Léto nebo podzim?

Skoro to vypadá, že se z těchto článků stává opět série, aniž bych to plánovala. Ale je pravda, že mě tyhle zamyšlení baví psát. Sama se při psaní vždy zamyslím, proč je to vlastně takhle, a jak to, že mám tohle raději než tamto. Pomáhá mi to si víc uvědomit, jak to mám já, kdo jsem já, a že vlastně nepotřebuju papouškovat názory okolí. Užívám si ten svůj.

Přijde mi, že když se dřív lidem pokládala otázka, jaké období mají nejraději, všichni do jednoho odpovídali léto. Jako kdyby se najednou všichni úplně stoprocentně shodli. Naopak teď, mi zas přijde, že je v módě odpovídat podzim. Hlavně podzim spojený s pálením svíček a zachumláním se pod deku, s pěknou knížkou a horkou čokoládou s kopcem marshmallows. A taky kaštany. A horké koupele ve vaně se sklenkou vína, bombou od Lush, a abych nezapomněla, se svíčkami.

Nikomu se tím nevysmívám. Věřím, že někdo to tak opravdu může mít, nebo alespoň nějakou část. Ale když se na vás na internetu ze všech stran hrne ta úplně totožná představa zábavy o podzimních večerech, trochu vás to musí zarazit. Schválně si zkuste představit, až bude nějaký ten propršený podzimní den, jak jsou všichni doma schovaní pod dekou s knížkou, mají zapálené svíčky, ve velkém se vaří horká čokoláda, a pak se oddávají horké vaně plné pěny. Nepřijde vám to alespoň trochu úsměvné? Nastane podzim a najednou byste nepotkávali lidi na ulicích, v obchodech by byla vykoupená veškerá horká čokoláda i pěnové bonbony, ušetřilo by se za elektřinu, ale po svíčkách by se jen zaprášilo, hasiči by měli co dělat, a ve vodních nádržích by se pomalu začalo objevovat suché dno.

Dobře, už si přestávám dělat srandu 😊 A teď vážně. Jak to mám tedy já? Když jsem byla mladší, asi jsem nějaká roční období až tak neřešila. Důležitější pro mě byla ta období, co se pojila se školou. Takže začátek školy, Vánoce, konec roku, prázdniny. V tu dobu jsem změnu ročních období vnímala tak, že jsem se vždycky těšila, až už bude ta zima, nebo to teplo, abych si mohla vzít ty nové boty a oblečení, co jsem si koupila. Nebo, že už se oteplilo natolik, že zase budeme chodit o tělocviku ven.

Postupně, když jsem začala číst dívčí časopisy, které byly plné různých anket a kvízů, jsem se zamýšlela nad tím, jaké mám to období nejradši já. I když do teď nechápu, proč by si ze všeho měl člověk vybírat jen jednu možnost a žádnou jinou, a pak si za ní do smrti stát. Přeci není vůbec nic špatného na tom, když se mi z každého období líbí i nelíbí něco. Prostě nějakým záhadným způsobem jsem dospěla k názoru, že asi teda moje nejoblíbenější období bude taky to léto. I když jsem přesně nevěděla proč, protože se přiznám, že jsem patřila mezi ty, co se vždycky těšili opět na září, na ten režim a řád. Moc mi nevyhovoval ten letní zmatek a spontánnost.

Pak jsem zase četla, že má někdo nejraději jaro, když všechno pučí a kvete, a je to takový nový začátek v přírodě. A já byla totálně zmatená, a už nevěděla, co se mi má teda líbit, a podle čeho si mám vybrat. Abych se ale už dostala k tomu, jak to mám teď, a jak roční období vnímám. Z každého období si jsem schopna vybrat něco, co se mi líbí a vyhovuje mi. A musím říct, že mi to přijde dost praktické, protože lidé, kteří milují jen zimu, nebo jen léto, musí zbytek roku asi trpět, a jen trpělivě čekat, až přijde to „jejich“ období. A pak jsou zklamaní, když není podle jejich představ. Protože už několikrát jsme zažili, že léto nebylo úplně létem, a zima taky nestála za nic. Samozřejmě, kdo má to štěstí, může si léto nebo zimu udělat, kdy se mu zlíbí tím, že si za nimi někam zaletí.

Když to vezmu postupně. Na jaru se mi líbí, jak se příroda začíná probouzet, opět se zelenat. Když si poprvé uvědomím, že opět slyším zpěv ptáků, stoprocentně je jaro tady. Začíná se také oteplovat, sluníčko nabírá na síle a začíná příjemně hřát. Mrzí mě ale, jak se v dnešní době začínají slévat období, tak nějak do sebe. Že jaro a podzim začíná skoro mizet, a my se ze zimních bund svlékáme rovnou do triček, a naopak na trička, téměř přes noc, oblékáme rovnou zimní bundy.

