Proč se těším na Vánoce

Poslední dobou mi přijde, že Vánoce jsou spojené úplně s něčím jiným, než by z jejich původu být měly. Určitě se vám taky stalo, a ne jednou, jak jste od někoho slyšeli si na Vánoce stěžovat. „Ach jo, už zase Vánoce. To zas budu muset shánět dárky. A vymýšlet, co komu koupím. To zas bude všude nával. A kdy stihnu upéct to cukroví? A uklidit. To zase, než vysmejčím celý byt. A v té práci, tam toho je vždycky taky před Vánocemi dost. A těch akcí, co je vždycky před Vánocemi, to je samý večírek, besídka a trhy. Jak to mám, proboha, všechno stihnout.“ Teď si sami sobě přiznejte, kolikrát jste něco podobného slyšeli, a taky, kolikrát jste něco podobného sami vyslovili.

A je to nutné? Vážně si chceme spojovat Vánoce se stresem, s nestíháním, s činnostmi, které nás nebaví, nebo dokonce štvou? Copak je už úplné klišé, že Vánoce mají být svátky klidu a pohody? A to neplatí jen o těch pár dnech po tom Štědrém, kdy si konečně sedneme a cpeme se vším možným. V poklidu by měla být i ta příprava na Vánoce. Užít si advent, který pro to máme určený.

Chápu, že se to snadno říká, ale zkusme se nad tím zamyslet. Vždyť mi přijde, že stěžování si na Vánoce se už stává novou tradicí. A kdo by se přiznal, že se na ně těší, toho by mohli ostatní ukamenovat. Když někdo hořekuje nad Vánoci, přikyvujete ze zdvořilosti, nebo opravdu souhlasíte? Opravdu vás ta veškerá příprava tak rozčiluje? Opravdu vás tak moc nebaví vymýšlet pro blízké dárky a pak s napětím čekat, jakou z nich budou mít radost? Vážně vás ani trochu nebaví péct cukroví, potom ochutnávat, uždibovat a nechat se chválit návštěvou, jak se vám to povedlo? Vážně se vám vyloženě protiví, když slyšíte hrát vánoční koledy, když vidíte ty nazdobená města a okna, když je ve vzduchu to něco, co čeká, až může na Štědrý večer vyvrcholit? Nebo si jste schopni přiznat, že se těšíte jen na to, až už to konečně bude za vámi?

Ať už si přiznáte, co chcete, ať jste milovníkem Vánoc, nebo byste je nejradši zrušili, já se vám s klidem přiznám, že se na Vánoce těším (jak už vyplývá z názvu). A těším se na všechno, co k tomu patří, takže i na ty výše uvedené činnosti, které někomu ty Vánoce tak kazí. Ano, vymýšlení dárků pro někoho (zejména pro chlapy 😊) není vždy úplná sranda, ale nakonec mě vždy něco napadne, nebo na něco natrefím. Hlavně mám vždy v zásobě takové jistoty, kdyby náhodou (myslím jídlo, ne ponožky 😊). Samozřejmě, že Vánoce zdaleka nejsou jen o dárkách, ale řekněte mi, kdo nedostává dárky rád. Ukažte na někoho, kdo není ani trochu zvědavý, co pro něj jeho blízcí vymysleli.

Ani bez pořádného úklidu si Vánoce nedokážu představit. Vím, že to není nutné a to hlavní, ale já to prostě tak cítím. Kdybych důkladně neutřela všechny skříně a poličky, nepřestavěla knížky a nepřeskládala všechny ty drobnosti na poličkách (psala jsem o mé úchylce už tady), asi bych si ty Vánoce nějak neužila. Takže ano, i ten vánoční úklid mám ráda a nedokážu si bez něj přípravy představit. Stejně jako bez pečení cukroví, bez ozdobených oken, bez světýlek všude, kde se dá, bez té finální výzdoby, a nakonec bez vyvrcholení, kterým je zdobení stromečku při sledování pohádek.

Když jsem ještě chodila do školy, strašně mě štvalo, že se třeba místo pečení cukroví musím učit. Úklid jsem stíhala na poslední chvíli a měla jsem takový pocit, že Vánoce přichází bez mé pomoci, že nejsem té přípravy součástí. A že si je pak nebudu moct úplně vychutnat. Vzpomínám si, jak jsem si představovala, když jsem seděla nad tím učením, že až budu chodit „jen“ do práce, to přece na všechno budu mít tolik času 😊 Tak ne, stále bych si na vánoční přípravu představovala o hodně času víc 😊

Vánoce bez dárků by asi nebyly Vánoce, ale na co já osobně se posledních několik let těším ještě víc, je jídlo 😊 Protože, i když si „štědrovečerní večeři“ uděláme někdy přes rok, třeba v létě, nikdy to nemůže být takové, jako právě v ten Štědrý večer. Takže se těším až si k večeři dám bramborový salát a kapra, až konečně budu moct ochutnat cukroví, až si přiťukneme domácím vaječňákem u babičky, nebo až vyzkouším babiččin nový druh cukroví.

