Pomalu a potichu našlapuju, snažím se nanosit si všechny své věci na jedno místo, abych je mohla rychle nacpat do kufrů. Oblečení ze skříně, kosmetika z koupelny, ještě veškerou elektroniku. Je mi jasné, že všechno to do dvou kufrů nenaskládám, proto musím vzít to nejdůležitější. Už tě nikdy nechci vidět a ani se sem vracet.
Možná bych sem mohla pro ten zbytek mých věcí někoho poslat. Pokud ještě bude pro co, pokud je vzteky nevyhodíš, až zjistíš, že jsem pryč. Vlastně vůbec netuším, jak budeš reagovat. Ale u toho já naštěstí už nebudu. Proto musím rychle a tiše zmizet. Z tvého bytu, i z tvého života.
Začalo to docela nevinně. Asi jako se na začátku zdá všechno, co pak špatně skončí. Dal sis večer skleničku vína nebo piva, že se ti tak líp odbourává stres z práce, a snadněji se ti zapomene na pracovní starosti. Nic jsem nenamítala, chápala jsem to, tvoje práce je zátěž na psychiku.
Z jedné skleničky ale časem byla jedna láhev. Občas jsem ti navrhla, jestli společně nenajdeme lepší způsob odreagování, ale ty si mi tvrdil, že nic jiného tě nedokáže tak uklidnit. Což mě dost mrzelo, že ani já to nedokážu, ale nechala jsem to být.
Pak už tě nebavilo pít jen doma a začal si chodit do hospody. Nejdřív jen jednou, dvakrát do týdne. Pak čím dál častěji, až si jediný den cestou z práce zastávku v hospodě nevynechal. Snažila jsem se ti v klidu vysvětlit, že se mi to nelíbí, že to pro tebe není dobré, jestli by sis o svých problémech nechtěl s někým promluvit. Vždycky si mě odbyl, že to máš přece pod kontrolou, a ať z toho nedělám žádnou vědu.
Ale jak bych to asi mohla nechat jen tak být? Už jsme spolu netrávili vůbec žádný čas, po práci si šel do hospody, pozdě v noci přišel opilý a hned usnul. Nemohla jsem se dívat na to, jak se ničíš, jak ničíš nás oba.
Pak už tě nebavilo pít jen doma a začal si chodit do hospody. Nejdřív jen jednou, dvakrát do týdne. Pak čím dál častěji, až si jediný den cestou z práce zastávku v hospodě nevynechal. Snažila jsem se ti v klidu vysvětlit, že se mi to nelíbí, že to pro tebe není dobré, jestli by sis o svých problémech nechtěl s někým promluvit. Vždycky si mě odbyl, že to máš přece pod kontrolou, a ať z toho nedělám žádnou vědu.
Ale jak bych to asi mohla nechat jen tak být? Už jsme spolu netrávili vůbec žádný čas, po práci si šel do hospody, pozdě v noci přišel opilý a hned usnul. Nemohla jsem se dívat na to, jak se ničíš, jak ničíš nás oba.
A dnes už to byla poslední kapka. Vztáhl si na mě ruku, a to rozhodně už přecházet nemůžu.
Když se na tebe dívám, jak spíš, vypadáš skoro přesně tak jako na začátku, když jsem se do tebe zamilovala. A já si říkám, jestli je tohle všechno vůbec pravda. Nevymyslela jsem si to snad? Vždyť ty bys tohle nikdy neudělal. Nikdy si na mě ani nezvedl hlas. Vždycky ses ke mně choval něžně a s úctou. Ty bys mi přece nedokázal ublížit.
Pak se ale otočíš na záda a začneš chrápat, až se leknu. Ale taky se díky tomu proberu ze vzpomínek. Bohužel je to všechno pravda. Nechápu, jak si to mohl nechat zajít takhle daleko. Jak se z tebe mohlo stát tohle. A já už nechci být u toho, jak to bude pokračovat. A už vůbec nechci být svědkem toho, jak to skončí.
Když se na tebe dívám, jak spíš, vypadáš skoro přesně tak jako na začátku, když jsem se do tebe zamilovala. A já si říkám, jestli je tohle všechno vůbec pravda. Nevymyslela jsem si to snad? Vždyť ty bys tohle nikdy neudělal. Nikdy si na mě ani nezvedl hlas. Vždycky ses ke mně choval něžně a s úctou. Ty bys mi přece nedokázal ublížit.
Pak se ale otočíš na záda a začneš chrápat, až se leknu. Ale taky se díky tomu proberu ze vzpomínek. Bohužel je to všechno pravda. Nechápu, jak si to mohl nechat zajít takhle daleko. Jak se z tebe mohlo stát tohle. A já už nechci být u toho, jak to bude pokračovat. A už vůbec nechci být svědkem toho, jak to skončí.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)