Manželství - a žili šťastně až do smrti?

A žili šťastně až do smrti. Tak končí každá svatba v pohádce. Jenže už se nikdy nedozvíme, co princezna s princem dělali po svatbě, a jak jejich život pokračoval. A mě to vždycky tak zajímalo.

Kdežto v normálním životě je to právě naopak. Nebo alespoň dřív tomu tak bylo. Svatba byla teprve začátek. Novomanželé se znali pár týdnů, možná měsíců, a až po svatbě, v manželství, spolu začali skutečně žít, poznávat se, učit se spolu vycházet. A pokud se jim něco nelíbilo, nic moc jiného, než to vyřešit nebo přejít, jim nezbývalo. Manželství trvalo až do smrti. Nic jiného, než smrt tento závazek nemohlo zrušit. 

Ale dnes? Při sebemenším problému je řešením jít od sebe. Jednou jsem někde četla reakci, proč dřív manželství vydržela déle než dnes: „Dřív jsme byli zvyklí rozbité věci opravovat, dnes se vyhodí a pořídí nové.“ Nepoznáváte v tom i některé páry ve svém okolí? Prostě to nefungovalo, tak jsme šli od sebe. Ale co nefungovalo? Když spolu začínali, tak to asi fungovat muselo, tak proč to nezkusili opravit? Ne, jednodušší je se toho vzdát, a poohlédnout se po něčem novém. Což rozhodně není jistota, že bez práce a námahy to za pár let neskončí navlas stejně.

V dnešní době, když vám někdo oznámí, že se po několikaměsíční známosti bude brát, asi si budete klepat na čelo. Dřív to ale bylo úplně běžné. Nyní je standardní spíš obrácený postup. Pár si vyzkouší manželství nanečisto, sestěhují se spolu, žijí spolu, poznají se, a až pak dojde ke svatbě. Vlastně svatba nabyla úplně jiného významu. Už to není nutný postup, aby dva zamilovaní mohli být spolu, spíš se to stalo jakousi formalitou.

Ale co je lepší? Nejdříve se důkladně poznat, sžít se, a pak se až vzít? Nebo do toho skočit po hlavě v prvotní zamilovanosti? To nikdo nedokáže říct. Všichni známe páry, kterým to vyšlo, jak v prvním, tak ve druhém případě. Ale i naopak, manželství jim nevyšlo, ani když spolu před svatbou několik let žili. Tak co je tedy správně? Stejně jako asi ve všech životních událostech, ani pro svatbu a manželství neexistují tabulky, podle kterých bychom se měli řídit, aby vše proběhlo správně. Protože nic a nikdo nám nezaručí, jaký je správný postup. Záleží jen na těch dvou a spoustě dalších okolností v životě. 

 

A co se v manželství změní? Pro někoho nic, pro někoho všechno. Pokud spolu pár už dlouhodobě žije, mají dokonce i dítě, je to vskutku jen formalita. V klasickém postupu životních událostí vnímám manželství jako základní kámen pro založení rodiny. Nejprve jsme my dva, vezmeme se, tím položíme základ pro rodinu, přibyde k nám třetí člen a jsme plnohodnotná rodina.

Jak to vidíte vy? Nejprve svatba, pak dítě, nebo opačně? Nebo pro svatbu nejste vůbec? Vnímáte ji v dnešní době třeba už jako přežitek?