Správné rozhodnutí?

 

Stojím u okna, za kterým vrcholí předvečer každoročních příprav, zítra je Štědrý den. Ale místo vánočně ozdobeného města a oken plných světélek, vidím zřetelněji svůj odraz a vybavení pokoje. Když se zaměřím na své druhé já v okně, jako pokaždé, když se někde vidím, se skoro nemohu poznat. Jsem celá v bílém, boty, kalhoty, tričko, plášť, ale s Mikulášem, natož s andělem, si mě splést vážně nemůžete. Místo hole nebo svatozáře je mou jedinou ozdobou stetoskop zavěšený kolem krku.

Když pohled přesunu na odraz postele, která je ve skutečnosti za mnou, uvědomím si to strašidelné pípání všech těch přístrojů. V odraze ani není poznat, že by v posteli někdo ležel, ale je tam. Malý andílek. Andílci říkáme těm, kteří už bohužel nemají téměř žádnou šanci na přežití. A i tenhle andílek, kterým je ve skutečnosti pětiletá Rozárka, nás už brzy opustí.

Opět se snažím zabloudit pohledem na jasné nebe, které je plné hvězd, a už brzy tam přibude další. V takových situacích mě vždycky přepadnou pochyby. Zvolila jsem si správně? Opravdu tu mám být zrovna já? Co kdyby tu byl místo mě někdo jiný, neměla by Rozárka, nebo ty další děti, větší šanci na život? Nedokázal by jim někdo pomoc líp než já? Co naplat, že se tu všichni snažíme, co nejvíce můžeme a umíme, stejně se nám nikdy nepodaří zachránit všechny. Ale vždyť to jsou ještě děti. Některé dokonce za svůj život ještě nepoznaly nic jiného než pobyt v nemocnici. 

 

Občas mě přepadnou takové hloupé myšlenky, jestli jsem tenkrát opravdu radši neměla jít studovat na učitelku, jak jsem celý gympl měla v plánu. Jenže pak se to stalo, a já najednou byla naprosto přesvědčená, že nic jiného, než medicína pro mě nepřipadá v úvahu. Nemohla jsem pochopit, jak je možné, že zrovna tebe se jim nepodařilo zachránit. Nedokázala jsem se s tím smířit. A tak jsem si vzala do hlavy, že půjdu studovat na doktorku, zaměřím se na dětskou onkologii, a všechny děti zachráním. Všechny, které zasáhl stejný osud jako tebe. Zachráním je pro to, že nechci, aby se nějaká rodina ještě musela někdy cítit tak, jako ta naše. Protože tebe oni zachránit nedokázali, ale já přijdu na to, jak všechny děti, nemocné touhle tak moc nedětskou nemocí, zachránit.

Když mi bylo dvanáct, a všichni už byli přesvědčení, že budu jedináček, stal se zázrak. Přímo z nebe k nám spadl malý andělíček. Ty. Měla jsi heboučké blonďaté vlásky, které jsem tak ráda česala a nádherně modrá kukadla, která jsem tak moc milovala, když na mě bezelstně nebo šibalsky vzhlížela. Byla jsi tak rozkošné a živé miminko. Naprosto jsi rozzářila celý náš dům, celou naši rodinu. Najednou byli všichni tak veselí a šťastní, jak jsem je ještě nikdy neviděla. Někteří starší sourozenci by na tebe možná žárlili, ale já ne. Protože díky tobě byl najednou celý můj svět veselejší, šťastnější a barevnější. Jako kdyby si k nám přišla a zalepila tu zející díru v naší rodině, kterou jsme ani nevnímali, že tam máme. 

 

Jenže tam nahoře nám někdo určil velmi krátký čas radosti a štěstí. Pouhých pět let. Ale i za těch krátkých pět let jsi náš život tak moc naplnila a změnila. A změnila jsi vlastně i naši budoucnost, hlavně tu mou. Tvůj život, i když tak krátký, měl tady na světě velký smysl a důvod. Protože jen kvůli tobě jsem teď tam, kde jsem, a to, ať už obrazně v životě, nebo konkrétně v tomto pokoji. V pokoji s pětiletou Rozárkou, umírající na leukémii. Stejný věk, stejná diagnóza, jako jsi tenkrát před lety měla ty. Možná právě proto mě to vzalo víc než obvykle. Proto jsem teď s ní tady v pokoji a vzpomínám na tebe.

I když mě občas přepadají pochyby, vím, že jsem udělala správně. Jsem si jistá, že jiná práce by mě tak nenaplňovala jako tahle. A to všechno díky tobě. Dokonce i díky tobě líp a s větším klidem snáším, když se nás rozhodne zase nějaká malá dušička opustit. Vím totiž, že o ni bude dobře postaráno. Protože ty si všechny tyhle malé andílky vezmeš pod svá křídla a nedovolíš, aby je už cokoli bolelo.

Na kostelních hodinách právě odbila půlnoc a já ti posílám dalšího andílka k vánočnímu stromečku. Opatruj tam nahoře malou Rozárku, i ty ostatní, které jsem ti už poslala, a popřej tam všem ode mě krásné Vánoce. Krásné Vánoce přeju i Tobě, moje milovaná malá sestřičko, naše Andělko.