Využít příležitost ve svůj prospěch

Odmalička jsem byla zvyklá mít prázdniny naplánované do posledního dne. Tábory, soustředění, prázdniny u babičky, dovolená s rodiči. Pořád jsem byla někde, že jsem ani neměla čas se vídat s kamarády ze školy a všechny své zážitky jsem jim vyprávěla až v září zpět ve školních lavicích. Kolikrát se stalo, že bych napočítala na prstech jedné ruky, kolik nocí jsem přes prázdniny strávila ve své posteli.

Mně to tak ale vyhovovalo, byla jsem na takový režim zvyklá. A tak jsem v něm pokračovala i později, kdy jsem si léto už plánovala sama. Nejprve to byly převážně brigády, později dovolené s kamarády, s přítelem, jezdila jsem na tábory a soustředění jako vedoucí. Když se nedala stihnout nějaká delší dovolená, nebylo s kým, nebo za co, plánovala jsem i jednodenní výlety, nebo jen prodloužený víkend třeba někde v kempu. Málokdy se stalo, že byste mě během letních měsíců zastihli doma.

A tak, když se blížilo letošní léto, a ještě na začátku června můj diář svítil prázdnými stránkami, pochopitelně jsem z toho byla hodně nesvá. Jak se to stalo? Většinou jsem si totiž nijak vehementně nic neplánovala, všechno to ke mně přicházelo tak nějak samo, postupně, až se zaplnilo celé léto. A teď nic? Co budu dělat? 

 

Přítele jsem zrovna neměla, kamarádi neměli čas, byli omezeni dovolenou, kterou chtěli trávit se svými partnery, nebo se vdávali a ženili, nebo aspoň svatbu chystali, nebo stavěli domy a neměli na utrácení za dovolenou, nebo čekali rodinu. Najednou jsem se ocitla v takové zvláštní mezeře, kdy jsem měla pocit, že jsem úplně jinde než mí kamarádi, a že do žádné skupinky nezapadám. Nikdo neměl čas na dovolenou s kamarády, nebo se každému hodil jiný termín a my nebyli schopni dát dohromady ani pár dní.

A tak se stalo, že jsem měla celé léto jen pro sebe. Což by se mohlo zdát jako něco skvělého, ale ne pro mě, když jsem do teď byla zvyklá na něco jiného. Co teda budu dělat? Jak léto strávím? Přece nebudu celé prázdniny doma. Co se vůbec tak doma dá dělat? Vždyť bych se ukousala nudou.

Naštěstí mě napadla myšlenka, co se z toho nehroutit, ale obrátit to ve svůj prospěch. Kdy se to zase stane? Třeba je to moje poslední léto, které si můžu naplánovat úplně podle sebe. Kdo ví? A tak bych toho měla pořádně využít. 

 

Začala jsem přemýšlet, co bych opravdu chtěla dělat. Co bych chtěla jen já sama, protože se nemusím vůbec na nikoho ohlížet. Začaly mi vyskakovat myšlenky, co jsem vždycky chtěla zkusit, ale nikdy na to nebyl čas, nehodilo se to, nebo se mi do toho zkrátka nechtělo. Takže kdy jindy než teď? A tak jsem začala projíždět internet a hledat možnosti. Překvapilo mě, kolik stránek, článků, nápadů a tipů se mi pro sólo cestování zobrazilo. Stačí si už jen vybrat, co je nejvhodnější pro mě.

Vzala jsem si diář k ruce a začala pomalu ty čisté stránky zaplňovat. Cvičební pobyt v Chorvatsku, jazykový kurz angličtiny v Anglii, kurz vaření na českém venkově, dovolená na Moravě s lidmi z facebookové skupiny o sólo cestování, dovolená v Česku jen pro mě, kdy budu chodit po svých milovaných horách, a taky nesmím zapomenout na odpočinek, takže dovolená s cestovkou u moře, kde naopak nebudu muset dělat vůbec nic, když nebudu chtít.

Nakonec se to nezdá vůbec jako špatné léto. Myslím si, že budu mít hodně dlouho na co vzpomínat, a kdo ví, potkám spoustu nových lidí, třeba se mi samo už začne plánovat další léto. A možná nejen léto.