Další rok za námi...

Další rok se pomalu, ale jistě chýlí ke svému konci. Rok, jehož součástí byla těžká rozhodnutí, srdcervoucí, ale potřebné chvíle, smutná a rekapitulující období, životní jubilea, slzy smutku i radosti, myšlenky, z kterých se svírá srdce, strach z nejistoty a neznalosti budoucnosti, obavy o to, co bude dál, a jestli přijde konečně ten šťastný začátek, potřebné konce, aby mohly být začátky, zavřené dveře, aby se jiné mohly otevřít.

Momenty, které si chci zapamatovat, i ty, co zakalí zrak a nerada na ně vzpomínám. Těžká rozhodnutí, která bolela, ale musela jsem je udělat, aby se mohlo stát něco dalšího. Pocitová selhání, slzy, smutek a zklamání, po kterých jsem i tak stále věřila, že přijde to dobré. A vyplatilo se.

Setkání a loučení. Poznávání nových lidí, loučení se s jinými, prohlubování vztahů s těmi trvalými. Nová místa, nové zážitky, nové vyhlídky do budoucnosti. Rok, kdy přišel největší zlom, ze smutných, trápících se chvil na ty krásné, které pohladí na srdci i na duši. Spousta nových poprvé, vážných debat, kompromisů, myšlenek, váhání, rozhodování, přizpůsobování se.

Těžké chvíle vyvážené těmi krásnými. Zraňující slova omluvena těmi uklidňujícími. Dodání pocitu jistoty, bezpečí, nastínění budoucnosti. Změny, směřující k lepším zítřkům. Práce na tom, abychom si za rok mohli říct, že jsme zase o kousek dál.

Každý si může doplnit cokoli dalšího, z čeho se skládal jeho uplynulý rok. Věřím, že každý v něm najde spoustu dobrého, i když to budou třeba maličkosti. Často totiž necháme ty těžké a smutné okamžiky přebít ty krásné chvíle a zážitky, které jsme zažili. Zkusme to teď opačně, to těžké ukliďme do pozadí, a to dobré si postavme do popředí na piedestal.

A co nás čeká dál? To nikdo neví, ale i tak si můžeme přát a plánovat, jen musíme počítat s tím, že nikdy to nebude přesně tak, jak chceme, a nesmíme se tím nechat rozhodit a svést z cesty, po které chceme jít.

Nemůžu vědět, co přesně mě čeká, ale vím, že nějaké plány mám, hodně se mi jich splní, ale stejně tak přijde spousta těžkých chvil, které si nikdo neplánuje. Na druhou stranu se to ale vyrovná krásnými chvílemi, okamžiky, zážitky, které si ani naplánovat neumíme, a ony stejně přijdou a prostě se stanou. A tak je to dobře.

Je krásné něco tušit, něco plánovat, ale také nechat život svobodně plynout a nechávat se překvapit, protože to život vážně umí. A my už si s tím musíme nějak poradit, smířit se s tím, co přijde, a pokud možno toho co nejvíce využít k našemu prospěchu.

Očekávám změny, očekávám krásné i těžké chvíle, těším se na všechno, co přijde. Přeji nám do nového roku, ať nám život do cesty staví překážky, které nás posunou dál, ať nešetří příjemnými okamžiky, ať nám do cesty přistrčí lidi, které náš život pozitivně ovlivní. Přeji nám ale taky dost síly, kuráže, trpělivosti a odvahy, ať to všechno nenecháme jen na životě, ale ať taky přiložíme ruku k dílu. Protože to, jak náš život bude vypadat, jak se v něm budeme cítit, jak budeme reagovat na překážky, a kam budeme směřovat, máme stejně ve svých rukou jen my.