Moje milovaná sestřička

 

Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Máma s tátou přijeli domů, v ruce měli takový bílý váleček a potutelně se na mě usmívali. „Davídku, tohle je tvoje sestřička.“ A ten balíček mi položili do klína. Nemohl jsem uvěřit svým očím, tak malinkého človíčka jsem do té doby ještě neviděl.

Měla jsi tak malou hlavičku, a malinké ručičky, a ty nejmenší prstíčky. Díval jsem se na tebe a bál se pohnout, ty ses na mě taky dívala svýma velkýma očima. V tu dobu jsem samozřejmě neměl ani tušení o tom, že mě těžko můžeš vidět. Měl jsem prostě pocit, že se díváš přímo na mě, že si mě prohlížíš, že přemýšlíš nad tím, kdo jsem a proč na tebe tak zírám.

V ten okamžik jsem se do tebe zamiloval a hrdě jsem prý rodičům oznámil, že tohle je moje sestřička, já ji nikomu nedám a odteď ji budu pořád ochraňovat. A měl jsem v plánu svá slova dodržet. Rodiče při každé příležitosti dávají k dobru, jak jsem nechtěl chodit ani do školky, ani k babičce, protože jsem se bál, že nikdo jiný tě neochrání tak dobře jako já. Kéž bych svá slova dodržel, a nikdy tě nespustil z očí.

 

Když jsi začala dospívat, samozřejmě ti už dávno nebylo vhod, aby tě všude doprovázel tvůj starší brácha. I když jsme měli snad ten nejlepší vztah, jaký může brácha se ségrou mít, musel jsem si přiznat, že máš pravdu, a já ti musím dát trochu volnosti. Věděl jsem, že má přílišná opatrnost a péče by naopak mohla našemu vztahu uškodit. Rodiče se mi vždycky smáli, že je ani nepotřebujeme, že jsem horší než máma s tátou dohromady. Ale věděli, že to dělám z lásky k tobě, a že jsi má nejoblíbenější osoba na světě. Možná na náš vztah občas i žárlili, že jsme byli tak dokonalí spiklenci a spojenci, že se jim nikdy nepovedlo mezi nás dostat.

Pak jsi začala chodit se starším klukem a já jsem si tak moc přišel jako na druhé koleji. Tolik jsem žárlil. Nemohl jsem ho ani vystát, vždyť mi odváděl mou malou sestřičku. Najednou už jsme spolu netrávili tolik času, protože jsi všechen svůj volný čas chtěla trávit s ním. A mě to tak bolelo. Ale co bych dnes dal za to, kdybych tě i jen mohl pozorovat zpovzdálí, ať už svůj čas trávíš s kýmkoli.

Ten den tě měl odvést po kině domů, jenže nedovezl. Proboha, proč jsem pro tebe radši nedojel sám? Samozřejmě mi je naprosto jasné, že bys na to stejně nepřistoupila, nechtěla bys, aby tě po rande vyzvedával starší brácha. Ale snad jsem si na tom měl víc trvat. Měl jsem si stát za svým i přes tvoje protesty a hrozící naštvanost. Co by všechna tvoje zlost a naštvanost byla proti tomu, kdybys tu teď byla? Vydržel bych mnohem víc, vydržel bych cokoli, jen kdybys tu mohla být. 

 

Byla zima a ten večer neočekávaně začal padat sníh. Vy jste jeli potmě z kina a dostali smyk. Nabrali jste jediný strom, který v tom úseku byl.

Včera se mi narodila dcera. Budeš mi věřit, že je celá po tobě? Proto nepřicházelo v úvahu jiné jméno než to tvoje. Když mi ji dali poprvé do náruče, měl jsem pocit, že jsem zase ten malý kluk, kterému poprvé ukázali jeho sestřičku.

Dal bych cokoli za to, abych se ti mohl s mou dcerou pochlubit. Byla bys ta nejlepší teta na světě. Ale já vím, že o nás víš, že na nás dáváš pozor. Dokonce si jsem jistý, že jsi nám sem Terezku poslala ty. Pokaždé, když se na ni podívám, uvidím v ní tebe. A tak budeš navždycky s námi, moje milovaná malá sestřičko.