Svoboda...

Jak vnímám svobodu?

Zkusili jste si někdy takovou otázku položit? Co pro mě znamená svoboda? Kde začíná a kde končí? Je závislá jen na mně, nebo moji svobodu ovlivňuje někdo druhý?

Zažili jste někdy okamžik, kdy jste si řekli, tak a teď už jsem vážně svobodný? Nebo naopak, dostali jste se do situace, kdy jste mysleli na to, že až se něco stane, něčeho dosáhnete, tak budete konečně svobodní?

Asi je jasné, že neřešíme náš stav, zda jsme svobodní nebo vdané/ženatí. Ale máme na mysli stav, kdy se člověk cítí svobodný stavem mysli.

Když se zamyslíte nad svou svobodou, máte dojem, že je na něco vázaná? Že souvisí s něčím konkrétním? Může to být s člověkem, penězi, prací, bydlením, cestováním, rodinou. Nebo si naopak myslíte, že svoboda závisí jen a jen na vás, na nastavení vaší mysli? Že když se rozhodnu, že jsem svobodná, cítím se svobodná, tak jsem, a vůbec nezávisí na okolnostech kolem? 

 

Pokud totiž vaše svoboda závisí na někom nebo něčem, alespoň dle vašeho osobního pocitu, může se stát, že se nebudete cítit svobodní nikdy, protože stále budete čekat na nějaké až. A myslíte, že je to tak správně? Že by na tom nešlo něco změnit?

Představme si, že svobodní se budeme cítit až budeme mít víc peněz, až budeme mít auto, až budeme cestovat, až nám děti vyrostou, až začneme s tím vysněným podnikatelským plánem, až zhubneme, až si koupíme to lepší oblečení, až budeme chodit na ty honosné akce.

Vážně na to chceme čekat? Chceme se o svoji svobodu vlastním rozhodnutím okrádat? Nebo je vážně naše svoboda závislá na okolnostech, a nejen na nás?

Souvisí naše svoboda pouze s tím, že až si pořídíme auto, budeme si moct zajet kam budeme chtít? Až splatíme dům, bude konečně náš? Až si našetříme na tu cestu kolem světa, tak budeme svobodní? Až odejdeme z práce a už nám nebude nikdo šéfovat, tak budeme svobodní? Až nám děti vyrostou a odstěhují se, budeme zase svobodní?

A naopak, když něco z toho nemáme, tak svobodní být nemůžeme? Nebo když si najdeme partnera, založíme rodinu, tak už nemůžeme být nikdy svobodní? Závisí naše svoboda na místě, činnosti, lidech? 

 

A co když je těch svobod víc?

Možná, že až si pořídíme děti, budeme se muset v určitých věcech omezit a nebudeme moct dělat vše, co jsme dělali, než jsme je měli. Ale je to něco, co by nám sebralo veškerou naši svobodu? Vždyť nám nikdo neříká, že už v životě si nebudeme moct zajít sami na procházku, mít vlastní koníčky, vyjet si na dovolenou. Ano, možná na čas svoji svobodu omezíme, nebo bude teď chvíli vypadat trochu jinak, než si ji představujeme, ale nemusí zmizet úplně.

Stejně tak, pokud nemám auto, znamená to, že jsem nesvobodná, že se nemůžu podívat kam chci? Ne, existuje spousta jiných způsobů. Nemám peníze na drahou dovolenou, znamená to tak, že se nemůžu podívat vůbec nikam? Ne, můžu si vybrat jiné místo, a svobodně se rozhodnout.

Nikdy to není buď, anebo. Není to všechno nebo nic. Záleží jen na nás, jestli se chceme stavět do role obětí, které o svou svobodu přišly, nebo čekají na nějaké až. Nebo si svou svobodu vybudujeme a budeme schopni ji najít i v těch obyčejných, každodenních činnostech.

I když nás někam zavřou, všechny fyzické věci nám seberou, nikdy nám nemůžou vzít naši svobodu mysli.