Dokonalá?

Dost dlouhou dobu jsem měla problém si najít partnera. Několik kratších vztahů jsem měla, ale nikdy to nebylo nic tak vážného, abych si řekla, že je to to napořád. A pak jsem poznala jeho. Nemohla jsem ani uvěřit svému štěstí. Nebylo to tak, že bych snížila svoje požadavky a brala to, co je. Právě naopak, on splňoval úplně vše a měl toho ještě hodně navíc.

Takže se to vyplatilo? Jak se říká, vše přijde v ten správný čas. Měla jsem si to všechno prožít a vydržet, abych poznala jeho a konečně zažila tu velkou osudovou lásku? V tom případě se to čekání vyplatilo. Tyhle všechny myšlenky se mi v tu dobu honily hlavou.

Myslela jsem si, že jsem konečně našla svoje štěstí, životní lásku a partnera. Všechno se zdálo naprosto dokonalé. On byl dokonalý. A protože jsem o tohle nechtěla přijít, řekla jsem si, že pro něj taky musím být dokonalá. Abychom mohli mít dokonalý vztah.

Svoje přání, sny a potřeby jsem odsunula někam do pozadí. Se vším, co navrhl on, jsem souhlasila. Když chtěl jít večer ven, šli jsme ven, když chtěl zůstat doma, zůstali jsme doma. Nezáleželo na tom, jestli se mi chtělo nebo nechtělo. 

 

Protože on pravidelně cvičil a podle toho vypadal, začala jsem cvičit taky. Přece s jeho vymakaným tělem nebude mít vedle sebe nějakou holku s povolenou nevyrýsovanou postavou. Jelikož on měl vysokou školu a já „jen“ střední, rozhodla jsem se přihlásit na vysokou školu. Přece nemůže mít vedle sebe míň vzdělanou přítelkyni. 

Protože jsem pracovala jako asistentka v kanceláři, což nebyla žádná lukrativní práce, odešla jsem a začala si hledat něco jiného. Že to nebude tak snadné, když ani navíc nevím, co hledám, mi došlo až moc pozdě.

Vyházela jsem všechny svoje staré a obnošené věci a nakoupila si celý nový šatník elegantního oblečení, protože jsem vedle něho chtěla působit reprezentativně, aby si každý řekl to je ale hezký pár, ten má dokonale upravenou přítelkyni, a ne, proč se zahazuje s takovou šmudlou. Proto jsem o sebe začala i mnohem víc dbát. Pravidelně jsem chodila na vlasy, nehty, kosmetiku, i když jsem to předtím nikdy nedělala, nebavilo mě to, a umělé nehty se mi nelíbily a nebyly mi příjemné.

I když veškeré větší výdaje jako dovolené, výlety, nájem, jídlo, platil on, i tak jsem zjistila, že se mi moje finanční úspory rychle tenčí. Což neměl být můj jediný problém. 

Jednoho dne přišel a řekl mi, že to mezi námi chce ukončit. Nevěřila jsem svým uším. Jako důvod uvedl to, že jsem se od doby, co jsme se seznámili, hodně změnila, a že poznal někoho jiného. 

 

Změnila? Já? Vždyť jsem chtěla být dokonalá pro něho. Všechno jsem to dělala kvůli němu, kvůli nám, pro nás. Jak mi to mohl udělat? V tu chvíli jsem nevěděla, co budu dělat. Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, nepoznávala jsem se. Tohle jsem nebyla já.

A nebylo to jen fyzickým vzhledem. Ale moje tvář? Moje oči? Kam zmizela ta jiskra, která se vždy mým blízkým líbila? Kam zmizel můj hlasitý veselý smích? Kdy jsem ho vůbec slyšela naposledy? Poslední dobou jsem se hrozně hlídala. Dávala jsem si pozor na každé slovo, na každý úsměv, pohyb, nádech, projev. Jen abych byla dokonalá pro něho, před jeho kamarády. Aby každý mohl říkat, jakou má dokonalou partnerku.

Ale kam jsem zatím zmizela já? Kdo opravdu jsem? Kam jsem zmizela? Tolik jsem se chtěla přizpůsobit a změnit, stát se dokonalou, i když to byl úplný nesmysl a nikdo to po mně ani nechtěl, až jsem ztratila samu sebe a zničila i náš vztah.

Stala se ze mě nějaká moje domnělá představa o dokonalé přítelkyni, místo abych si vážila své originality. A tak jsem na to doplatila. Snad to pro mě byla dostatečná lekce a poučení pro příště. Nějakou dobu mi bude trvat, než zase najdu sama sebe a vybuduju si zpět svůj život. A pak, možná, budu mít co nabídnout někomu jinému.