Tři přání

 

Představte si, že jste chytili zlatou rybku a ona vám může splnit tři přání. Věděli byste okamžitě, jaká přání by to byla? Nebo byste si raději vzali čas na rozmyšlenou, případně byste se chtěli nejdříve s někým poradit?

Samozřejmě by nejvíc záleželo na tom, kdo by zlatou rybku chytil. Jaký je to člověk, jestli je to muž nebo žena, jestli je dospělý nebo dítě, jestli je starý nebo mladý, chudý nebo bohatý, zdravý nebo nemocný, spokojený nebo nešťastný. Všechny tyto proměnné definují výsledná přání. Ale nejen ty, důležitou veličinou je i povaha a vlastnosti, zkrátka charakter daného člověka.

Nechci nikoho házet do jednoho pytle, ale kdyby zlatou rybku vytáhly děti, pravděpodobně by většina jejich přání byla materialistická. Ať už by chtěly nové hračky, mobil nebo třeba psa. Kdyby prut s rybkou drželi puberťáci, možná by se jejich přání od těch hmotných posunula i do abstraktních vod. Možná by totiž právě řešili vztahové problémy, ať už s rodiči, kamarády, nebo s první láskou. Možná by jim přišlo, že jim nikdo nerozumí. Možná by se rybce spíš chtěli vypovídat než splnit přání. Nebo by si právě přáli, aby je všichni už konečně začali brát vážně, naslouchali jim, vnímali je a snažili se jim porozumět.

Pokud by zlatou rybku vylovili čerstvě promovaní vysokoškoláci, pravděpodobně by si přáli zaměstnání snů, strmě stoupající kariéru, ale taky možná i dostatek času a peněz na cestování a své koníčky. Někteří by ale taky mohli toužit po dokonalém partnerovi, se kterým by chtěli plánovat založení rodiny. Mladé ženy by si přály svého prince na bílém koni, protože v tomto případě je jedno, jestli je vám patnáct, třicet, nebo šedesát, pořád po něm toužíte, pokud už jste neměly to štěstí.

 

A kdyby se na prutu rybka objevila starým lidem, asi většina z nich by si nejvíce přála zdraví pro sebe a své blízké, případně více pozornosti od svých dětí a vnoučat. Je ale jasné, že by se objevila i spousta těch, a vůbec nezáleží na věkové kategorii, kteří by si přáli čistě materialisticky. Chci auto, kabelku, boty, dům, bazén, dovolenou, loď, helikoptéru, a bůhví, co ještě. A bohužel by se dalo počítat i s takovými, kteří by si přáli zlo a neštěstí pro ostatní.

Teď si ale zkusme představit, že kdybychom už tu zlatou rybku chytili, mohli bychom si sice přát tři přání, ale s jistým omezením. Jedno by muselo být hmotné, druhé „abstraktní“, a to třetí by se muselo týkat ostatních.

Myslím, že s prvním přáním by nikdo neměl problém, spíš naopak, nevěděl by, kterou jednu jedinou věc zvolit. S druhým přáním by už mohl být trochu problém, přece jen už nejde o něco přímo definovaného, konkrétně představitelného. Když si budete přát štěstí, spokojenost, radost, uznání, povýšení, důvěru, moudrost, vzdělanost, nebo cokoli podobného, pro každého to znamená absolutně něco odlišného. 

 

A třetí přání, týkající se ostatních, možná zní snadněji, než by se mohlo zdát. Budeme brát v potaz, že zlatá rybka plní jen „dobrá“ přání, takže žádné zlo by si člověk pro ostatní přát nemohl, kdyby se nějaký takový náhodou k rybce dostal. Asi většinu by jako první napadlo zdraví. Ať jsou všichni lidé zdraví. Jenže šlo by to? Bylo by to vůbec možné? Vážili by si toho pak lidé? Nebrali by to jako samozřejmost? A znamenalo by to pak, že by všichni byli nesmrtelní?

Kdyby všichni na světě byli pořád zdraví, žádná nemoc by neexistovala, co by pak lidé zastavilo? Co by je zpomalilo a donutilo je zastavit a přemýšlet? Nenapadlo vás snad už někdy, že i nemoc má svůj důvod? Že nám chce něco ukázat, na něco nás upozornit, možná nás i ochránit před něčím daleko horším?

Kdybychom si pro všechny přáli štěstí, spokojenost, dostatek, nedopadlo by to stejně? Nejen, že se nikdy nedokážeme zavděčit všem, ano, zní to nepochopitelně, ale i za věčné štěstí by vám pravděpodobně někdo přišel vynadat, ale čeho bychom si pak na světě vážili? Kdybychom měli všechno a pořád, co by nás hnalo kupředu, po čem bychom toužili, jaká by byla naše přání, sny a touhy? Co bychom vlastně dělali, když by nám všechno spadlo samo do klína?

A proto si myslím, že je jedině dobře, že zlatá rybka existuje jen v pohádkách. A i když by si každý z nás někdy moc přál, aby alespoň na chvíli mohl žít ve světě čar a kouzel, myslím si, že by ho to po chvíli omrzelo. A vy snad nesouhlasíte s tím, že i ten náš svět je plný čar a kouzel? Co jiného by přece dokázalo vytvořit tak působivé přírodní úkazy, kterými jsme obklopeni. A co teprve ty čáry, co se týkají lidí. Zamilovanost, láska, narození nového člověka. To se vám snad zdá málo kouzelné?