Na začátek bych měla asi osvětlit svou situaci. Od narození žiju na vesnici, v domě. Až do teď. Nikdy jsem nežila jinde, takže může být, nebo vlastně určitě je, můj názor tímto ovlivněný. Ale zase si nepředstavujte nějakou dědinu. Máme tady veškeré občanské vybavení a do školy jsem tu chodila celých devět let. A co považuju taky za dost důležité, je dobrý spoj do nepříliš vzdáleného města. Takže na střední jsem to měla sotva čtvrt hodiny cesty, žádná tragédie.
Jako malá jsem to samozřejmě neřešila. Prostě jsem se tu narodila, jinou možnost jsem neznala. Ale teď se nacházím v období, kdy o tom dost přemýšlím. Často hlavně ve vlaku po cestě z práce, když přemýšlím, kdo je na tom líp. Zda lidi, které nechávám za zády ve městě, ti, kteří vystupují po cestě a bydlí vlastně za městem, nebo lidi, kteří jedou dál od města, do toho svého venkovského klídku.
Pamatuju si, že když mi mohlo být tak kolem deseti, dohadovala jsem se se strejdou, že já bych nikdy nemohla bydlet ve městě a v bytě už vůbec ne. Se strejdou, který v bytě ve městě žije celý život. On mi totiž tvrdil, že až budu dospělá a mladá, určitě budu chtít jít do města. Abych to měla všude blízko, abych mohla chodit na ty diskotéky, a tak.
No a jak to teda se mnou je? Život na vesnici nebo ve městě? V bytě nebo domě? Je to docela těžké rozhodování. Bydlení v bytě jsem si totiž nikdy nevyzkoušela, tak nemůžu porovnávat. Jediný můj delší pobyt v paneláku byl, když jsem trávila prázdniny u babičky nebo u tety ve městě. Babiččin byt má pro mě takové zvláštní kouzlo a atmosféru. A překvapivě tam je vlastně téměř vždy klid a ticho. I když se teda necítím zrovna bezpečně, když mě od kolemjdoucích sousedů dělí jen jedny dřevěné dveře. Ale naopak zase máte v paneláku jistotu, že když si zabezpečíte ty jedny dveře, pravděpodobně se k vám jinudy zloděj nevloupá. Pokud tedy pomineme lupiče spidermana. To v domě mi přijde, že se dovnitř může dostat kudykoli. Hlavně do přízemí.
Možná paradoxně, se na prázdniny k babičce do bytu vždy těším. Do města je to kousíček, můžeme si dojít kdykoliv nakoupit nebo na zmrzlinu. Na druhou stranu, pokud vám to tedy není úplně šumák, se vždycky musíte nějak obléknout a upravit. Počítat s tím, že s velkou pravděpodobností určitě někoho potkáte. Pokud nechcete chodit kanálama. Kdežto na té vesnici si sice dáte zmrzlinu jen z mrazáku, ale můžete se na zahradu vyvalit, jak je vám libo a nemusíte se před odchodem ani podívat do zrcadla.
V bytě mi zkrátka asi nestačí mini balkon, na který ještě ostatní můžou vidět, jako jediná možnost pobytu venku. Potřebuju ten svůj kousíček země, kam můžu jen tak vylézt a nic neřešit. Stejně tak s dětmi mi přijde mnohem pohodlnější život v domě. Nemusíte přeměřovat výtah, abyste věděli, jak velký (malý) si můžete koupit kočárek. Pokud nejste rambo a nechcete ho do xtého patra tahat ručně, nebo nechávat v nevábné kočárkárně. Když chcete, aby dítě spalo na čerstvém vzduchu, vystrčíte si kočárek na zahradu a nemusíte ho se špinavými koly vláčet přes celý byt na balkon.
Jako malá jsem to samozřejmě neřešila. Prostě jsem se tu narodila, jinou možnost jsem neznala. Ale teď se nacházím v období, kdy o tom dost přemýšlím. Často hlavně ve vlaku po cestě z práce, když přemýšlím, kdo je na tom líp. Zda lidi, které nechávám za zády ve městě, ti, kteří vystupují po cestě a bydlí vlastně za městem, nebo lidi, kteří jedou dál od města, do toho svého venkovského klídku.
Pamatuju si, že když mi mohlo být tak kolem deseti, dohadovala jsem se se strejdou, že já bych nikdy nemohla bydlet ve městě a v bytě už vůbec ne. Se strejdou, který v bytě ve městě žije celý život. On mi totiž tvrdil, že až budu dospělá a mladá, určitě budu chtít jít do města. Abych to měla všude blízko, abych mohla chodit na ty diskotéky, a tak.
