Prostě jsem to nemohla udělat

,,Blahopřeji, jste těhotná.“ Když mi tuhle větu řekl můj lékař, zavalilo mě snad tisíc různých pocitů, které jsem ani nedokázala rozpoznat. A moje hlava? Jako bych v ní měla milion lidí pokládajících mi jednu otázku za druhou. Přitom to byly jen moje divoké splašené myšlenky. Co budu dělat? To není možné, to je jen hodně nepovedený vtip. Vždyť chodím teprve do školy, plánuji kariéru právničky. Až pak, někdy v budoucnu, jsou možná děti. Ale rozhodně ne teď, je mi jen 22 a všechno mám teprve před sebou. Co tomu řeknou rodiče? A co Patrik?

Doma z toho nebyli nadšeni. ,,A co tvoje sny a plány?“ ptala se mě stále nevěřícně mamka. ,,No co, sny si splní, jen je odsune na pozdější dobu,“ měl hned jasno taťka. U rodičů to proběhlo překvapivě klidně, ale jaká bude Patrikova reakce, mě nenapadlo ani v nejčernějším snu. Samozřejmě jsem nečekala, že bude skákat radostí a hned poběží zamluvit datum svatby. Ale tohle? ,,Myslel jsem, že bereš prášky, mně by se tohle nikdy stát nemohlo. Bůhví, kde sis to uhnala a chceš to hodit na mě!“ Nevím, čím jsem si to zasloužila. Tenkrát jsem tomu nemohla uvěřit, ale teď jsem za jeho reakci ráda. Člověk se pozná v těch nejtěžších chvílích, a i kdyby se mnou zůstal, nebylo by to nadlouho. V té době jsem ještě nevěděla, že to nejhorší má teprve přijít.

Když jsem byla na další běžné kontrole, doktor se tvářil vážně, ale nechtěl mi nic říct, že musíme počkat, až přijdou výsledky. Po 3 dnech, kdy jsem byla totálně vyčerpaná, protože jsem nemohla spát, mi zazvonil mobil. Zase mi nic nechtěli říct, ale testy nejsou úplně v pořádku a mám přijít druhý den.

,,Zjistili jsme, že vaše dítě má velmi slabé srdíčko a nemůžeme zaručit, že se narodí živé.“ Prásk! Další rána. Copak už toho nebylo dost? Kolik takových ran ještě vůbec můžu snést? Nevím, co mi potom ještě lékař říkal, jediné, co si pamatuji bylo, že rozhodnutí je na mně. Donosit a porodit dítě, u kterého bude stálé riziko a strach o jeho život, nebo jít na potrat?

Protože mám teď krásnou holčičku, která sice nebude mít nejlehčí život, ale už teď vidím, že bude statečná, je jasné, jak jsem se nakonec rozhodla. I když někdo může říct, že kdybych se rozhodla jinak, měla bych život jednodušší. Ale já vím, že už bych to jinak nechtěla. Prostě jsem to nemohla udělat.

Ilustrace: @market.a.rt