Na konci deváté třídy nám učitelka zadala, že máme napsat dopis smyšlené osobě, nebo komukoli, o svých pocitech a obavách z nástupu na novou školu. A tady je ten můj.
Milá Želvo,
píšu Ti, protože se ti chci svěřit s mým problémem. Můj problém je hodně banální a také ho prožívá většina v mém věku. Tento problém se týká strachu z přechodu na novu školu. Obávám se, že do nové třídy nezapadnu, protože nejsem velice společenská a nevím jak se mám dát s někým do řeči. Také nevím, jak budu vycházet s učiteli a jak se budou chovat oni. Vím, že už to asi nebude takové zacházení jako na základní škole, ale doufám, že to nebude tak chladný přístup, kterým nás všichni straší.
Nové předměty a učivo je další můj „strašák“. Tuším, že na střední škole nebudu mít tak dobré známky jako na základní, a ani, že nebudu mít tolik volného času. Stejně tak se obávám i dojíždění, protože mám základní školu v místě, doteď jsem nemusela mít starosti, aby mi neujel vlak nebo že jsem zaspala. Do své budoucí školy budu dojíždět vlakem, ale ještě nevím zda na zastávku nebo hlavní nádraží. Moc často vlakem nejezdím, takže se ani moc nevyznám v jízdním řádu, v nástupištích, kolejích a podobně.
Ale také vím, že se na nádraží potloukají všelijací „pobudové“ a bezdomovci, ale naštěstí snad nebudu dojíždět sama, ale s několika mými spolužáky ze základky. Prostředí mé nové školy na mě zatím zapůsobilo slibně a i učitelé a žáci, s kterými jsem se tam zatím potkala působili přátelsky. Vím, že všichni už teď „pojedeme“ sami za sebe, ať už jdeme na jakoukoli střední školu nebo učiliště a také se budeme muset spoléhat jen sami na sebe. Ale já doufám, že v nové škole všechny tyhle problémy přejdu, pokud možno, v pohodě a v klidu, že si najdu nové kamarády i nějakou tu super kámošku do nepohody. A že na mě hlavně v mé nové škole čeká spoustu pěkných zážitků a zkušeností, a budu na léta strávené na střední škole, vzpomínat vždy s úsměvem a nebudu litovat svého rozhodnutí, zrovna pro tuto školu.
Zdraví Tě …
Když jsem si to po tolika letech přečetla, udivilo mě, že jsem všechno nazývala problémem, přitom to byl spíš obyčejný strach a obavy. Ale nepamatuju si, že bych měla nějaký velký strach, a tolik se změny bála, takže jsem to asi nijak špatně nenesla. Jinak se známkami jsem o moc dolů nešla, volného času jsem měla, že nechápu, co jsem s ním dělala, vlak mi ujel snad jen jednou, na žádný střet s nějakým pobudou si nepamatuju, spoléhat jen sami na sebe by bylo dost nadnesené, a s kamarádkou ze střední se vídám do teď.
Snad vás také netrápily minulý týden takové obavy, a pokud ano, věřím, že z vás za ten týden spadly. A jestli ještě ne, brzy spadnou, protože časy na střední škole se vážně řadí mezi ty nejpohodovější a nejklidnější, i když se to na začátku tak zdát nemusí. Držím vám palce a věřte, že na tuhle cestu za zkouškou dospělosti, budete vzpomínat jen s úsměvem na rtech 😉
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)