Ani si nevzpomínám, kdy jsem přečetla svou první knížku, ani jaká to byla. Pravděpodobně Slabikář. Ale vzpomínám si, kdy jsem začala chodit do knihovny a někdy tam do těch dob taky sahá můj bloček s vypsanými knížkami, co jsem přečetla. Ano, ručně si vypisuju všechny knížky, které jsem přečetla už od roku 2006. I když nedávno, z praktických důvodů, jsem si seznam přepsala do excelového souboru. Když se nad tím zamýšlím, tak je to vlastně pěkná řádka let a spousta změn v životě. S některými knížkami mám dokonce přímo spojené nějaké okamžiky nebo události. Což se mi stává vlastně i s oblečením, že si kolikrát pamatuju, co jsem v danou chvíli měla zrovna na sobě.
A takhle je to i u mojí první zapsané knížky. Přesně si pamatuju, která to byla a kdy jsem ji četla. Měla jsem půjčený Metráček od Stanislava Rudolfa z mamčiny knihovny a četla jsem ho na pláži v Chorvatsku, když jsem tam byla poprvé. Nevzpomínám si, co jsem četla následující roky, ale pamatuju si, že jsem někdy na prvním stupni dostala k Vánocům Pipi Dlouhou punčochu a četla ji hrozně dlouho. Nebo, že jsem si hodně knížek objednávala přes Albatros ve škole, kdy nám chodily letáčky s výhodnějšími cenami a já si vždy nějaký dívčí románek vybrala. Už ne tolik oblíbená byla knížka, kterou jsme si objednávali povinně, protože jsme ji četli ve škole. Bylo to Volání rodu od Eduarda Štorcha.
Pak ale přišla doba dospívání a s ním spojené dívčí fantazie podložené romány pro dívky a dívčími časopisy. Ani nevím, kde jsem na tuhle autorku přišla, ale pravděpodobně jsem si první knížku od ní půjčila v knihovně a když se mi zalíbila, zjistila jsem, že jich má opravdu hodně. Lenka Lanczová. Kdo jste přibližně stejně staří a rádi jste četli, tak jste na ni určitě museli natrefit. Myslím si, že do dnešního dne napsala přes 50 knih.
Tak jsem se podívala po pěkně dlouhé době na její stránky a napsala jich dokonce už 60 a letos chystá po 5 letech novinku. A já jsem od ní všechny ty knížky přečetla, tak si ani tu novinku nenechám ujít, ať mám seznam kompletní. Některé bylo komplikované sehnat, když je v knihovně neměli a dávno se už nevydávaly. Nakonec na ty jediné 2, co mi chyběly, jsem náhodou přišla u spolužačky, která je ani nečetla, jen se jí válely doma. A ty nové, co se ani nestačily ohřát na pultech knihkupectví, jsem si vždy přála k svátku, narozeninám nebo Vánocům, takže mám i pěknou sbírku doma.
Doteď si skoro všechny příběhy pamatuju, a když ne podle názvu, tak po chvilce čtení se mi vybaví celý příběh. Mám takové tušení, že jsem skoro všechny četla dvakrát a některé dokonce i víckrát. Postupem času se i její styl trochu změnil a z dívčích románků přešla na romány pro ženy, ale mně osobně se už tolik nelíbily.
Když jsem ale ty knížky četla znovu po několika letech, zjistila jsem, že už v nich vidím něco jiného a vlastně už mi přijdou takové očekávané. V pubertě jsem asi na všechno teprve přicházela a objevovala, ale postupem času mi příběhy přišly nějak prázdné a předpokládané. Ale vážně to asi souvisí s tím zacílením, protože ve věku, pro který jsou knížky určené, se mi vážně líbily. Těžko ale říct, jak jsou na tom dnešní mladé holky, jestli by je něco takového zajímalo, když mají bohaté zkušenosti už ve velmi nízkém věku.
Na střední škole jsem vzorně četla povinnou četbu a touto cestou jsem se dostala ke knížkám s válečnou tematikou, které bych si těžko v knihovně sama vybrala. Nepamatuji si, že bych někdy měla příliš v lásce dějepis, ale období války mě vždy zajímalo. Mám v oblibě historické, válečné filmy, a to hlavně z období druhé světové války a židovské příběhy.
Co si tak vybavím z poslední doby, tak jsem nedávno četla Bostoňanku, Z Paříže do Paříže, Colette, Dívka, která se dotkla nebe nebo Narodili se, aby přežili. Poslední jmenovaná knížka od Wendy Holdenové by měla být dokonce skutečným příběhem tří žen, které se dostaly do koncentračního tábora těhotné. Naposledy jsem dostala dvě knížky s židovskou tematikou k Vánocům, které ještě na své přečtení čekají.
Kromě povinné četby jsem stíhala číst i jiné knížky. Například pár knížek i v angličtině, které jsem si vždy vybírala na prázdniny. Většinou šlo o tituly Penguin, kde se knížky řadí podle vaší úrovně a slovní zásoby. V českém překladu jsem objevila knížky od Nicholase Sparkse, který patří mezi autory, od kterých mám přečtené vše, co vydali. Jeho knížky mají sílu a zajímavou zápletku, i když je pravda, že je z většiny založena na tom, že někdo v příběhu tragicky zemře.
Mezi další spisovatele, vlastně spisovatelky, od kterých jsem přečetla jejich kompletní tvorbu patří např. Jojo Moyesová nebo česká autorka Kateřina Petrusová, která na mě zapůsobila její skvělou sérií o mafiánech. Původně jsem ani nevěřila, že to napsala Češka.
Pak je tu skupina knížek darovaných nebo někým doporučovaných. Tak jsem se dostala ke knížkám jako je Da Vinciho kód, který se přiznám, že bych si nikdy sama nepřečetla, kdybych ho nedostala. Knihy od Jonas Jonassona Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel a Analfabetka, která uměla počítat. Od Jonassonových knih jsem popravdě nevěděla, co čekat, ale jsou to tak bláznivé příběhy, že se u nich příjemně pobavíte a zasmějete. Do doporučovaných nebo propagovaných knížek můžu zařadit i knihy blogerů, které mě osobně teda nezaujaly, nebo kniha Vejce a já, která je všude vedená jako nejoblíbenější knížka všech dob. Asi pro jiné typy čtenářů, než jsem já.
Přes propagované knihy na Instagramu jsem se dostala také k Marťanovi od Marka Hermana. A protože psychologie, obzvlášť dětská, mě vždy zajímala, zašla jsem do knihovny a ta oranžová skripta si půjčila. Čím jiným začít než nejvíc vychvalovanou knihou o psychologii. V knize si každý opravdu něco najde a nemusí jít zrovna jen o rodiče. Ale jedna knížka mě nemůže uspokojit, tak jsem už lustrovala, jaké další v knihovně mají a na stolku už na mě čeká A co když pro nás život chce jen to nejlepší. Měla by to být kniha o pozitivním přístupu, tak jsem na ni hodně zvědavá, protože takový přístup mi bohužel dost často chybí.
Když se takhle zpětně ohlížím, překvapuje mě, jak se s vývojem člověka, mění i jeho knižní vkus. Nebo alespoň ten můj. A že mi asi nestačí zamrznout jen u románů, které jsou v základu stejné, ale chci se i rozvíjet a připravovat se na budoucnost, něco si z knížek vzít a naučit se, když už nemusím ze skript, a dozvídat se i něco o minulosti. O knížkách bych mohla psát hodně dlouho, takže se můžete těšit na další podobně zaměřené články a v budoucnu bych se ráda rozepsala i o školní povinné četbě.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)