Před 14 dny jsem vám psala, že jsem našla svůj starý sešit, v kterém mám rozepsané dva příběhy z dětství. V tomto článku jsem vám opsala rozepsanou pohádku. A dnes na vás čeká ukázka druhého díla, v kterém jsem se hodně inspirovala, v té době mnou nejčtenější spisovatelkou, Lenkou Lanczovou a jejím stylem psaní.
Dokonce jsem si vytvořila profil hlavní hrdinky, asi abych se v příběhu neztratila. 😊 Opět z fotek můžete zjistit, kolik mi bylo, když jsem to psala. Pořád jsem ještě neměla jasno v pořádku uvozovek, takže lítaly, jak se mi zachtělo, a občas jsem dokonce dokázala vymyslet nová slova, nebo si alespoň upravit jejich pravopis. 😊
Když jsem rozepsané dílo opisovala, napadlo mě přitom, proč jsem vždycky začala něco psát a vymýšlet, ale podle datumu jsem se k tomu už nikdy nevrátila. Naštěstí, nebo bohužel, mám tedy rozepsaná jen tato dvě díla, takže už vás žádná další ukázka z mého dětství nečeká. 😀
Tak prosím, pusťte se směle do čtení. 😉
Jméno: Sára Berušková
Věk: 14
Bydliště: Severní 446 Praha – Barrandov
Otec: Patrik Beruška Věk: 37 Práce: právník
Matka: Běla Berušková Věk: 34 Práce: architektka
Sourozenci: dvojče Klaudie Berušková
Nej kamarádka: Alžběta Smrčková Věk: 14
Domácí mazlíček: pes jorkšír Týna
Škola: Školská 259 Praha – Barrandov Gymnázium T. G. Masaryka
Přezdívka: Beruška
„Zvonek zvoní, škola končí, po schodech se běží“ notuje si Sára. Dnes měla úžasný den, dostala dvě jedničky z fyziky, kterou nemá zrovna moc v oblibě, jedničku z chemie a matiky. A navíc dnes jim do třídy přibyl nový spolužák Jakub, který je prostě boží. Ale Bety se dneska netváří zrovna nejlíp, pomyslela si. „Bety co je ti? Vždyť se dneska celý den tváříš, jako by ti ulítly včely?“
„Ale, z tý fyziky jsem dostala dvě trojky a máma mi určitě zakáže televizi“ „A na jak dlouho si myslíš, a nebo víš co, netvrdím teda, že jsem ňáká přebornice, ale téhle látce zrovna rozumím, tak půjdeme k nám a budeme se učit spolu.“ Navrhla Sára. „Tak to by šlo, ale musím brnknout mámě, a až se našprtáme, můžeme probrat toho novýho týpka, tak co říkáš?“ „Tak jó, ale teď pádíme na oběd, než nám to ty nenažranci všechno snědí, dneska jsou totiž těstoviny s kuřecíma kouskama a špenátem ve smetanový omáčce, mňam už se těším, tak pojď už, ať tam dojdeme dneska“ „Jo, vždyť už jdu!“
„Tak a jsme tady, no konečně. Já snad padnu, já jsem se tak přecpala.“ „Hele, kde máte Týnu, že tak vroucně nevítá?“ „Nemám tušení, pojď jdem do pokoje.“ Ale v chodbě u telefonu se zastaví, vidí tam položený lístek. „A vida, záhada je vyřešena, Kla vzala Týnu ven.“ „No a teď můžeme jít na tu fyziku, dokud je tu klid né?“ „Tak jdem jenom co nám skočím do kuchyně pro pití.“
„A máme to za sebou.“ říká radostně Bety. „To jo, a koukej se nechat vyzkoušet, ať víme na čem jsme.“ „No, moc bych se do toho nehrnula, znáš mě při zkoušení, radši počkám, až budeme psát a tam mu ukážu, jak se ve mně spletl.“ „Bezva, ale teď proberem toho novýho týpka, taky se ti zdá tak boží?“ „Ale jó, ale ber to, že se ještě neprojevil.“ stojí si za svým Bety. „No, oni, kdyby se spoustu kluků ve třídě neprojevilo, tak od pohledu, kdybys je potkala ve městě, tak by se ti určitě líbili.“, ale Bety si stojí za svým „Jó, všichni jsou bezva, dokud neotevřou pusu.“
V tu chvíli do pokoje vlítne Kla i s Týnou. „Nazdar co probíráte?“ „Nic, co by bylo pro malý lítačky.“ řekne Sára. „Asi jsi zapomněla, že jsme dvojčata!“ připomene jí Klaudie. „Takovou radost ti neudělám, ale ty jsi asi zapomněla, že jsem o 7 minut starší. „No bezva, kdyby se nám s tim máma nesvěřovala, tak bys se neměla čím chlubit a já bych to neměla denodenně na talíři!“ „Dobrou chuť.“ popichuje jí Sára.
„Tak už se nechte, jste jak dvě slepice na jednom smetišti.“ Rozehnala je Bety a k ní se přidala Týna. „Radši půjdem do kuchyně, včera jsem pekla buchtu, tak ti dám ochutnat a uvaříme si čoko, co říkáš? A ty Klau se radši uč, než zase přijde máma a bude se tě ptát na fyziku ta ti zrovna moc dobře nedopadla, asi musíš více oslnit učitele podívej se na mě!“ A už zavírá dveře, aby uhla polštáři, který po ní Kla mrštila.
„Tak co říkáš na tu buchtu?“ „No jo, celkem ujde, ale umím lepší!“ „Ty, ty nevděčnice“, opovržila jsem se na ní s úsměvem. „To byl samozřejmě vtip, máš to moc dobrý, taky by jsme spolu mohly něco upéct.“ To by jsme mohly, ale moc přesvědčivě to neříkáš“! „No jo, ale vždyť vlastně vaříme příští pátek ve škole jak si Truhlík vymyslel.“ Takhle říkáme ve škole učiteli na fyziku, informatiku a pracovní činnosti Truhlářovi. „To je fakt a už jsi něco vymyslela?“ zeptám se s důrazem Bety. „No jasně, zase já, a že by si třeba vymyslela něco ty?“ „Proč já, ty jsi v tomhle odborník né, nebo tě snad babi ještě nezasvětila do role kuchařky, dělá přece ještě v tý hospodě ne?“
„Jó to dělá, ale není to žádná hospoda nýbrž restaurace a dokonce se tam nesmí ani kouřit!“ zdělí mi Bety s důrazem novinku, která mě nechává chladnou, protože za a, nekouřím a a ni nehodlám začít a za bé jsem tam nikdy nebyla, protože je to na druhé straně Prahy, za to, ale Bety tam s mladším bráškou Páťou (inteligentnější jména jim rodiče nemohly vymyslet!) a rodiči jezdí povinně každou sobotu na oběd a většinou tam i do neděle přespávaj, takže se nevidíme skoro celou sobotu, protože vyjíždějí už v 10 hodin a to je pro nás smrtelníky nekřesťansky brzo!
„No dobrá, tak já vytáhnu máminu kuchařku a podíváme se.“ povolím. „Tak jo tak co třeba tohle, ale počkej tady kousek stránky chybí!?“ „No nehledej na tom žádnou vědu, to bylo u Týny, když byla ještě štěně, normální a teď se občas ještě taky do něčeho ráda zakousne, ale teď to naštěstí, věčinou odnesou její hračky!“
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)