Je neděle ráno a nám se nechce z postele. Za okny je zataženo a vypadá to, že se každou chvíli z nebe spustí liány vody. Přitulím se k Tomovi, ještě víc nás zachumlám do peřin, a vzpomínám na včerejšek, který se v dnešním počasí zdá jako sen.
Ráno se nám podařilo dřív vyhrabat z postele, a rozhodně na tom má velký podíl sluníčko, které už od rána rozdávalo radost plnou silou. Rozhodli jsme se, že tak krásného podzimního počasí musíme využít, i když nám doma straší hromada nevypraného prádla, a pořád ještě nemáme vše zařízeno a vybaleno po našem nedávném stěhování. Přijdu si pořád jako na obláčku lásky a užívám si každé společné ranní probuzení, a ještě mnohem víc společné usínání. Tak dlouho jsme se na naše společné bydlení těšili a teď si ho můžeme užívat plnými doušky. Najednou máme náš malý svět jen sami pro sebe.
Protože oba milujeme procházky a já nejvíc zbožňuji právě ty podzimní, oba zároveň jsme hned po probuzení, a objevení toho krásného slunného dne, vyslovili stejný nápad, že by byla velká škoda trávit dnešní den zavření doma. Práce nám vážně neuteče a můžeme ji dodělat, až bude venku zase pošmourno. Dohodli jsme se, že abychom se neokrádali ani o chvíli vyhřívání se na podzimním sluníčku, nebudeme se doma zdržovat přípravou snídaně a rovnou na ni vyrazíme do města. A při ní vymyslíme, co podnikneme dál.
Při výborné snídani, ke které jsem si já dala lívance a Tom vajíčka, jsme vymysleli, že popojedeme trochu na sever a kde se nám bude líbit, tam zastavíme a projdeme se. Už když jsme šli z kavárny k autu městským parkem, užívala jsem si brouzdání spadaným listím, co chvíli jsem se sehnula pro spadlý kaštan, až jsem měla plné obě kapsy kabátu. A hlavně jsem si vychutnávala ten hřejivý pocit, jaký ve mně probouzelo sluníčko, které má stále ještě dost síly.
Po cestě jsem obdivovala, jak se už začínají stromy krásně podzimně zbarvovat. Nakonec jsme dojeli až do městečka Lázně Bělohrad. Už když jsme viděli ukazatel, řekli jsme si, že když tam jsou lázně, určitě tam budou i pěkné procházky. A nemýlili jsme se. Zaparkovali jsme v jedné z ulic a bezcílně jsme bloumali uličkami. Narazili jsme na náměstí, nádraží i hřbitov. Nakukovali jsem do cizích zahrad a dohadovali se, který dům by se nám líbil, jak bychom si ho zařídili, a co bychom si určitě nedali na zahradu.
Když jsme obešli i vzdálené okolí náměstí, rozhodli jsme se, že se vrátíme do restaurace, na kterou jsme narazili po cestě, a dáme si něco dobrého k obědu. Na jídle jsme si pochutnali, chvíli jsme odpočívali a vydali jsme se dál na průzkum města. Tentokrát jsme šli na druhou stranu, směrem, kde bylo lázeňské ubytování. Chvíli poté, co jsme minuli asi hlavní ubytovací hotely, jsme narazili na krásný lázeňský resort. S Tomem jsme si dělali srandu, že do takových lázní bychom se klidně nechali taky zavřít. Nakonec jsme ale z toho klidu a přírody byli tak unešení, že jsme se rozhodli se doma hned podívat, jestli bychom si v tom krásném resortu nemohli zamluvit ubytování na nějaký víkend.
Když jsme pokračovali dál, najednou se před námi rozprostřel větší rybník. Zjistili jsme, že okolo něj vede naučná stezka pro děti, která je doprovázena vyřezávanými postavičkami a zvířátky ze dřeva. Po jedné straně rybníka rostly vzrostlé duby, takže byly po cestě popadány spousty žaludů. Kromě dřevěných postaviček jsme kolem rybníka míjeli i dvě hřiště. Jedno bylo pro děti, druhé sloužilo jako venkovní posilovna.
Když jsem na jednom takovém točicím stanovišti viděla točit se usmívající babičku, zatímco její manžel jí držel kabelku a snažil se jí případně zachytit, ukázala jsem je Tomovi a prohlásila, že bych chtěla, abychom i my jednou takhle dopadli. Což jsem samozřejmě myslela v tom nejlepším smyslu. Tom se na mě usmál a prohlásil, že už se nemůže dočkat až ze mě bude čiperná babča.
Potom, co jsme obešli celý rybník s jeho kouzelnými zákoutími, a přečetli si všechna vyprávění k jednotlivým dřevěným postavičkám, vydali jsme se zpět na cestu k autu. Parkovali jsme nedaleko pěkné prvorepublikové kavárničky, kde kávu podávali v rozkošných porcelánových hrnečcích. Chtěli jsme si ale dát kafe na cestu domů, takže jsme museli krásné šálky oželet. Ještě jsme si domů koupili něco sladkého a vyrazili jsme.
Miluju cestování autem, a ještě víc cestování autem spolu s Tomem. Při každé jízdě autem si totiž celou dobu povídáme a rozebíráme vše možné i nemožné. Věřím, že i kdybychom autem objeli celý svět, pořád bychom si měli o čem povídat. Je to jedna z věcí, kterou mám na nás hrozně ráda. Samozřejmě dokážeme i mlčet, a je to to příjemné ticho, ale raději si spolu povídáme, a to úplně o všem, od největších blbostí do těch nejvážnějších vážností.
Domů jsme dorazili přesně se západem slunce. Miluju, když to vyjde tak, že se sluníčkem se i vy schováte do svých teplých domovů. Po cestě jsme si naplánovali, že ten krásný den ještě dovršíme dobrou večeří a filmem. Já jsem šla hned do sprchy a Tom objednával pizzu a vybíral film. Výběr filmů je totiž u nás vždy docela boj, tak máme dohodu, že se budeme hezky střídat. Naštěstí ale nemáme potřebu toho druhého nijak trápit nebo nudit, tak vždy vybíráme film s ohledem na to, aby se líbil i tomu druhému.
I když je dnes pošmourno a na okno začínají dopadat první kapky, právě tohle na podzimu tak miluju. Jeden den je nádherně, slunečno, můžeme vyrazit na procházku, a druhý den si zase užívat teplo domova a dodělat vše, co potřebujeme. Ať si každý říká, co chce, pro mě je podzim nejoblíbenějším ročním obdobím, a ty dny, jako byl včerejšek, prostě miluju!
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)