Nelekejte se, samozřejmě se jedná jen o lákadlo, teď bych to nevzdala, když už jsem se dostala až sem 😊 Jde o poslední článek tohoto roku. I když by mě vlastně zajímalo, jestli by tady někomu vadilo, kdyby byl vážně poslední. Myslím si, že roční stydlivé mlčení je dostačující. Co to takhle příští rok napravit a začít mi dávat vědět, pokud se vám něco líbí nebo nelíbí, nebo vám něco chybí?
Kdo nechce psát veřejný komentář tady pod článkem, může mi napsat osobní email na napsanomyslenkou@gmail.com. Ráda bych napsala i nějaký článek na vaše přání. A taky bych pak věděla, co třeba psát nemám, že vás to vůbec nebaví. I když se přiznám, že si asi vždycky budu spíš psát i trochu pro sebe 😊 Ale tu zpětnou vazbu bych víc, než ocenila. Samozřejmě si podle čtenosti blogu můžu leccos odvodit, ale uvítala bych i něco osobnějšího.
Dnes končí poslední týden letošního roku, 52. týden, a tohle je můj 52. článek. Sama jsem na začátku tohoto roku, i tohoto blogu, nevěřila, že zdárně zvládnu dojít až na konec. Že zvládnu vydat každou neděli článek. Sama jsem si dala tenhle termín a mám ze sebe radost, že se mi to vždy povedlo dodržet. Dobře, někdy to sice bylo za pět dvanáct, možná i pět po dvanácté 😊, ale vždy článek byl. I když jsem neměla čas o víkendu, kdy články převážně píšu, dokázala jsem si najít chvilku a článek napsat.
Občas jsem se musela do psaní přemlouvat, stálo mě to dost přemáhání, ostatní věci musely jít stranou, dost jsem se u některých článků zapotila, nebo neměla k psaní úplně ideální podmínky. Pár jsem jich dokonce napsala na mobilu, ve vlaku, nebo s nervy nadranc, když jsem měla rozbitý větrák u notebooku, a ten vydával příšerné zvuky😊. Přiznám se, že párkrát jsem zašátrala i ve svém archivu, a to mi zachránilo krk 😊 Ale teď jsem tady a píšu 52. článek roku 2019 a můžu říct, že jsem se sebou spokojená, že se mi povedlo dojít až sem. A že to stálo za to! Jen nechápu, jak je možné, že to uteklo tak hrozně rychle.
Přijde mi to jako před chvílí, kdy jsem se tu mořila se vzhledem blogu, nastavovala všechny rozměry a rozlišení, vybírala barvy a písma. Ten pocit, kdy jsem zveřejnila první článek, představovala jsem si, jak se prodírá tím světem internetu, a musela se dost mírnit, abych neplašila, jak to, že se vůbec nic neděje. Ke svému blogu jsem postupně vytvořila i facebookovou stránku a Instagram.
I tam mi dalo dost práce nevyšilovat, jak to, že mi tam samy neskáčou sledující a like 😊 I tak jsem se ale radovala z každého nového sledujícího (o to víc, když šlo o „normální“ profil, a ne reklamní stránku), z každého zhlédnutí stories, nebo like pod fotkou. A nemyslete si, raduji se stále. Je přece důležité radovat se i z maličkostí 😊 Na Instagram bych se chtěla v příštím roce více zaměřit, a jsem zvědavá, kde budu za rok touhle dobou 😊
Ke každému shrnutí většinou patří i čísla a statistiky. Těmi vás tu nudit nebudu, ale chtěla bych vám připomenout ty nejčtenější články, jestli vám některý neutekl. A naopak i ty méně čtené, které by si ale určitě zasloužily více čtenářů. Nejprve tedy žebříček pěti nejčtenějších, kterými jsou:
1. Deníky nejsou jen tajuplná minulost
2. Co je lepší než předsevzetí
3. Jak se vaří krampoblouch
4. Co mi Instagram dává a bere
5. Sára a její svět
A aby jim to nebylo líto, dáme si i žebříček z opačného konce:
1. Milý deníčku, co je s maminkou?
2. O princezně Brambůrce
3. Proč se těším na Vánoce
4. Milý deníčku, zase nepřijel
5. Dědeček hrdina
První dva nejčtenější články mě nijak nepřekvapují, protože jejich pořadí koresponduje s jejich stářím. Co mě ale opravdu překvapilo je to, že se na třetím místě umístil zrovna Krampoblouch 😊 Je to totiž jeden z těch archivních, měli jsme to jako téma slohu ve škole.
Články, které bych vám sama za sebe doporučila, které si myslím, že se mi nejvíc povedly, a za kterými si nejvíc stojím (se vší skromností) jsou rozhodně tyto:
1. Prostě jsem to nemohla udělat
2. Sama (se) sebou
3. To se nemělo stát
4. Bez tebe
5. Vánoční zázrak
Musím se ale přiznat, že když teď zpětně projíždím všechny ty názvy článků, že bych si je měla také znovu přečíst, protože pod některými tituly ani netuším, co se skrývá 😊
Všechny články na blogu rozděluji do určitých kategorií, které najdete v liště pod názvem s logem, ale za ten rok jsem si vymyslela i několik sérií jako je například Milý deníčku, porovnávací články to x to, Míša a…, nebo články o povinné četbě. Baví vás takové „pokračovací“ série? Mám vymyslet jiné, nebo v těchto pokračovat?
Před rokem jsem psala osobní shrnutí, teď blogové, a sama jsem zvědavá, co tu bude příště. Věřím, že já tu budu a přeju si, abyste tu vy byli se mnou, a bylo nás tu stále víc. Tak nebojte sdílet a doporučovat, pokud se vám můj blog, nebo nějaký článek líbí, a chtěli byste, aby si ho přečetli i vaši blízcí.
Jak už jsem psala tady, klasická předsevzetí si nedávám ani v osobním životě, tak nebudu ani tady. Mnohem radši si ale dělám plány, které se snažím dodržovat. A do těch blogových bych chtěla zařadit to, že tady na vás bude opět každou neděli čekat nový článek, a že na Instagramu budou přibývat alespoň dva příspěvky za týden. Tak mi držte palce, a nezapomeňte mě kontrolovat - Facebook, Instagram!
Přeju vám, ať se vám v roce 2020 vyplní všechny vaše sny, přání a plány. Ať jsou cesty k nim co nejméně trnité a komplikované, a ať máte vždy na konci cesty minimálně stejné nadšení a radost, jakou jste měli na začátku!
Vaše zamyšlená Míša
Ilustrace: @market.a.rt
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)