V létě se ráda vyhřívám na sluníčku, ale užívám si i to, že se můžu schovat do stínu, a i tak mi je teplo. Dny se prodlužují a je více světla a sluníčka. Miluju léto, kdy nemusím řešit, co si vzít na sebe, protože je pořád teplo. Také mám ráda teplé letní noci, kdy se všechno tak nějak uklidní a ztichne, a pořád se dá sedět v tričku. Co už teda tak ráda nemám, jsou otravní komáři, kterým asi výjimečně chutnám, a často mi zanechají pěkně nateklé štípance 😊 Hlavně se mi líbí, když můžu číst venku za přirozeného světla a nemusím si na písmenka svítit lampičkou. A co nejvíc na létě miluju, jsou letní bouřky. Ta atmosféra, kdy se zatáhne, zvedne se vítr, nechávám se unášet větrem a jen čekám, co velkého přijde. A pak se s prvními velkými, těžkými kapkami utíkám schovat domů a pozorovat tu spoušť za oknem. Vím, že každý to nemá rád, někomu to dokonce vadí, ale já si naprosto užívám usínání za hudby dešťových kapek dopadajících na okno.

Podzim. I když mám ráda něco z každého období, podzim mě pořád přitahuje nejvíc. Něčím mě asi okouzlil. Sama si to nedokážu vysvětlit, ale podzim na mě nejvíce působí. A je taky docela překvapivé, že pro mě vyjadřuje nový začátek vždy září. Není to leden, ani jaro, ale září. Asi za to hodně může škola a začátek školního roku, ale myslím, že už mi to takhle zůstane. A cokoli pro mě důležitého nebo významného, mi vždycky začalo na podzim. Vždyť i s tímhle blogem jsem začala koketovat na podzim, i když první článek vyšel až v lednu 😊

Zbožňuju ty podzimní změny přírody. Nejen, jak se krásně zabarvuje a obléká do barevného kabátu, ale i jak nebe krásně čaruje. Dokonce mě nedávno překvapilo, jak jsem mohla zapomenout, že na podzim jsou ty západy slunce mnohem kouzelnější než v létě. A ta obloha. Není jen čistě modře vymetená, ale sluníčko se musí prodírat tou hromadou mraků, které si tak poklidně plují po obloze, a někdy vypadají, jak kdyby měly každou chvíli spadnout dolů. Také si užívám podzimní procházky, kdy se mohu kochat tou barevnou krásou, sluníčko krásně hřeje, a já občas narazím na nějaký spadlý ořech nebo kaštan. Vzpomínám si, jak jsme jako malí kaštany sbírali, a vyráběli z nich, za pomocí špejlí, zvířátka.

Mám ráda ten „dřívější, klasický, starší“ podzim. Ten spojený se změnami v přírodě, v čase a v denním režimu. Nenašla, nebo spíš jsem nehledala oblibu podzimu podle dnešních instagramových trendů. Nepamatuju si, že bych někdy četla pod dekou, krom toho, když jsem nemocná. Spíš si říkám, jestli mají ty lidi doma takovou zimu, že se musí přikrývat. Nikdy jsem neměla horkou čokoládu s kopcem marshmallows. Vlastně si moc nedokážu představit, k čemu to vlastně je. Než na tu fotku, samozřejmě. Stejně musíte nejdřív ty bonbony sníst, pokud nechcete, aby vám čokoláda přetekla. A hlavně mi ty bonbony ani nechutnají. A kdybych to měla něčím nahradit, tak šlehačku taky nejím 😊
 

A když si představím tu vanu (plnou fialek 😊) plnou horké vody a pěny, nic, vůbec nic mě na tom neláká. Mám mnohem radši rychlou sprchu, a pak se zahrabat do peřin v posteli, kde se taky zahřeju, a čte se tam mnohem pohodlněji než ve vaně, kde čekáte, že tu knížku ještě utopíte. A tu skleničku si tam můžete klidně vzít taky. I tu čokoládu. A nakonec svíčky. Ty mám spojené spíš s Vánocemi, se stromečkem a pohádkami, než s podzimním listím a dekoracemi, které dobře hoří 😊

Na podzimu mám ještě ráda to, že, jak se začíná stmívat a ochlazovat, není nic špatného na tom, být zalezlí doma. V létě mám totiž vždy výčitky, když nevyužiju krásné počasí a netrávím ten den venku. Na podzim tyhle výčitky upadají, a naopak se díky pošmournému počasí doma stává tak nějak útulněji, uzavřeněji než v létě, kdy máte všechno dokořán a běháte ven a dovnitř. Jestli mi rozumíte, jak to myslím 😊 Vím, že bych o podzimu, a celkově o tom, co mám, na jakém období ráda, a co ne, mohla psát ještě dlouho. A to si vždycky myslím, že to bude krátký článek a nebudu mít o čem psát, a vždycky! to dopadne takhle. Zajímalo by mě, jestli to někdo vůbec dočte do konce 😊

Tak abych se rychle přiblížila ke konci, nesmím vynechat ještě zimu. Na ní mám asi nejradši hory. Zimu na horách, se sněhem, sluníčkem, sjezdovkami a lyžováním. Je pravda, že zima ve městě vlastně docela postrádá smysl. Tam jen mrznete při čekání na MHD, a pak rychle pospícháte do tepla. Snad jen období Vánoc zpříjemní i tu zimu ve městě. Vánoční trhy, vůně svařáku a trdla, vánoční výzdoba a světýlka. Ani se nenadějeme a bude to tu. A samozřejmě, co je nejpříjemnější na zimě, když se po dlouhé promrzlé procházce, vrátíte domů do tepla, a při nejlepším tam na vás čeká vánoční cukroví a stromeček. Ještě řekněte, že se mnou někdo nesouhlasí 😊

A jaké to období je to vaše? Vyberete si také z každého kousek, nebo žijete jen pro to jedno? Budu ráda, když se svěříte v komentářích.