Sourozenec - nejlepší dárek nejen k Vánocům

 

Samozřejmě, že se na Vánoce těším. Na Štědrý den, na dárky, na dobroty, na atmosféru, na pohádky, na návštěvy. Ale letos jsem i trochu smutná. Poprvé totiž s námi nebude na Štědrý den můj brácha. Bude trávit Štědrý večer se svou přítelkyní a její rodinou. A mě to mrzí, protože bez něj to bude nuda.

I přes větší věkový rozdíl, máme s bráchou ten nejhezčí vztah, jaký asi ségra s bráchou můžou mít. Nikdy se na mě nepovyšoval, nestyděl se za mě a nestěžoval si, že mě má hlídat, nebo někam vzít s sebou. A já k němu vždycky mohla vzhlížet, se vším se mu svěřit a vždy se na něj s čímkoli obrátit. Nikdy jsem od něj neslyšela, že nemá čas nebo, abych ho neotravovala.

Říká mi dárečku. Narodila jsem se totiž před Vánoci a on mě opravdu dostal jako dárek pod stromeček. A to si prý tehdy, jako desetiletý kluk, moc přál nové kolo. Mamka mi vždycky potají vypravuje, jak ze mě byl tak hotový, že si na žádné kolo vůbec nevzpomněl. Ale stejně ho pak dostal, asi kdybych mu já jako dárek nestačila 😄

A letos poprvé spolu nebudeme u stromečku. Vždycky jsme se střídali v rozdávání dárků a hráli jsme takovou hru. Hádali jsme, co je, v kterém dárku, a ten, kdo se trefil, měl bod. Kdo vyhrál a měl víc bodů, toho ten druhý musel další den obsluhovat a nosit mu, na co si jen vzpomněl. Trochu bráchu podezírám, že mě občas nechával vyhrát schválně, aby mi nebylo líto, že musím pořád obskakovat já jeho 😀

Mám Elišku, jeho přítelkyni, moc ráda, je fajn a vnímám ji trochu jako ségru, ale i tak jsem smutná, že bude na Vánoce brácha s ní, a ne se mnou. Rodiče jsou v pohodě, občas je s nimi i sranda, ale s bráchou je to prostě úplně jiné.

Při štědrovečerní večeři bylo takové divné ticho, když jsme se s bráchou nepošťuchovali a nepředháněli, kdo první dojí, a mamka neměla koho okřikovat, ať dává pozor na kosti. Když jsme se pak přesunuli ke stromečku, tak jsem rozdávala dárky sama. Bylo zvláštní podávat si dárky sama sobě, vždycky jsme si je s bráchou dávali navzájem. 

 

Když jsme byli tak v polovině rozbalování, mamka někde vyšantročila malý balíček a podala mi ho. Nebyla na něm žádná cedulka, ale prý je pro mě. Byla to zabalená krabička, ve které byl lísteček. Na něm stálo: Pokud jsi byla hodná, jeden dárek jsem pro Tebe nechal venku. Ježíšek. Podívala jsem se na mamku, pak na taťku, oba se usmívali a jen krčili rameny.

Nechápala jsem, co to má znamenat. Nepřála jsem si nic tak velkého, co by se nevešlo pod stromeček a muselo být venku. Když mě rodiče popohnali, ať se jdu podívat, stále jsem byla zmatená, ale už jsem neváhala a hnala se ven.

Otevřela jsem dveře, rozsvítila, ale nic neobvyklého jsem nikde neviděla. Pak se ale nalevo něco pohnulo a vystoupilo ze stínu. Brácha! Můj milovaný velký bráška přece jen přijel. Vrhla jsem se mu do náruče a neudržela slzy, jakou radost jsem měla. To byl ten nejhezčí dárek, jaký jsem mohla dostat. A to nejen k Vánocům, ale i do života.