Hon za kariérou nebo život?

Už nemůžu. Nechci! Nechci se dívat na to, jak ničíš sebe, mě, nás.

Když jsme se seznámili, obdivovala jsem tvoji cílevědomost a ambice. Imponovala mi, že mám vedle sebe muže, který se umí postarat nejen o sebe, ale i o svou partnerku. Po mých předchozích vztazích, kdy většina partnerů chodila do práce s odporem, a navíc nehnuli ani prstem, jsi byl pro mě příjemná změna.

Najednou jsem si dokázala představit, že bych měla rodinu. Dřív mi to ani nepřišlo na mysl, protože jsem ve vztahu necítila jistotu a stabilitu. Zkrátka jsem se bála, že bych na dítě zůstala sama, případně bychom se museli hodně uskromnit. A to já nechtěla. Nechtěla jsem mít dítě za každou cenu, abych ho měla, a pak mu nemoct dopřát, co bych chtěla.

U tebe to ale bylo jiné. Měla jsem totiž konečně pocit, že vedle sebe nemám nedozrálého malého kluka, ale opravdového dospělého muže, který by se hravě dokázal postarat a zajistit svou rodinu. Ta dospělost a zodpovědnost se mi na tobě líbila od začátku. Kdybych ale jen věděla…

V práci jsi chtěl pořád výš a výš. To nebylo nic pro tebe, být na jedné pozici déle než rok. Aby ses cítil úspěšný a spokojený, musela tvá kariéra pořád stoupat. Když jsi v práci dosáhl toho nejvyššího, co jsi ve svém oboru mohl dokázat, rozhodl ses odejít a založit si vlastní podnikání. A to byl začátek konce. 

 

Byla jsem na tebe tak pyšná. Měla jsem vedle sebe pracovitého, zodpovědného, chytrého muže. Všechny kamarádky mi tě záviděly. A já věděla, že mají co, vážila jsem si toho, že sis vybral zrovna mě. Byla jsem vděčná za to, že můžu být po tvém boku, mohu sledovat tvoje úspěchy, být ti oporou a čerpat z tebe inspiraci. Nebýt tebe, nikdy bych si nesplnila svůj malý podnikatelský sen.

Jenže ty ses s málem nespokojil. Přišlo mi, že tvoje fyziologické potřeby se neuspokojují jídlem a pitím, jako u ostatních lidí. Ty bys snad umřel, kdybys každý týden neslavil alespoň jeden velký úspěch ve svém podnikání. A pokud se ti úspěch nezdál dostatečně velký, přidal jsi.

Nakonec to skončilo tak, že jsi nepotřeboval jíst, pít ani spát, nepotřeboval jsi už ani mě. Ke spokojenosti ti stačila přibývající ohodnocení, úspěchy v oboru, dosažení dalších a dalších cílů a zvyšující se částka na tvém účtu.

Po dvou letech takového života, už jsem v tvé cílevědomosti a ambicích neviděla vůbec nic přitažlivého, právě naopak. Nenáviděla jsem to. Nenáviděla jsem tu tvoji píli, nenáviděla jsem to, že si ani na chvíli nedokážeš odpočinout a mluvit o něčem jiném než o práci.

Nenáviděla jsem sama sebe za to, že už tě nedokážu podporovat, že už nedokážu ocenit tvé úspěchy a slávu, že už tě neumím podporovat ve splnění tvých snů. Nenáviděla jsem se o to víc, že si přestávám vážit toho, co doma mám, protože s tvými úspěchy rostla i závist mých kamarádek. Ony v tvém úspěchu viděly jen peníze, a to, že si můžu žít v luxusu a pohodlí. Jak bych si pak před nimi mohla vůbec na něco postěžovat? 

 

Jenže k čemu nám asi byly peníze, když jsme si jich vůbec neužívali? Od té doby, co jsi začal podnikat, jsme spolu nebyli na dovolené, na výletě, dokonce ani v blbém kině nebo na večeři. Společný čas jsme trávili vedle sebe, ne spolu.

Když jsem se o tom snažila s tebou mluvit, snažila jsem se ti vysvětlit, jak se cítím, jak to vidím, sliboval jsi. Pojedeme na dovolenou, až… Na večeři si zajdeme, jen co… A já si tím víc přišla, jako malé dítě, které dospělého zdržuje od práce a vyžaduje pozornost.

Ale teď už vím, že to tak není. Nevyžadovala jsem si pozornost z nějakého trucu, nebo že bych se nudila, chtěla jsem po tobě jen normální partnerský život. A ten my bohužel už dlouho nevedeme. Možná spolu bydlíme, spíme vedle sebe, jíme u jednoho stolu, ale spolu nejsme. Žijeme jak spolubydlící, a možná i ti tráví víc času spolu. My spolu už nežijeme, žijeme vedle sebe. A na to, si myslím, jsme oba ještě hodně mladí.

Proto jsem se rozhodla. I přesto, že tě pořád miluju, nebo právě proto, nedokážu se dívat na to, jak se ničíš, jak se honíš jen za kariérou, úspěchy a penězi. Na co ti to všechno bude, když si to neumíš ani užít a už nebudeš mít ani s kým. Už kvůli tobě doufám, že si to uvědomíš brzy. Že peníze nejsou všechno, že práce ti domov a rodinu nevytvoří. Že teď si možná ještě připadáš mladý, a že na všechno máš času dost. Ale až jednou vzhlédneš od své práce, rozhlédneš se okolo a zjistíš, že jsi sám, možná už bude pozdě. A na to já rozhodně čekat nechci.