Neobyčejné obyčejnosti







Exotická dovolená několikrát do roka, drahé auto, kabelky, boty, kaviár k snídani, obrovský dům s velkým bazénem a pěti koupelnami, večeře v luxusních restauracích, šaty od nejdražších značek, adrenalinové zážitky, chobotnice k večeři, diamantové šperky, chalupu na Floridě. Ne, děkuji, po tomhle v životě opravdu netoužím.

Chci mít život plný neobyčejných obyčejností. A to si myslím, že není vůbec málo. Takže se obejdu bez luxusu a drahých věcí? Rozhodně ne. Chci, aby moji blízcí byli zdraví a spokojení. A to si myslím, že je sakra náročný a luxusní požadavek. Proč? Protože zdraví má nevyčíslitelnou hodnotu. Co tedy může být dražšího? Takže se nespokojím s málem? Pokud se to bude brát z tohoto pohledu, tak jsem hodně náročná. Mým největším životním cílem je být šťastná a spokojená. A to je podle mě nejdražší a nejluxusnější dar, jaký si můžu přát.

A co si pod těmi neobyčejnými obyčejnostmi představuji? Probouzet se a usínat vedle milované osoby. Mít se komu svěřit, s kým si o čemkoli popovídat, mít někoho, kdo mě vždy vyslechne. A to samé bych pro někoho chtěla být já. Sedět v teple a pozorovat déšť za oknem. Často si najít chvilku na čtení. Prožít klidný páteční večer jen ve dvou. Uvařit si večeři podle nového receptu a při ní si povídat. 


Uspořádat poklidný večer pro pár přátel, plný jídla, her a smíchu. Mít svůj kousek soukromí, kde bude moje rodina spokojená. Vyrazit si na podzim do lesa a po setmění si užít návrat domů do tepla. Upéct bábovku poprvé v mé vysněné kuchyni. Zařídit si domov podle svého, aby se nám v něm dobře společně žilo. Těšit se každý večer domů, za někým a někam, kde je to jen naše.

Ruku v ruce se procházet vánočně osvětleným městem. Silvestr strávit na horách. Jet si v zimě zalyžovat na hory. Obdivovat zasněženou krajinu. Vychutnat si vánoční cukroví. Užívat si teplo, útulno a rodinnou atmosféru, nejen o Vánocích. 


 
Zajít si jednou za čas do divadla, do kina, na ples. Tančit až do noci, kdy tě druhý den příjemně bolí nohy. Jít na koncert a zpívat z plných plic známé písničky. Zajet si na výlet do přírody a jen tak se kochat tou krásou všude kolem. Sedět v létě venku do noci a povídat si u plápolajícího ohně.

Scházet se s rodinou, protože chceš, ne protože by se to mělo. Uvařit si kávu a užít si to teplo, když držíš hrneček v rukách. Nechat se objímat, přikrýt a sledovat společně film. Trávit čas jen s těmi lidmi, se kterými chceš. Každý den si užívat západ slunce, jako bys ho viděl poprvé. Smát se při vymýšlení přirovnání mraků na obloze.

Prostě být, žít, bavit se, usmívat se, povídat si, milovat, dívat se, vnímat a prožívat, nebrat i ty nejobyčejnější věci jako samozřejmost. Je to málo, nebo moc? Jsem náročná, potřebuju v životě luxus? Posuďte sami, zda tyhle zdánlivě obyčejné neobyčejnosti jsou to nejdražší, co v životě můžeme mít, nebo ne.

Komentáře