Minulou neděli jsem se v článku zmiňovala o své zálibě v psaní, a že nějaké počátky mě chytly už v pubertě. Trochu jsem doma zapátrala a našla starý sešit, kde mám rozepsaná dvě svoje „díla“. A právě to starší jsem vám dnes přepsala na ukázku. Sami si z fotek můžete všimnout, z jakého roku pohádka je, takže si snadno spočítáte, kolik mi bylo. Dobře, kdo je líný počítat, 😊 nebylo mi ještě ani 12. Aby to bylo opravdu autentické, přepsala jsem to přesně tak, jak jsem to před 13 lety napsala. Proto omluvte, že pro mě nebyly v tu dobu nějaké čárky a uvozovky tak důležité, a létaly si, jak mě napadlo 😊
Žila jednou malá holčička, která se jmenovala Klaudinka. Bydlela se svými rodiči v malé, ale útulné chaloupce. Nejradši měla svojí babičku, která bydlela nedaleko. A tu chodila Klaudinka každý den navštěvovat. Nosila jí samé dobroty, když maminka pekla buchty, musela dát Klaudince vždy pár buchet do šátečku a ta pelášila k babičce. Cestou natrhala kytičku pro babičku, aby měla radost. Babička jí vždy pochválila, udělali si čaj a rozdělily si buchty. Klaudinka měla nejraději povidlové a tak maminka dělala víc povidlových než třeba makových nebo tvarohových.
Klaudinka každým dnem rostla víc a víc až jednoho dne slavila své 16 té narozeniny. To bylo radosti.
Jednou jel okolo jejich chalupy královský kočár. Seděl v něm princ se svojí maminkou a sestrou. Jeho sestra každému nejradši poroučela. Ale princ ten byl chytrý, krásný a hodný. Klaudinka se do něj na první pohled zamilovala. Od té doby se snažila dostat nějak do zámku. Rodiče měli málo peněz, tak musela jít někam do služby. To se Klaudince moc nelíbilo a řekla si, že zkusí štěstí na zámku. Maminka s tatínkem jí na cestu vypravili a dali pár dobých rad: maminka jí nařídila „Dávej na sebe pozor a straň se divných a zlích lidích“, ale Klaudinka se zeptala: „Ale jak to mám poznat“? A tatínek jí řekl „Srdce ti to poví“. A tak šla Klaudinka na zámek.
Když dorazila na zámek, jeho krásou se zastavila. Někdo do ní narazil, když se Klaudinka ohlédla, zůstala stát jako opařená. On…on to byl sám princ. Pozdravil jí „Ahoj já jsem Lukáš, co tady tak stojíš“? Teprve teď si Klaudinka vzpoměla kde je a s kým to mluví a ztěží začala koktat: „A…ahoj já jsem Klaudinka a hledám si tu práci.“ „Jo?“ řekl Lukáš, „tak pojď se mnou, já ti ukážu naší kuchyň, tam se ti bude určitě líbit.“ A jak by né, takhle velkou kuchyň, tolik hrnců a jídla pohromadě, snad ještě Klaudinka nikdy neviděla. „To koukáš co, a to jsi ještě neviděla naší hodnou kuchařku Rózinku.“ A když vešli do další místnosti, tahle byla už trochu menší. Spatřili tam u malé hezké plotničky, starou, šedovlasou babičku, která byla od pohledu milá a chytrá.
„Dobrý den“, pozdravili starou paní. „Vítám vás tady“, odpověděla jim stařenka. „A co že jste sem zabloudil princi? Honí vás mlsná?“ „I kdepak“, odpověděl princ. „Přivedl jsem ti pomocnici, stejně si vždycky naříkáš, že už na všechno sama nestačíš.“, vysvětlil princ. „A co je zač to děvče?“ zeptala se stařenka. „Já jsem Klaudinka z podkrálovské chaloupky číslo 17. A přišla jsem sem proto, abych tu našla práci“, vysvětlila dopodrobna Klaudinka. „I práci tu určitě dostaneš, té je tady dost, ale kdyby si chtěla zůstat tady, byla bych moc ráda, protože jak už tady Lukáš řekl, už na tu práci sama nestačím.“ „No to já bych tu pracovala moc ráda, kdybych mohla?“ zeptala se nejistě. „Neboj já to tatínkovi oznámím a přimluvím se a on určitě bude souhlasit“, řekl princ. „Děkuji vám mockrát, jste na mě tak hodní.“ Poděkovala Klaudinka. „Tak se tu zatím se všemi seznam a já jdu za tatínkem.“
A tak princ odešel a Klaudince zatím Rózinka všechno vysvětlila a se všemi jí seznámila.
Co myslíte, měla bych to dokončit? 😊
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)