Kam tohle může vést?

 

Žijete se stejně starým partnerem, ale často máte pocit, že vedle sebe máte spíš dítě. Představovaly jste si váš vztah a soužití úplně jinak. Ze začátku vztahu jste zamilovaní a proč byste pro toho druhého neudělaly cokoliv. Vždyť mu tak projevujete svou lásku.

Vaříte mu, uklízíte domácnost, žehlíte jeho oblečení, děláte mu masáže, uklízíte jeho věci, obstaráváte nákupy potravin, vymýšlíte, co budete vařit, vybíráte vybavení do bytu. Hlídáte veškeré termíny pro oba, vymýšlíte a sháníte dárky pro obě rodiny, plánujete a zařizujete oslavy, vymýšlíte a chystáte občerstvení.

Připomínáte mu, jestli by se neměl ozvat svým rodičům a sourozencům. Neustále ho upozorňujete na to, že by se měl objednat k lékař, holiči apod., ale nakonec to uděláte samy a jen mu přidáte termín do kalendáře. 

 

A najednou se jednoho dne proberete a kladete si otázku, kdo já vlastně jsem? Jeho partnerka, matka, nebo sekretářka? A z toho, co byl na začátku vztahu projev vaší lásky, se stává něco, co je důvodem pro další hádku, a co vede k začátku konce.

Nebo naopak vedle sebe máte partnera, se kterým nemusíte hnout prstem. Dělá vám snídaně do postele, vaří večeře. Buď byt uklidí, nebo to zařídí. Do kuchyně vás ani nepustí, protože to je jeho místo, a vaření je jedna z mála činností, u kterých si údajně umí pořádně odpočinout. Vymýšlí programy na víkendy, plánuje výlety a dovolené.

Z počátku si připadáte jako opečovávaná princezna. Zejména, pokud už máte první zmíněnou zkušenost. Ale po čase se začnete nudit. A nejen to, začne vám vadit, že s vámi partner nic neřeší, nediskutuje, ale vše vám jen oznamuje jako hotovou věc. A když vám oznámí termín, kdy vás objednal ke kadeřnici a na prohlídku na gynekologii, váš pohár trpělivosti přeteče. 

 

Takže co? Nevíme, co chceme? Ale víme, i když nám někdy trvá delší dobu si to uvědomit, přijít na to, a hlavně si to přiznat.

Chceme mít vedle sebe partnera. Od toho se tomu říká partnerství. A jak si představíte třeba partnerství v obchodním světě? Asi něco rovnocenného, vyváženého, oboustranného. Protože ono je jedno, jestli na výše zmíněných pozicích bude muž nebo žena, obojí je špatně, a nemůže dopadnout dobře. Ale také je potřeba připomenout, že v obou zmíněných případech si svou část viny nesou oba.

Když bude náklonnost a lásku projevovat jen jeden, vždy se brzy vyčerpá. Pečovat o sebe navzájem, a tím o svůj vztah, musí vždy obě strany. To je jediná cesta, která může někam vést. Oba jsou partnery, oba chtějí to stejné, oba dávají do vztahu stejně. Pokud to tak není, nemůže to dopadnout dobře. Ať už pro jednoho, druhého, nebo pro oba.