Stojím mezi dveřmi na balkon a sleduju tu spoušť před sebou. Jsem zabalená do svetru a v ruce mám svůj oblíbený hrnek s oblíbeným ovocným čajem, navzdory tomu, že už začal červen. Venku to ale poslední týdny vypadá spíš jako by byl apríl. I když to radši neříkám moc nahlas, já mám tohle počasí ráda. Mám ráda, že se něco děje, že nás každý den překvapí něčím novým, nečekaným. I když samozřejmě rozumím těm, kterým tohle nezvyklé počasí zasahuje do podnikání, nebo ohrožuje obydlí.
Tentokrát sleduju, jak je na horizontu úplně černo, jak kdyby měl přijít konec světa. Zvedá se silný vítr, zhaslo se, jak kdyby byl už večer, i když jsou teprve čtyři, a já už ve vzduchu cítím déšť. Ten na sebe nenechá dlouho čekat a přižene se v plné síle. Naštěstí prší a fouká tak, že můžu na balkoně zůstat a pozorovat tu sílu a vzdor přírody. Rozumím jí, tak moc, někdy bych se taky ráda takhle rozdivočela, všechno smetla, rozfoukala, zaplavila, zbavila se.
Já ale bohužel, nebo pro někoho snad bohudík, nemůžu. Tak si svůj vztek vybíjím při jízdě na kole, při běhu, a když je nejhůř, jdu si zabouchat do pytle. Když už se s tím vztekem musím prát, ať je to aspoň pro moje dobro.
Déšť ještě zesiluje, jak kdyby se tam nahoře chtěli zbavit veškeré vody, co jim ještě zbyla. Hlavou mi bleskne vzpomínka. Tenkrát venku taky řádila taková spoušť. V ten den, kdy si mi zazvonil na zvonek a mezi dveřmi mi oznámil, že to mezi námi musíš ukončit, protože si dostal nabídku v zahraničí, kterou si přijal a možná tam zůstaneš napořád. Nemělo by tak smysl, abych tu na tebe čekala.
Déšť ještě zesiluje, jak kdyby se tam nahoře chtěli zbavit veškeré vody, co jim ještě zbyla. Hlavou mi bleskne vzpomínka. Tenkrát venku taky řádila taková spoušť. V ten den, kdy si mi zazvonil na zvonek a mezi dveřmi mi oznámil, že to mezi námi musíš ukončit, protože si dostal nabídku v zahraničí, kterou si přijal a možná tam zůstaneš napořád. Nemělo by tak smysl, abych tu na tebe čekala.
Nenapadlo tě se mi o tom zmínit dopředu, že o něčem takovém vůbec uvažuješ. Nenapadlo tě se mě zeptat, jestli bych nechtěla s tebou. V ten moment jsem si uvědomila, že jsme náš vztah každý vnímali úplně jinak. Ten den, v té bouřce, jak ses zmoklý rychle vracel do auta, po tom, cos mi popřál šťastný život a nechal beze slova stát mezi dveřmi, jsem tě viděla naposledy. Od té doby jsem o tobě neslyšela ani slovo. Bůhví, kde je ti konec. Jestli si nakonec vůbec odjel, jestli už jsi zpět nebo si tam zůstal.
Z útrob bytu se ozve dětský pláč, a to mě probere ze vzpomínek. Vidíš? Mám všechno, co jsem si kdy přála. I bez tebe.
Z útrob bytu se ozve dětský pláč, a to mě probere ze vzpomínek. Vidíš? Mám všechno, co jsem si kdy přála. I bez tebe.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)