Hlavně s tím cukrovím to mám tak, že sice něco sem tam ochutnám už při vyrábění, ale pak se těším na ten Štědrý večer, kdy všechno cukroví poprvé uvidím vyskládané na táce a budu si moct vybrat, co ochutnám jako první. Stejně tak to mám i se stromečkem. I když ho zdobíme přes den, a už dlouho nám ho nenosí Ježíšek, večer, když se setmí, a objeví se pod ním dárky, se mu už vyhýbám. Čekám až na ten pravý moment po večeři, kdy ho spatřím v celé parádě. Sama si takhle vytvářím momenty, z kterých se můžu těšit. Jsou to právě ty okamžiky, které tvořily to kouzlo Vánoc, když jsem byla dítě.

Bohužel mi poslední roky ale přijde, že se i to vánoční kouzlo, ten pocit, co jsem vždy měla, postupně někam vytrácí. Dost mě to překvapilo loni, když už byly Vánoce v plném proudu, dokonce se už pomalu blížily ke konci, a „ten pocit“ stále nepřišel. Nevím, jak ho popsat, ale jako by v dětství byly ty Vánoce pomalejší a klidnější. Před návštěvou babiček jsme si vždy v klidu stačily nachystat nové oblečení, které jsme dostaly pod stromeček, a ještě se podívat na pohádku. Teď jsem ráda, že se rychle namaluju a obleču. Nevím, jestli jsme vstávaly dřív, nebo jsme byly jako malé rychlejší 😊 Je vlastně pravda, že jsme se třeba nezdržovaly nějakým šlechtěním 😊

I tak budu opět letos „ten pocit“ očekávat, a už se těším na ten společný čas, na pohádky, ty nesmí chybět, na očekávání návštěv, na to, až zase budeme rozebírat, jestli náš stromeček není moc velký, a jestli byl loni větší nebo menší, na pálení svíček jedné za druhou, na tu útulnou atmosféru, když se vrátíme domů od babiček, rozsvítíme všechna světýlka, dojíme salát ze Štědrého dne a ujídáme cukroví u sledování pohádek. Těším se na to, až si babička bude prohlížet naše cukroví a ptát se, kdo ho letos pekl, kolik druhů máme, co máme nového, a že tohle jsme určitě loni neměli a tohle ještě neviděla. Těším se, až bude chtít, abychom se jí pochlubili, co jsme dostali, a až nám řekne, že to budeme zase fešandy, a že ty nové knížky si od nás pak půjčí.

Mám ráda i vánoční procházky, protože mají také jiné kouzlo než ty běžné. Doma na vás totiž čeká ten nazdobený stromeček, a hlavně to cukroví a teplo. Jen škoda, že poslední roky nedokresluje tu atmosféru i ten čerstvě napadaný sníh.

I když se na tohle všechno těším a mám ráda, docela mě rozčiluje, jak se se vším spěchá. Jako by nestačilo, jak ten čas sám od sebe, tak rychle utíká, všichni okolo ho ještě honí. Nemám ráda, když už od září naznačují obchodníci, že ty Vánoce se už vážně blíží, začínají se v supermarketech objevovat Mikulášové, postupně přibývají světýlka, ozdoby a reklamy na vánoční dárky. Proč předhánět už tak uspěchaný čas. Pak jsou lidé vynervovaní zbytečně ještě dřív, že už by měli shánět ty dárky, a že je pořád ještě nemají.

Proto ani nechápu ty, co stromeček zdobí na začátku prosince (na Štědrý den už musí být suchý a opadaný), dárky mají nakoupené v září (já i k těm nákupům potřebuju tu atmosféru), cukroví dlabou od Mikuláše, a svítí pomalu už od podzimu. Hlavně se pak ale nedivím, že 27. prosince už mají všeho dost, jsou přecpaní, cukroví už nechtějí ani vidět, a nejradši by veškerou výzdobu uklízeli do sklepa. Není divu, když se na to koukají už měsíc dopředu.

Když já začnu ochutnávat cukroví na Štědrý večer, užívat si výzdobu a stromeček taky až na Vánoce, nemůžu tím být přesycená po pár dnech. A určitě nebudu hned 6. ledna strhávat ozdoby ze stromečku a zavírat všechno do krabic. Radši začnu přesně na Vánoce a krásně si to všechno prodloužím do nového roku. Kam spěchat, vždyť pak nás čekají až Velikonoce, a ty jsou za dlouho.

Jak to máte s Vánocemi vy? Těšíte se, nebo patříte do té „štvoucí se“ skupiny? Co na Vánocích máte rádi, a co byste naopak vynechali? Jaký byl váš nejhezčí dárek, kterým vás někdo překvapil? Budu se těšit na vaše odpovědi, a přeju vám klidný vrcholící týden 😊