Jak se Mikuláš zamiloval

Povím vám jeden krásný příběh, který se skutečně stal, i když mi možná nebudete věřit. Ale kdy jindy by se měly dít zázraky než v období adventu?

V předvečer dne, kdy chodí Mikuláš, zazvonil A. telefon. Byla to její kamarádka, která se jí ptala, jestli už má na Mikuláše nějaké plány, že jim na poslední chvíli vypadl anděl, a jestli by nechtěla zaskočit. Lichotila jí, že nikdo jiný by se na to nehodil lépe než ona, a že si nemusí dělat starosti s kostýmem, protože ten už mají zajištěný. Jelikož A. nic v plánu neměla, a na návštěvu této trojice už byla docela stará, kývla na to, že si ráda vyzkouší tenhle večer z druhé strany.

Když druhý den večer obcházeli s Mikulášem a čertem děti v jejich městě, přemýšlela, kdo se skrývá pod maskou Mikuláše. Toho vysokého kluka totiž neznala. Ale udělal na ni velký dojem, jak hezky se k dětem choval. Překvapilo ji, jak to s dětmi uměl, protože to u kluků jejich věku nebývalo úplně zvykem. 

Když byla nadílka u konce, shodli se, že jim z toho strašení a poslouchání básniček pěkně vyhládlo, a tak se rozhodli, že společně zajdou na večeři. Když A. poprvé spatřila odmaskovaného Mikuláše, hned ji na něm něco zaujalo. Snad ten jeho milý pohled nebo krásný úsměv? Původně si myslela, že i když je milý k dětem, třeba se pod maskou neskrývá žádný krasavec, ale opak byl pravdou. K jeho milému chování a příjemnému hlasu přibyla i milá tvář. A. na lásku na první pohled nevěřila, ale musela si přiznat, že ji dost zaujal.

Během večera se dobře bavili a A. jen čím dál víc žasla nad Mikulášovým chováním. Že se choval mile k dětem, dobře, ale on se stejně choval i ke svým kamarádům. Byl vtipný, slušný, milý a pozorný. Takové chování A. mezi svými vrstevníky bohužel moc často neviděla. Svým dospělým chováním by kdejakého jejího staršího kamaráda hravě strčil do kapsy. 

 

Postupem času dokonce přišli na to, že mají společné téma. Oba zajímala válečná literatura a filmy. I když se jí nechtělo, usoudila A., že už je dost pozdě, a že půjde domů. Snad si to i podvědomě přála, ale i tak ji překvapilo, když se Mikuláš zvedl s tím, že už půjde taky, doprovodí ji a alespoň si to budou moct dopovídat.

Venku si ale uvědomili, že je vlastně nikdo za celý večer nepředstavil. „Já jsem Mikuláš,“ představil se Mikuláš. „Jo jasně, haha. Já jsem Anděla,“ odvětila na to A. „Ale já jsem opravdu Mikuláš,“ prohlásil už s úsměvem Mikuláš. „A já opravdu Anděla,“ šeptla zaskočeně A. Nakonec si museli ukázat občanky, aby si potvrdili, že opravdu oba mají rodiče se zvráceným humorem při výběru jmen.

Už je to několik let, co se jeden Mikuláš zamiloval do jedné Anděly o jednom kouzelném adventním večeru. Dnes už je z nich rodina se dvěma malými čertíky.