněz Valentýn, 14. února v Římě, umučen. Neví se ale, zda kvůli jeho tajnému oddávání zamilovaných, a tím porušení císařova zákazu, nebo kvůli jeho zázračnému daru od Boha, uzdravovat nemocné.

Příběh byl volně sepsán na motivy legend o svatém Valentýnu (kterých existuje celá řada), protože si stále většina lidí myslí, že jde o americký svátek. Přitom má původ v Evropě a vážně se nejedná o marketingový výmysl. Bohužel původní legendy přebila představa Valentýna, kterou vytvořili právě Američani.

Ilustrace: @market.a.rt