Těšíš se na mě? Já se těším. Ale víš vůbec na koho se těšíš? Vždyť se známe jen pár týdnů, to člověk člověka nemůže poznat. Nebo ano? Jde to stihnout? Stejně na to nejsou žádné normy, kdy už toho druhého znáš, a kdy ještě ne. To ti nikdo neřekne.
Smějeme se spolu. Děláme si srandu jeden ze druhého, dobíráme se navzájem. Ale víme, že to ten druhý nikdy nemyslí zle. To ne, jsme na sebe hodní a milí. Ale není to tím, že k sobě máme ještě určitý ostych, že se neznáme tak dlouho? Vydrželo by to na delší dobu? Na měsíc, rok, deset let, na pořád? Co když by se to, pro co se dnes mile dobíráme, obrátilo v to, co si budeme zle vyčítat?
Je nám spolu fajn, zatím. Ale jak dlouho by to vydrželo? Dá se na „mít se fajn“ vůbec něco stavět? Chápala bych to, kdybychom byli v důchodu, to nechceš být sám, a být ti s někým fajn je určitě dost. Ale teď? Když máme celý život ještě před sebou? Je nám spolu fajn? Přijde mi to málo.
Je nám spolu fajn, zatím. Ale jak dlouho by to vydrželo? Dá se na „mít se fajn“ vůbec něco stavět? Chápala bych to, kdybychom byli v důchodu, to nechceš být sám, a být ti s někým fajn je určitě dost. Ale teď? Když máme celý život ještě před sebou? Je nám spolu fajn? Přijde mi to málo.
Chtěla bych svou rodinu stavět na pevnějších základech. Chtěla bych mít takovou jistotu, že se nemůže objevit někdo, s kým mi bude víc než fajn, a základy by se zhroutily jedním vánkem. To já nechci. Nechci tohle riziko podstupovat, abych pak ublížila tolika lidem, nebo sobě.
Potřebuju k životu jistotu, že to, co dělám, je to správné, to ono. Nechci mít v tak důležité věci žádné pochybnosti, jestli, a co kdyby.
I když hlava mi říká, že by si mohl být dobrý partner pro stavění základů, měla by zrovna o tomhle rozhodovat hlava? Myslím si, že na to máme ještě spoustu času, aby naše partnerská rozhodnutí určovala hlava. Co srdce? To je přece stejně, ne-li víc, důležité. A v našem věku bychom ještě neměli vztahy budovat na základě rozhodnutí hlavy.
Potřebuju k životu jistotu, že to, co dělám, je to správné, to ono. Nechci mít v tak důležité věci žádné pochybnosti, jestli, a co kdyby.
I když hlava mi říká, že by si mohl být dobrý partner pro stavění základů, měla by zrovna o tomhle rozhodovat hlava? Myslím si, že na to máme ještě spoustu času, aby naše partnerská rozhodnutí určovala hlava. Co srdce? To je přece stejně, ne-li víc, důležité. A v našem věku bychom ještě neměli vztahy budovat na základě rozhodnutí hlavy.
A mimo jiné tu je pořád dost důležitá i fyzická přitažlivost. Chci sedět naproti partnerovi, povídat si s ním, a utápět se v jeho očích, nedokázat z něho spustit oči. A ne s nimi bloudit všude po místnosti, jen, abych se vyhnula očnímu kontaktu. Chci ho vzít za ruku a cítit to teplo mezi námi, chci ho obejmout a cítit to bezpečí a jistotu. Chci dostat pusu do vlasů a cítit jeho lásku a péči. A i v tomhle vidím další naše ale.
A témata? Máme společná témata? Teď možná ano, na chvíli, i když už tak je občas ticho. Ale o čem bychom se bavili za měsíc, za dva, za rok? Neopouští mě pocit, že jsme každý trochu jinde v životě, i z jiné bubliny.
Je nám spolu fajn, by pravděpodobně stačilo, kdyby nám bylo dvacet, nebo naopak šedesát, ale zrovna v našem věku by mi přišlo nefér se vzájemně okrádat o čas, jen proto, že je nám spolu dobře, když bychom ho mohli trávit s někým, s kým máme vidinu budoucnosti a věříme, že se nám vložený čas vrátí a zhodnotí.
A témata? Máme společná témata? Teď možná ano, na chvíli, i když už tak je občas ticho. Ale o čem bychom se bavili za měsíc, za dva, za rok? Neopouští mě pocit, že jsme každý trochu jinde v životě, i z jiné bubliny.
Je nám spolu fajn, by pravděpodobně stačilo, kdyby nám bylo dvacet, nebo naopak šedesát, ale zrovna v našem věku by mi přišlo nefér se vzájemně okrádat o čas, jen proto, že je nám spolu dobře, když bychom ho mohli trávit s někým, s kým máme vidinu budoucnosti a věříme, že se nám vložený čas vrátí a zhodnotí.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)