Oblíbené úryvky z knížek

Dnes tu pro vás mám pár úryvků, které mě nějak zaujaly v knížkách, co jsem za ty roky přečetla 😊

Každý z nás se skládá z tisíce střípků jediného kaleidoskopu. Měníme se, aniž bychom to zaznamenali. Měníme přátelé, názory, důvody, které nás vedou vpřed. Měníme zvyky, styl života, styl oblékání, účes. Jen uvnitř jsme to pořád my. Stejní jako vždy, a přitom jiní. Tvář, která se při pohledu do zrcadla rozpadne na tisíc drobných střípků. A každý z nich odráží kus našeho života. Bolest, lásku, štěstí… Smích i pláč. Naději i smutek. To, co život činí životem. Zklamání, kterému neutečeme tím, že se budeme někde schovávat. Něhu, kterou nedostaneme, když ji sami nenabídneme. Radost, která k nám přichází nečekaně. (Čas zázraků, Radka Zadinová) 

Každý je strůjcem svého štěstí – a to je někdy neštěstí. (Smutek sluší bárbínám, Klára Škorpilová) 

Žádný tajemství není tajemství, jestli kromě tebe o něm bude vědět ještě jenom jediný člověk. (Láska voní tymiánem, Aida Brumovská) 

Co z toho, že zítra bude líp, když po každém ranním procitnutí je teprve dnes. (To se může stát každé holce, Věra Řeháčková) 

Jako doma, opakovala v duchu. To je největší problém. Naučili mě číst a psát, jak se chovat k dospělým a starším lidem, jak můžu pomoct někomu zraněnému. Ale jak se mám chovat doma, to nevím. Co vůbec dělá rodina, když se sejde pospolu? Musí se šíleně nudit. (Potíže s Klárkou, Věra Řeháčková) 

Slunce
Člověk může říct, že slunce je často velký žlutý prášek od nebeských psychiatrů a podává se, aby se zahnal smutek a nastala nálada.
Slunce je také žlutý froté ručník, který nás sám utře, a jak fén, který nás vysuší. Slunce nám také skočí do srdce a ohřeje nám ho, když ho máme studené jak psí čumák. (Jak jsem potkal ryby, Ota Pavel) 

 

 

Když člověka bolí zub, zajde si k zubaři nebo si vezme prášek – a bolest je pryč. Když bolí láska, lék neexistuje. Vlastně ano, jeden: čas. Jenže ten vás vyléčí až po hodně, hodně dlouhé době. (Lekce z lásky, Luděk Stínil) 

Život člověka se skládá z deseti procent z toho, co se mu stane, a z devadesáti procent z toho, jak na věc zareaguje. (Stalo se mi všechno, Eva Urbaníková) 

Ze vzpomínek a minulých úspěchů se žít nedá, takové věci si člověk musí vychutnat v přítomném čase a hned potom se dál rvát se životem a jeho potměšilými nástrahami. (Mladí muži v ráži, Luděk Stínil) 

Lidé tedy brouzdají internetem a nechávají za sebe myslet ostatní s tím důsledkem, že začínají blbnout. Alana znepokojilo uvědomění, že společně s inteligencí se otřásá i pravda. Protože je jednoduché vědět, co je pravda a co ne. Kořalka je dobrá. Dva a dva není pět.
Ale protože lidé spolu už nemluví, začal vyhrávat ten, kdo nejvíckrát zopakuje stejnou věc. Někteří tento talent vypilovali natolik, že si dávají pozor, aby se zopakovali v průběhu několika vteřin. V průběhu několika vteřin. (Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět) 

„Co to má na sobě za boty?“
„To už budeš druhý v pořadí, co se tak diví. Život není to, co chceme, ale to, co máme.“ (Dita Saxová, Arnošt Lustig) 

„Holčičko, nic není tak dobré, jak to ze začátku vypadá. A nic není tak hrozné, jak to ze začátku vypadá!“ (Šlehačková oblaka, Tereza Salte) 

(Princové se nežení s Popelkami..., Šárka Jínová)

Kdyby vás zajímalo, jaké knížky jsem už přečetla, po pravé straně najdete odkaz na Databáze knih, kde mimo můj seznam přečtených knih, najdete i citáty od všech nejrůznějších autorů.

Jaký úryvek se vám nejvíce líbí? Můj oblíbený je ten o Slunci, Jako doma, nebo o stavění hradu. A máte nějaký svůj oblíbený, kterým se třeba i řídíte v životě, nebo vám otevřel oči v nějaké životní situaci? Budu ráda, když se o ně podělíte.