Asi každá z nás se v jistou dobu dostane pod nátlak svého okolí. A ať se snaží sebevíc, nemyslím si, že existuje některá, které by se to alespoň nepatrně nedostalo pod kůži. I když sama sebe snaží přesvědčovat o opaku.
V dnešní době je to navíc ztíženo masivně rozšířenými sociálními sítěmi. A ty, ať chceme nebo nechceme, nám sází brouky do hlavy a úspěšně nás podporují ve srovnávání se s ostatními.
Jednou zkrátka nastane čas, kdy vás budou sítě zasypávat obrázky zasnoubených, vdávajících se, těhotných žen, nebo jejich dětí. A je jedno, jestli jde o vaše kamarádky, spolužačky, nebo celebrity. Důležité je, že jsou stejně staří jako vy. Jsou z vaší generace.
A i když se tomu ze začátku můžete bránit, nebo si dokonce klepat na hlavu, že jsou na to ještě moc mladí, časem vás to tak jako tak dožene. A vůbec nevadí, že jste momentálně se svým životem spokojení, tak jak je. Stejně tam někde hluboko v hlavě ten malý červík začne hlodat.
Jednou zkrátka nastane čas, kdy vás budou sítě zasypávat obrázky zasnoubených, vdávajících se, těhotných žen, nebo jejich dětí. A je jedno, jestli jde o vaše kamarádky, spolužačky, nebo celebrity. Důležité je, že jsou stejně staří jako vy. Jsou z vaší generace.
A i když se tomu ze začátku můžete bránit, nebo si dokonce klepat na hlavu, že jsou na to ještě moc mladí, časem vás to tak jako tak dožene. A vůbec nevadí, že jste momentálně se svým životem spokojení, tak jak je. Stejně tam někde hluboko v hlavě ten malý červík začne hlodat.
Před pár dny mi blízká kamarádka oznámila, že je těhotná. A to není ani tak dávno, kdy jsme kroutily hlavou nad spolužačkou, která čekala druhé dítě a byla už vdaná. Ale teď už jsme se dostali do věku, kdy oznámení těhotenství nebo svatby přestává překvapovat, naopak se to spíš začíná očekávat. Najednou jsme se ocitli ve fázi života, kdy se z Nejsi na to moc mladá? pomalu stává Tak už…? Kdy už…? To já v tvém věku, už dávno… Nechápu, kam to všechno uteklo, a kde jsme se tady tak rychle vzali.
Od určité doby, když jsem viděla fotku další zasnoubené spolužačky, těhotné holky v mém věku, když se na Facebooku začala měnit příjmení mých kamarádek, které jsem znala odmalička, se mě to začalo víc a víc dotýkat. Přepadl mě splín a myšlenky, jestli nejsem pozadu, jestli mi někde neujíždí vlak.
Ale za chvíli jsem se vždy oklepala a připomněla si, že já bych nic z toho teď ani nechtěla, že jsem spokojená tak, jak to teď mám. Jenže u blízké kamarádky to bylo trochu něco jiného. Samozřejmě jsem jí to přála a měla jsem radost, ale zároveň to ve mně probudilo i lítost a smutek.
Od určité doby, když jsem viděla fotku další zasnoubené spolužačky, těhotné holky v mém věku, když se na Facebooku začala měnit příjmení mých kamarádek, které jsem znala odmalička, se mě to začalo víc a víc dotýkat. Přepadl mě splín a myšlenky, jestli nejsem pozadu, jestli mi někde neujíždí vlak.
Ale za chvíli jsem se vždy oklepala a připomněla si, že já bych nic z toho teď ani nechtěla, že jsem spokojená tak, jak to teď mám. Jenže u blízké kamarádky to bylo trochu něco jiného. Samozřejmě jsem jí to přála a měla jsem radost, ale zároveň to ve mně probudilo i lítost a smutek.
I když jsem si opět snažila připomenout, že si ani v nejmenším nedovedu představit, že bych teď měla být těhotná, nedej bože rodit, vyvolalo to ve mně rozporuplné pocity. Uvědomila jsem si, že už to nikdy nebude stejné, že už nezajdeme z práce jen tak na oběd, nevyrazíme jen tak na výlet, nebo za zábavou, že už nebudeme řešit, zda máme v daném vztahu pokračovat, jestli se sestěhovat nebo rozcházet. Nebo alespoň ne v nejbližších pár letech.
Najednou mi nepřišlo, že mi ujíždí vlak, ale že se mi kamarádka vzdaluje v super rychlém rychlíku. Teď už bude mít úplně jiné starosti, dospělácké a mateřské. Bude už v úplně jiné etapě života, než jsem já. A taky mi dělalo problém tomu vůbec uvěřit, protože to, že jednou budeme mámy, budeme mít svatbu, svou rodinu, jsem si samozřejmě vždycky představovala, ale pořád to byla hudba budoucnosti. A najednou, díky kamarádce, už to není budoucnost, ale přítomnost. Jenže jen její přítomnost, pro mě je to pořád vzdálená budoucnost.
Samozřejmě, že druhý den po tom, co jsem se to dozvěděla, už to bylo mnohem lepší a zase jsem se vrátila ke svému přesvědčení, že všechno má svůj čas, ale ten malý červík pořád někde vzadu v hlavě hlodá, a pravděpodobně už tam zůstane.
Snažím se nepropadat panice kvůli zvyšujícímu se věku, nebo kvůli tomu, že bych už mohla a měla tamto a tamto. Stejně si sebe pořád ani nedovedu představit jako těhotnou nebo vdanou. A vím, věřím v to, že všechno má svůj čas a ten můj taky jednou, v ten správný přijde. Ale přece jen je to s přibývajícím věkem, zásnubami a dětmi ostatních, pořád těžší a těžší o tom samu sebe, natož okolí, přesvědčovat😊
Najednou mi nepřišlo, že mi ujíždí vlak, ale že se mi kamarádka vzdaluje v super rychlém rychlíku. Teď už bude mít úplně jiné starosti, dospělácké a mateřské. Bude už v úplně jiné etapě života, než jsem já. A taky mi dělalo problém tomu vůbec uvěřit, protože to, že jednou budeme mámy, budeme mít svatbu, svou rodinu, jsem si samozřejmě vždycky představovala, ale pořád to byla hudba budoucnosti. A najednou, díky kamarádce, už to není budoucnost, ale přítomnost. Jenže jen její přítomnost, pro mě je to pořád vzdálená budoucnost.
Samozřejmě, že druhý den po tom, co jsem se to dozvěděla, už to bylo mnohem lepší a zase jsem se vrátila ke svému přesvědčení, že všechno má svůj čas, ale ten malý červík pořád někde vzadu v hlavě hlodá, a pravděpodobně už tam zůstane.
Snažím se nepropadat panice kvůli zvyšujícímu se věku, nebo kvůli tomu, že bych už mohla a měla tamto a tamto. Stejně si sebe pořád ani nedovedu představit jako těhotnou nebo vdanou. A vím, věřím v to, že všechno má svůj čas a ten můj taky jednou, v ten správný přijde. Ale přece jen je to s přibývajícím věkem, zásnubami a dětmi ostatních, pořád těžší a těžší o tom samu sebe, natož okolí, přesvědčovat😊
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)