No a jak to teda se mnou je? Život na vesnici nebo ve městě? V bytě nebo domě? Je to docela těžké rozhodování. Bydlení v bytě jsem si totiž nikdy nevyzkoušela, tak nemůžu porovnávat. Jediný můj delší pobyt v paneláku byl, když jsem trávila prázdniny u babičky nebo u tety ve městě. Babiččin byt má pro mě takové zvláštní kouzlo a atmosféru. A překvapivě tam je vlastně téměř vždy klid a ticho. I když se teda necítím zrovna bezpečně, když mě od kolemjdoucích sousedů dělí jen jedny dřevěné dveře. Ale naopak zase máte v paneláku jistotu, že když si zabezpečíte ty jedny dveře, pravděpodobně se k vám jinudy zloděj nevloupá. Pokud tedy pomineme lupiče spidermana. To v domě mi přijde, že se dovnitř může dostat kudykoli. Hlavně do přízemí.
Možná paradoxně, se na prázdniny k babičce do bytu vždy těším. Do města je to kousíček, můžeme si dojít kdykoliv nakoupit nebo na zmrzlinu. Na druhou stranu, pokud vám to tedy není úplně šumák, se vždycky musíte nějak obléknout a upravit. Počítat s tím, že s velkou pravděpodobností určitě někoho potkáte. Pokud nechcete chodit kanálama. Kdežto na té vesnici si sice dáte zmrzlinu jen z mrazáku, ale můžete se na zahradu vyvalit, jak je vám libo a nemusíte se před odchodem ani podívat do zrcadla.
V bytě mi zkrátka asi nestačí mini balkon, na který ještě ostatní můžou vidět, jako jediná možnost pobytu venku. Potřebuju ten svůj kousíček země, kam můžu jen tak vylézt a nic neřešit. Stejně tak s dětmi mi přijde mnohem pohodlnější život v domě. Nemusíte přeměřovat výtah, abyste věděli, jak velký (malý) si můžete koupit kočárek. Pokud nejste rambo a nechcete ho do xtého patra tahat ručně, nebo nechávat v nevábné kočárkárně. Když chcete, aby dítě spalo na čerstvém vzduchu, vystrčíte si kočárek na zahradu a nemusíte ho se špinavými koly vláčet přes celý byt na balkon.
A procházky budou taky určitě klidnější na vesnici, protože je téměř jisté, že za celou cestu nikoho nepotkáte. To si pak musíte vybrat, zda se chcete prodírat davy a přejíždět lidem nohy, nebo dávat liškám dobré poledne. A když se vám po tom přejíždění nohou zasteskne, není nic jednoduššího než si do toho města zajet a spojit to třeba s nákupem. Ale asi jsem neviděla nikoho, kdo by se z města jezdil projíždět po návsích okolních vesnic.
Abych ale nebyla tak jednostranně zaměřená, vysvětlím vám, jak to mám já. Někdy kolem mých 15 přirozeně přišlo období, které předpovídal strejda. Nebylo to přesně kvůli těm diskotékám, ale záviděla jsem kamarádce z města, že si může dojít nakoupit, do kina, za kamarádkami, kdykoliv ji napadne. Skočí na MHD a jede. Nutno ještě podotknout, že ta kamarádka sice bydlela v okrajové části Prahy, ale do centra to měla stejně daleko jako já od nás. Naopak já to měla do toho našeho města čtvrt hodiny. Ale prostě mi v tu dobu přišlo strašně komplikované, že bych si to musela naplánovat, abych se někam dostala a spoj nejezdí každých 5 minut.
Když jsem třeba jezdila na vejšku, kolikrát s využitím všech dostupných dopravních prostředků, časově jsem to měla téměř nastejno, jako lidi, kteří bydleli v Praze. Abych se ale vrátila k původní myšlence, to „bytové“ období mě rychle přešlo a už jsem to neřešila. Když se nad tím zamýšlím teď, jako nejlepší možnost se mi zdá bydlet v zimě v bytě a v létě v domě.
Přijde mi totiž, že v zimě je byt mnohem pohodlnější a útulnější než dům. Nemusíte se starat o topení, řešit, jestli jsou prohrnuté silnice, odhrabovat sníh na zahradě. A hlavně za tím pěkným sněhem si můžete dojet na hory. Tam má stejně úplně jiné kouzlo. A v zimě mi ani nevadí menší prostor, naopak mi přijde útulnější a teplejší než velký rozlehlý dům.
Naopak v létě. Kdo by se chtěl ve vedrech pařit v bytě, kde je větší teplo než venku, vyvětrat se nedá. Osvěžit se můžete leda tak v přecpaném veřejném bazéně a chládek, abyste v rozpálených ulicích pohledali. V takových chvílích mě nenapadá nic lepšího a příjemnějšího než mít možnost vykoupat se ve vlastním bazéně. Nebo i postačí zchladit se v domě a vylézt ven na terasu, kde se dá rozhodně líp dýchat než ve městě mezi budovami.
