Nálada

Může být veselá, smutná, radostná, nervózní, skličující, unavená, ubrečená, nejistá, natěšená, zkrátka jakákoli, na jakou si dokážete vzpomenout. Nálada je něco, na co si nemůžeme sáhnout, něco, co nevidíme, neslyšíme, ale víme, že tu je, a většinou to ví i naše blízké okolí.

Nálada je pocit, se kterým se my musíme vyrovnat, ale většinou je způsoben někým nebo něčím jiným. Samozřejmě máme vliv na svou náladu i my sami, dokonce se můžeme rozhodnout, jakou chceme dnes mít. Ale stačí maličkost z vnějšího okolí a s naší pracně nastavenou náladou může být konec.

Určitě to zná každý z nás, ráno se probudíme a řekneme si, že dnes se nám krásně vstávalo a máme usměvavou náladu. Jenže stačí maličkost, došlo kafe, zasekneme se v koloně po cestě do práce, ujede nám vlak, a naše dobrá čistá ranní nálada je fuč. Přitom to jsou takové blbosti, takové malichernosti, a my se jimi necháme tak ovlivnit, možná i vytočit.

Nejhorší je, když vám vaši dobrou náladu zkazí jiný člověk. A úplně nejhorší na tom je, že to může být klidně někdo úplně cizí, koho vidíte dnes poprvé, a pravděpodobně ho už nikdy neuvidíte. Stačí nepříjemná prodavačka, úřednice, nebo řidič, kterého potkáte na silnici. 

 

Dalo vám pěkně zabrat, než jste si těžce vydobyli vaši vyrovnanou náladu, a najednou přijde někdo úplně cizí, stačí jedno fouknutí, a vy můžete zase stavět od začátku. A nejhorší je, že to neovlivní jen vás, ale pravděpodobně svou zkaženou náladu přenesete i na někoho ve svém blízkém okolí. Takový vliv by měl mít úplně cizí člověk?

Proč tomu ale tak je? Proč se tolik necháváme ovlivňovat ostatními? Proč si zkrátka neřekneme, že je nám to fuk, ať si dělají, co chtějí? Proč se tak často necháme vytočit úplnými blbostmi?

Ještě horší, než, když vám někdo zkazí vaši dobrou náladu, je to, když je vaše nálada ten den už tak pod bodem mrazu, ale ještě to není dost na to, aby nemohlo přijít něco dalšího a dalšího, až už není nálada ani kam zhoršovat. Malé hřebíčky do rakve. A pak přijde ta poslední kapka, a vy se cítíte tak špatně, že už to horší ani být nemůže. To je zákon schválnosti, když se totiž podělá jedno, většinou to nechce být samo, a kupí se k tomu další a další věci.

Osobně se mi vůbec nelíbí, že na mou náladu mohou mít vliv úplně cizí lidi, aniž by to vůbec tušili. Pokud mi náladu zkazí třeba stávkující počítat, nebo internet, když zrovna potřebuji rychle něco dodělat, jsem naštvaná, ale můžu nadávat leda tomu počítači, kterému je to úplně ukradené, a hlavně mi nic neodpoví. Když vám ale náladu zkazí člověk, a navíc ještě někdo, ke komu si nemůžete nic dovolit, musíte to dusit v sobě, a ještě se hlídat, abyste ani v nejmenším nic nenaznačili. 

 

Na změnách nálad mě štve nejvíc to, že to zkrátka nejde nijak zastavit, nebo ovlivnit. Nebo jsem se to alespoň ještě nenaučila. Samozřejmě, když potřebuji, umím kontrolovat své nálady navenek, ale uvnitř jsou pořád, tam s nimi musím bojovat neustále. Další věc, která mi na tom vadí, je to, že se nejen musím se svými náladami vypořádat já sama, ale často i mé blízké okolí. Protože, přiznejme si to, že většinu našich zkažených nálad, ať už za ně může kdokoliv nebo cokoliv, odnesou vždy naši nejbližší. Zkrátka, kdo je zrovna po ruce, první na ráně, ten často k našim náladám přijde jako slepý k houslím, a úplně neprávem.

Jenže, dá se s náladami bojovat? Nebo, bylo by to vůbec dobře s nimi bojovat? Není lepší si je prožít a přežít, než dusit někde v sobě? A přece jen, vaši nejbližší vás už musí znát, a mají vás rádi, tak už na nějaké vaše výkyvy asi budou zvyklí 😊 Můžeme se snažit své nálady skrývat a tajit před ostatními, ale pomůže nám to? Nebude to potom ještě horší, když se s nimi budeme trápit sami? Samozřejmě nikoho nenavádím k tomu, aby při každém svém výkyvu nálady seřval toho nejbližšího, co má po ruce 😊

Někdy je naopak lepší nechat si své nálady pro sebe, a trochu se v nich utápět o samotě. K tomu je dobrým pomocníkem hudba. Neznám snad nic jiného, co by tak rychle dokázalo změnit veselou náladu na melancholickou, a naopak, stačí jen zvolit správný výběr. Existuje taky vysoká pravděpodobnost, že se z toho vyspíte, a zítra bude zase všechno dobré. A pak byste zbytečně trápili někoho dalšího, případně se za své výjevy museli omlouvat. 

 

Ale pokud vaše nálada, a to ať je jakákoli, trvá delší dobu, svěřit se někomu blízkému, který vás zná a rozumí vám, je to nejlepší, co můžete udělat. A možná vás až překvapí, proč jste to vlastně neudělali hned, když se vám potom tak uleví, nebo dokonce nálada značně zlepší 😊