Rychle běží zvednout telefon. Jak správně předpokládala a očekávala, volá jí ON. Znají se jen krátce. Byli spolu zatím jen na dvou rande. Celá natěšená zvedne mobil a už se usmívá od ucha k uchu. Zve ji na další rande. Už jejich třetí. Tentokrát to ale prý bude překvapení. Má být zítra ve dvě připravená a ON ji vyzvedne. Už se nemůže dočkat. Hned začne přemýšlet, co si zítra vezme na sebe, jak se namaluje, a jaký si vytvoří účes.
Právě odbila druhá hodina na jejich starodávných hodinách po babičce a rozezvoní se zvonek. Popadne mobil a kabelku, běží dolů ze schodů, obuje si boty na vysokém podpatku, poslední pohled do zrcadla, a už otevírá dveře a vidí ho, jak čeká za brankou. „Ahoj,“ pozdraví se oba ještě trochu nesměle. „Tak kam vyrazíme? Už mi to prozradíš?“ vyzvídá ONA. „Jen zůstaň ještě chvíli napnutá,“ odpovídá se smíchem ON. „Ty mě hrozně napínáš, nevím, jak dlouho to teda vydržím,“ zkouší ONA, ale ON nepovolí, raději ji vezme za ruku a vyráží spolu směrem do centra.
Když prochází okolo oblíbené kavárny v jejich městě, ON se zastaví a zeptá se jí: „Co bys řekla na něco dobrého na zub a něco teplého na zahřátí?“ „To je dobrý nápad, proč ne,“ odpoví s úsměvem ONA, protože to je i její oblíbená kavárna. Když se usadí u stolečku v rohu, ON trvá na tom, že jim objedná, a ať mu důvěřuje, že nebude zklamaná. Sice má v duchu nějaké námitky, ale nechá objednávku na něm. Když přinesou kafe a dorty, ONA se modlí, aby pro ni byl ten s ovocem, a ne s oříšky. Na oříšky má totiž docela silnou alergii. Bohužel pro ni, si ale ovocný dort přisune k sobě ON. Váhavě si tedy přitáhne dort posypaný oříšky, a doufá, že slouží jen jako ozdoba, a nejsou i součástí dortu.
Protože by se před ním ale nerada začala dusit, raději se omluví, že si musí odskočit a nenápadně se jde k baru zeptat, z čeho se dort opravdu skládá a jaké má v sobě alergeny. Má štěstí v neštěstí. Oříšky jsou opravdu jen na ozdobu, dort je čokoládovo-pomerančový. Stejně ale bude muset vymyslet, jak se jich nenápadně zbavit. Přeci mu nezkazí radost a neřekne mu, že vybral špatně. A tak zapojí svoji kreativní stránku a oříšky pomalu mizí. Jeden „nešikovně“ odstřelí pod stůl. Druhý jí „náhodou“ spadne do kabelky. Další se „omylem“ ocitne v umělé květině, která zdobí stůl. Do kapsy se taky nějaký „nenápadně“ schová. A vida. Oříšky jsou jako zázrakem pryč. To jsem si ale pochutnala. Naštěstí to zdobení docela ošidili. Jinak nevím, kam už bych ty prokletý ořechy asi tak strkala, pomyslí si ONA.
„Vybral jsi dobře. Hlavně mě těší, že už si pamatuješ, že mám nejradši latté s příchutí Baileys,“ pochválí ho. Přece mu teď, když se tak snaží a vymýšlí pro ni překvapení, nezačne vyprávět o všech jejích alergiích. „To jsem rád, že máš radost, a že ti chutnalo. Tak se asi zvedneme a budeme pokračovat dál.“ „Aha, to nebylo už to překvapení?“ opatrně se zeptá ONA. Nerada by znovu riskovala život. „Ne, to byl jen takový předkrm. To hlavní teprve přijde,“ lišácky poznamená ON. A má pravdu, i když to, chudák, ještě vůbec netuší.
Po krátké procházce dorazí k místnímu kulturnímu domu. Co tady budeme takhle přes den dělat, diví se v duchu ONA, ale raději nic neříká, a nechá se vést dovnitř. Už když kráčí po schodech k hlavnímu sálu, do nosu ji udeří takový divný smrad. Co to je? Nemůže na to přijít. ON jí galantně otevře dveře do sálu a s nedočkavostí prohlásí: „Tak jsme tady. Doufám, že se ti tu bude líbit.“ ONA jen vyplašeně pozoruje naprosto přecpaný sál všemi mláďaty domácích zvířat, na která si jen vzpomene. Dobře, ne všech, jen těch malých, ale chlupatých. A jak chlupatých. ON přisuzuje její doširoka otevřené oči tomu, že se trefil, a povedlo se mu ji překvapit. Je nadmíru spokojený a celý se tetelí blahem.
ONA už tak spokojená není, a neví, co má dělat. Utéct hned, nebo počkat, až se dostane do ohrožení? Nenápadně se snaží nedýchat, nebo jen přes bundu, ale moc jí to nepomáhá. Nevydrží bez dechu moc dlouho, a navíc jí začnou červenat a slzet oči, chce se jí kýchat. ON pořád něco vypráví. Jaká zvířata měli doma, když byl malý, a jaká neměli, ale on si je moc přál. A jaká by si chtěl jednou pořídit. U povídání se občas podívá na NI a diví se, že je nějaká červená.
Nejdříve si myslí, že je to vzrušením. Z jeho přítomnosti a z těch zvířat. Když to trvá dýl, přisuzuje to teplu, které na výstavě je. Vlastně tahle výstava koček, králíků a dalších domácích zvířat, nebyl tak úplně jeho nápad. Poradil mu to kamarád. Prý každá holka miluje zvířata, a z mláďat jsou už úplně hotový, tak by to mohl být dobrý tip na rande. Byl by, kdyby, …
Už to nevydrží. Musí ven. Jinak se tu udusí a omdlí. Rychle se otočí, a z posledních sil se prodírá co nejkratší cestou ke dveřím ze sálu. Nevnímá lidi okolo, neslyší, že nadávají, když do nich strká. Musí ven, nadechnout se čerstvého vzduchu. ON na ni vyjeveně zírá, ale pak se vzpamatuje a běží za ní. Ještě poslední dveře a už je konečně venku. Popadá dech, snaží se co nejvíce nadýchat venkovního svěžího vzduchu. Ten je už ale dost chladný a ona se navíc ještě rozkašle. „Co se děje? Udělalo se ti špatně? Myslel jsem, že se ti zvířata budou líbit,“ ptá se jí zkroušeně a nechápe, co udělal špatně.
ONA rychle vytahuje z kabelky láhev s vodou a zapíjí prášek proti alergii, který nosí vždy u sebe, pro akutní případy. Když už se trochu uklidní a snadněji se jí dýchá, odpoví MU: „To jo, vybral jsi dobře, a líbila by se mi. Jenže já jsem silně alergická na zvířecí srst. A upřímně… i na ořechy.“
Fotografie zvířat: @market.a.rt
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)