Jak na Nový rok, tak po celý rok

Píp, píp, pííííp!!! Panebože, co to je? Vypněte to někdo. Tady se nedá spát. Moment! To je asi moje. Ano, to zvoní můj budík. Ale, proboha, proč? Určitě se ještě nejde do práce. Vždyť jsem si brala dovolenou až do pátého. To nemohlo tak rychle utéct. A navíc, včera byl teprve silvestr. No jo, vlastně, silvestr, a po silvestru následuje co? Nový rok. A jak na Nový rok, tak po celý rok. Už si vzpomínám. Včera, asi v pomatení mysli, jsem si nastavila budík na sedmou hodinu. Jako, že jak na Nový, tak po celý. Tudíž, jak a co všechno dnes stihnu, tak mi to určitě vydrží celý rok.

Tak jdeme na to! Au, sakra, ta hlava. První předsevzetí si můžu rovnou odškrtnout, rozhodně dnes nebudu pít nic jiného, než čaj a vodu. Musím se aspoň trochu opláchnout, než se vrhnu na první činnost, kterou je ranní jemná jóga a protahování. Myslím, že to v pohodě zvládnu i v pyžamu, nač se do něčeho strojit, nikdo mě nevidí. Jo, ještě zapálit svíčku jsem zapomněla. A můžu si s tím rovnou odškrtnout i ten relax. Chrr, chrr. Co to? Ježiš, já jsem snad usnula. Rychle vstávat a jdeme na snídani.

Co bych si tak dala? Jsou tu ještě chlebíčky ze včerejška, to by šlo. Ne, to by teda nešlo! Ještě, že mi tak funguje můj vnitřní hlas. Ale co s nimi asi budu dělat? Přece je nevyhodím. Vlastně bych je mohla sníst zítra, to už se nepočítá. Ale teď se musím podívat, jestli tu najdu nějakou zapomenutou ovesnou kaši nebo vločky. Vida, tady nějaká je, dokonce je prošlá jen měsíc. Tomu se nic stát nemůže, vždyť je to celý suchý. Dokonce mi v lednici zbyly ještě borůvky. Dobře, tu plíseň z nich omyju. Možná bych tu našla i oříšky. Jsou trochu cítit, ale to se v té kaši ztratí. A hned si k čaji připravím ještě sklenici vody s citronem, ať mám splněný další bod.

Pustím si k té snídani televizi, určitě dávají nějakou pohádku. Ne, žádná televize, číst budeš! Dobře. Kam jsem ale tu knížku, co jsem si koupila k Vánocům, jenom dala. Aha, na noční stolek, připravená v pozoru, aby to aspoň vypadalo. Jak si plnit své sny. To jsem zvědavá, co chytrého mi poradí, když ani sama nevím, co bych si chtěla plnit.

Tak. Teď bych tu měla trochu poklidit, po všech těch návštěvách a oslavách je tu docela binec. To jsem si vlastně ale na seznam předsevzetí ani nenapsala. Tak až zítra, dneska není času nazbyt. Co tam máme dál? Hmm… mám nápad. Vezmu rovnou víc bodů najednou. Oblíknu se do sportovního, svezu se tramvají k mámě – budu cestovat a strávím čas se svými nejbližšími, vystoupím o zastávku dřív – půjdu na procházku. Máma se bude určitě vyptávat, jak jsme včera slavili – to by bylo, abych jí na něco nezvládla odpovědět NE a na něco ANO. A zpátky domů poběžím. To jsem to ale vymyslela, panečku. Jo, ještě mi zbývá seznamování se s novými lidmi. Tak prostě někoho po cestě jen tak pozdravím, nebo se na něj usměju. To se určitě taky počítá.

Sakra, kde mám ty klíče. Pomoc! Rychle zout. Vodu, potřebuju vodu! Hele, zbyla tu ještě ta od rána. S tím během jsem to asi trochu přepískla. Teď si nebudu moct dojít ani na záchod. Ježiš, to tak bolí. Chvíli si tu posedím a pak si dám sprchu a udělám si něco zdravého k večeři. To cukroví u mámy se nepočítá, protože jsem ho nejedla z vlastní vůle a sama. A ten panák vaječňáku? Tam přece skoro žádný alkohol není. A něčím jsme si na ten nový rok připít musely.

Podívám se znovu na ten seznam, jestli jsem na něco nezapomněla. Cvičit, jasně splněno, až moc. Jíst zdravě, jasný, zdravá snídaně a k večeři si udělám salát. Vodu jsem taky pila, i sklenice za den se počítá. Nepít alkohol? Vaječný koňak pijí i malý děti, splněno. Číst, určitě se počítá i obálka knížky a úvod. Na procházce jsem taky byla. Co na tom, že jsem „zapomněla“ vystoupit o zastávku dřív, však ze zastávky k mámě je to taky taková dobře desetiminutová procházka.
 

Seznamovat se s novými lidmi? Usmála jsem se na paní v tramvaji, a mamka mi vypravovala o nových sousedech. Co na tom, že jsem je ještě neviděla. Mám splněno až až. Cestovala jsem tramvají, relaxovala ráno po józe. No co, i spánek je přece relax. A navíc po cestě tramvají jsem taky „relaxovala“. Málem jsem pak přejela i tu mamky zastávku. Naspáno mám taky dost, ale ještě si musím pohlídat, abych šla večer včas do postele.

NE jsem se snažila mámě několikrát odpovědět na to, jestli si dám vaječňák, ale nějak moji odpověď nebrala vážně a stejně mi nalila. ANO jsem odpověděla tomu pěknému chlapovi před panelákem, když se ptal, jestli jdu taky dovnitř. A mamce jsem se věnovala až dost dlouho. Ještě napíšu kamarádce, jak včera slavili na horách, abych měla splněnou i kategorii kamarádů, a mám hotovo.

Ježiš, to už je deset? Jsem se tu nějak rozseděla. Musím na tu sprchu a salát. Ale, na co se zdržovat se salátem, určitě bude stačit jen okurka a rajče. A k tomu bych si mohla pustit konečně tu televizi, vždyť je to taky relax. Už to skončilo, tak půjdu spát, abych šla dnes včas. Cože? Ona už je půlnoc? Já se na to vykašlu! Zase jsem to nestihla. Celý den se tady honím, jak nadmutá koza, abych si mohla všechno odškrtnout a teď si to kvůli televizi pokazím. Ach jo. No nic, tak zase za rok. A jdu si dát ty chlebíčky, stejně už je po půlnoci.
 

Jak se vám ten vstup do roku 2020 povedl? Dopadli jste podobně jako hlavní hrdinka, nebo se ještě držíte? Já si klasická předsevzetí nedávám, a proč, o tom jsem psala už loni tady.