Když jsem byla malá holka, tradičně jsme s rodiči navštěvovali adventní trhy v různých městech i zemích. Byla to taková naše tradice, každý rok nové město. Vzpomínám si, že jsem jim vždycky říkala, že bych taky chtěla mít ten jeden hezký, dřevěný domeček a v něm prodávat. Na otázku, co bych tam prodávala, jsem odpovídala, že něco, co bude dělat lidem radost.
Roky plynuly, já rostla, dospěla, na trhy jsme chodili pravidelně stále, a každý rok mi rodiče nezapomněli připomenout můj sen o mém vlastním stánku na adventních trzích, a se smíchem doplňovali otázku, kdy se toho už konečně dočkají. Vždy jsem se nad svým dětským snem pousmála, ale nebrala to vážně, už dávno byly mé sny úplně jiné než ty v dětství.
Věnovala jsem se studiu a později si našla odpovídající práci. Po čase jsem ale zjistila, že to možná není tak úplně cesta pro mě, že jsem si svůj obor nevybrala úplně správně. Nebo takhle, obor a zaměření mě stále bavilo, ale uvědomila jsem si, že nechci pracovat ve velkých neosobních společnostech.
Věnovala jsem se studiu a později si našla odpovídající práci. Po čase jsem ale zjistila, že to možná není tak úplně cesta pro mě, že jsem si svůj obor nevybrala úplně správně. Nebo takhle, obor a zaměření mě stále bavilo, ale uvědomila jsem si, že nechci pracovat ve velkých neosobních společnostech.
A tak jsem se rozhodla si hledat práci, která by mě nejen bavila, ale i by mi dělalo radost do ní chodit, a měla by nějaký přesah. Až jsem se dostala k organizaci, která se věnovala charitě. Inzerát mě zaujal na první pohled, sebrala jsem odvahu a zkusila tam poslat svůj životopis, i když jsem tak docela nesplňovala všechny jejich požadavky.
Úplně jsem nepočítala s tím, že by to vyšlo, ale po pár dnech mě pozvali na pohovor, a když jsem jim tam upřímně popsala svou cestu a vizi, rozhodli se mě přijmout. Byla jsem šťastná, ale i jsem se trochu bála, měla jsem obavy, abych je nezklamala, ale i přesto jsem se těšila na svou novou životní etapu.
Úplně jsem nepočítala s tím, že by to vyšlo, ale po pár dnech mě pozvali na pohovor, a když jsem jim tam upřímně popsala svou cestu a vizi, rozhodli se mě přijmout. Byla jsem šťastná, ale i jsem se trochu bála, měla jsem obavy, abych je nezklamala, ale i přesto jsem se těšila na svou novou životní etapu.
Zpětně můžu říct, že to bylo tenkrát moje nejlepší rozhodnutí, sebrat odvahu a změnit práci. Do práce chodím ráda a s radostí. A kromě běžných pracovních dní a činností, se pravidelně účastním i různých akcí, které naše organizace pořádá. A chcete vědět, jaká další akce mě zrovna teď čeká?
Díky své práci si splním svůj dávno zapomenutý dětský sen. Když jsem to vypravovala rodičům, smáli se, že se mi to konečně podařilo, a že se určitě staví si něco koupit. Ano, je to tak, pár dní letošního adventu strávím ve stánku naší organizace na adventních trzích. Budu lidem prodávat dobroty, které jim jistě udělají radost a vykouzlí úsměv na rtech. Navíc je to všechno pro dobrou věc a s přesahem, který jsem hledala.
Takže si nejen splním svůj dětský sen, budu dělat radost lidem, ale také budu nasávat vánoční atmosféru a pozorovat tu radost a smích všude kolem.
Díky své práci si splním svůj dávno zapomenutý dětský sen. Když jsem to vypravovala rodičům, smáli se, že se mi to konečně podařilo, a že se určitě staví si něco koupit. Ano, je to tak, pár dní letošního adventu strávím ve stánku naší organizace na adventních trzích. Budu lidem prodávat dobroty, které jim jistě udělají radost a vykouzlí úsměv na rtech. Navíc je to všechno pro dobrou věc a s přesahem, který jsem hledala.
Takže si nejen splním svůj dětský sen, budu dělat radost lidem, ale také budu nasávat vánoční atmosféru a pozorovat tu radost a smích všude kolem.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)