Abych se ale už konečně dostala vůbec k hlavní myšlence a k odpovědi. Momentálně to mám tak, že bych preferovala dům se zahradou někde na předměstí nebo nedaleko města. Daleké končiny, vzdálené desítky kilometrů od civilizace, si ráda ponechám pro dovolenkový pobyt.
Zase jsem se pěkně rozepsala, a to jsem se vůbec pořádně nedostala k tomu, co jsem vám ještě chtěla sdělit. Vždycky se zaseknu sotva v úvodu a ejhle, ono je to tak dlouhé. Myslím, že klidně napíšu ještě alespoň jednu část o tomto tématu. Třeba výhody a nevýhody, jaké ve všech alternativách vidím. Uvědomila jsem si, že bych k tomu měla ještě spoustu, co říct.
Ráda bych ale taky věděla, zda by vás pokračování zajímalo a jestli vám delší články nevadí. Nebo kde už přestáváte vnímat 😊 Taky jsem zvědavá, jak to máte vy. Kde bydlíte teď a zda se chystáte třeba na změnu? Tak mi určitě neváhejte napsat buď přímo tady, do komentářů. Nebo pokud jste stydliví, jako já, můžete se mi ozvat prostřednictvím emailu, který najdete dole pod článkem. Anebo vyzkoušet další možnosti, jako je Instagram a Facebook.
Poznáváte některá místa na fotkách?
Děkuju, že čtete 😊
Abych ale nebyla tak jednostranně zaměřená, vysvětlím vám, jak to mám já. Někdy kolem mých 15 přirozeně přišlo období, které předpovídal strejda. Nebylo to přesně kvůli těm diskotékám, ale záviděla jsem kamarádce z města, že si může dojít nakoupit, do kina, za kamarádkami, kdykoliv ji napadne. Skočí na MHD a jede. Nutno ještě podotknout, že ta kamarádka sice bydlela v okrajové části Prahy, ale do centra to měla stejně daleko jako já od nás. Naopak já to měla do toho našeho města čtvrt hodiny. Ale prostě mi v tu dobu přišlo strašně komplikované, že bych si to musela naplánovat, abych se někam dostala a spoj nejezdí každých 5 minut.
Když jsem třeba jezdila na vejšku, kolikrát s využitím všech dostupných dopravních prostředků, časově jsem to měla téměř nastejno, jako lidi, kteří bydleli v Praze. Abych se ale vrátila k původní myšlence, to „bytové“ období mě rychle přešlo a už jsem to neřešila. Když se nad tím zamýšlím teď, jako nejlepší možnost se mi zdá bydlet v zimě v bytě a v létě v domě.
Přijde mi totiž, že v zimě je byt mnohem pohodlnější a útulnější než dům. Nemusíte se starat o topení, řešit, jestli jsou prohrnuté silnice, odhrabovat sníh na zahradě. A hlavně za tím pěkným sněhem si můžete dojet na hory. Tam má stejně úplně jiné kouzlo. A v zimě mi ani nevadí menší prostor, naopak mi přijde útulnější a teplejší než velký rozlehlý dům.
Naopak v létě. Kdo by se chtěl ve vedrech pařit v bytě, kde je větší teplo než venku, vyvětrat se nedá. Osvěžit se můžete leda tak v přecpaném veřejném bazéně a chládek, abyste v rozpálených ulicích pohledali. V takových chvílích mě nenapadá nic lepšího a příjemnějšího než mít možnost vykoupat se ve vlastním bazéně. Nebo i postačí zchladit se v domě a vylézt ven na terasu, kde se dá rozhodně líp dýchat než ve městě mezi budovami.
Abych se ale už konečně dostala vůbec k hlavní myšlence a k odpovědi. Momentálně to mám tak, že bych preferovala dům se zahradou někde na předměstí nebo nedaleko města. Daleké končiny, vzdálené desítky kilometrů od civilizace, si ráda ponechám pro dovolenkový pobyt.
Zase jsem se pěkně rozepsala, a to jsem se vůbec pořádně nedostala k tomu, co jsem vám ještě chtěla sdělit. Vždycky se zaseknu sotva v úvodu a ejhle, ono je to tak dlouhé. Myslím, že klidně napíšu ještě alespoň jednu část o tomto tématu. Třeba výhody a nevýhody, jaké ve všech alternativách vidím. Uvědomila jsem si, že bych k tomu měla ještě spoustu, co říct.
Ráda bych ale taky věděla, zda by vás pokračování zajímalo a jestli vám delší články nevadí. Nebo kde už přestáváte vnímat 😊 Taky jsem zvědavá, jak to máte vy. Kde bydlíte teď a zda se chystáte třeba na změnu? Tak mi určitě neváhejte napsat buď přímo tady, do komentářů. Nebo pokud jste stydliví, jako já, můžete se mi ozvat prostřednictvím emailu, který najdete dole pod článkem. Anebo vyzkoušet další možnosti, jako je Instagram a Facebook.
Poznáváte některá místa na fotkách?
Děkuju, že čtete 😊
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)