O princezně Brambůrce

V jedné malé malebné vísce žila princezna Brambůrka. Jenže ona to ani zdaleka nebyla žádná princezna, ona se ani Brambůrka nejmenovala. Byla to krásná mladá dívka, která žila se svými rodiči a mladšími sourozenci na nevelkém místním statku. Měla dokonce i normální obyčejné jméno, Barborka. Tak proč jí tedy všichni neřekli jinak, než Brambůrko? Její otec byl široko daleko nejznámější pěstitel brambor. Kupovali si je od nich i ti nejvzácnější pánové. A kdo zrovna neměl peníze? Také žádný problém. Stačilo, když se připojil do práce, při sázení nebo sklízení a mohl si odnést tolik brambor, kolik potřeboval.

Co se ale jednoho dne nestalo. V podzemním království žil král Brambora. A když na jedné ze svých cest, kdy objížděl a kontroloval místa, kde se brambory pěstují, zahlédl i krásnou Barborku. A jen co uviděl, jak jí to mezi bramborami sluší, rozhodl se, že ona je pro něj ta pravá nevěsta. Hned šel jejího otce požádat o její ruku. Tatínek ale odmítl dát svou nejstarší dceru někomu tak starému, špinavému, zablácenému a navíc žijícímu pod zemí. Král Brambora se rozzlobil, rozzuřil, začal vztekat a křičet. Barborka jen vyděšeně stála a čekala, co se bude dít. Král se náhle uklidnil, prohlásil, že to tak nenechá a princeznu Brambůrku unesl. Maminka a její sourozenci začali plakat, a tatínek přemýšlel, co bude dělat.

Ta hrozná zpráva se rychle roznesla po celé vesnici a všichni byli moc smutní, protože měli hodnou Barunku rádi. Když se to doneslo i k Matějovi, milému mladíkovi, kterému se Barborka už dlouho líbila, nemeškal a rozhodl se, že ji musí vysvobodit. Jenže ať si hlavu lámal, jak chtěl, nemohl na nic přijít. Dokonce se zkoušel do království krále Brambory prokopat a prohrabat, ale nikam to nevedlo.

Až se jednoho dne procházel celý smutný a zamyšlený po okolních lesích, potkal starou babičku. Nesla nůši s dřívím, tak jí Matěj okamžitě pomohl. Stařenka si ho prohlížela a zeptala se, co ho trápí. Když jí všechno vypověděl, babička se usmála a poradila mu, kde najde bránu do podzemního království. Po chvíli Matěj dorazil na tajemné, zarostlé místo, hned mu bylo jasné, že je tu správně.

Po tom, co se po dlouhých, strmých schodech dostal dolů, už na něj čekal král Brambora. Samozřejmě věděl, co je zač a co chce. Řekl mu, že pokud splní tři úkoly, může si Barborku odvést. Nejprve musel během jednoho dne přenést ohromnou hromadu pytlů brambor z jednoho podzemního sklepa do druhého, který byl až na druhé straně království. A nemohl k tomu používat žádný vozík. V druhém úkolu musel Matěj v plném sklepě brambor najít do svítání zlatý prstýnek. K práci si mohl svítit jen světélkem z malé lucerničky. I druhý úkol Matěj úspěšně zvládl a král Brambora čím dál víc zuřil a bál se, že přijde o svoji princeznu Brambůrku.

Nad třetím úkolem si dal proto co nejvíce záležet, aby ho Matěj nemohl splnit. Král začaroval princeznu do brambory. Před Matěje položil dvacet stejných brambor a on musel poznat, do které je zakletá jeho Barborka. Když Matěj viděl všechny ty stejné brambory, byl úplně bezradný a už si myslel, že svoji milou nedokáže vysvobodit. Ale po dlouhém a důkladném prohlížení zjistil, že přece jenom jedna brambora se od ostatních trochu liší. Připadalo mu, že má dokonce tvar srdíčka, a když si k ní přivoněl, voněla krásně po kytičkách a ne jako ostatní brambory. Tu si tedy Matěj vybral a na tu ukázal. Král se rozčílil, ale nemohl nic dělat, když to slíbil, musel je pustit. Tak Matěj vysvobodil svoji Barušku a co nejrychleji spolu utíkali lesem, polem a loukami domů, do jejich rodné vesnice.

Ilustrace: @market.a.rt