Je nádherný letní den, všude kolem je vkusná květinová výzdoba a mašle, se kterými si lehce pohrává letní vánek. Šelest větru je přehlušen jemnou melodickou hudbou, která hraje jen tak akorát, aby podkreslila emoce, kterými se to tu jen hemží. Dnes se žení můj syn. Když uličkou přichází kouzelně krásná nevěsta, na moment neuhlídám své myšlenky a znovu mě zarazí, jak jedno zdánlivě nedůležité rozhodnutí může radikálně ovlivnit životy tolika lidem.
Bylo to něco přes rok, co jsme se s Jáchymem seznámili, a já už dlouho přemýšlela nad tím, jestli bych se mu měla ozvat. Už rok jsme spolu nebyli v kontaktu. Nerozešli jsme se ve zlém, ale ani za okolností, kdy bych teď měla jasno, jestli by o mně chtěl vůbec slyšet.
Když jsme se seznámili, ze začátku jsme si jen psali, on mě přemlouval ke schůzce, ale mně se do toho moc nechtělo, protože nejen, že na mě působil jako podivín, ale podstatnější překážkou pro mě bylo sto šedesát kilometrů, které nás dělily. Neviděla jsem proto v našem setkání moc smysl. Nakonec jsem se ale nechala přemluvit a sešli jsme se. Po osobním setkání jsem na něho musela dost upravit svůj názor, kladně, ale i tak jsem v další schůzce neviděla smysl.
Jelikož jsem se s ním ale cítila pěkně, a hlavně jsme si přirozeně dokázali povídat o všem, nakonec jsem svolila i k pár dalším schůzkám. Náš vztah jsem ale viděla pořád stejně, a to jen na kamarádské rovině. V tom jsme se ale bohužel s Jáchymem neshodli, a i když mi to bylo moc líto, chápala jsem jeho rozhodnutí, že se mnou nedokáže být v kontaktu a scházet se jen jako kamarád.
Když jsme se seznámili, ze začátku jsme si jen psali, on mě přemlouval ke schůzce, ale mně se do toho moc nechtělo, protože nejen, že na mě působil jako podivín, ale podstatnější překážkou pro mě bylo sto šedesát kilometrů, které nás dělily. Neviděla jsem proto v našem setkání moc smysl. Nakonec jsem se ale nechala přemluvit a sešli jsme se. Po osobním setkání jsem na něho musela dost upravit svůj názor, kladně, ale i tak jsem v další schůzce neviděla smysl.
Jelikož jsem se s ním ale cítila pěkně, a hlavně jsme si přirozeně dokázali povídat o všem, nakonec jsem svolila i k pár dalším schůzkám. Náš vztah jsem ale viděla pořád stejně, a to jen na kamarádské rovině. V tom jsme se ale bohužel s Jáchymem neshodli, a i když mi to bylo moc líto, chápala jsem jeho rozhodnutí, že se mnou nedokáže být v kontaktu a scházet se jen jako kamarád.
A i když jsme se znali jen pár měsíců, oba nás naše setkání dost ovlivnilo. To, že to dost ovlivnilo i Jáchyma, a za ten rok na mě nezapomněl, jsem měla ověřeno hned z několika zdrojů. Navíc na člověka, s kterým si dáte vaši první pusu, asi těžko zapomenete.
Proto jsem taky byla tak moc na vážkách, zda se mu ozvat. Na jednu stranu mě strašně zajímalo, jak se má, co je u něj nového, ale na druhou stranu jsem mu v žádném případě nechtěla ublížit tím, že bych otvírala staré rány. Vůbec jsem netušila, jak na tom je, a jestli by se už zvládl jen přátelit.
Po hodně dlouhém rozmýšlení jsem se nakonec rozhodla, že mu napíšu krátký e-mail k narozeninám, kde se ho jen přátelsky zeptám, jak se má, a rovnou mu vysvětlím, že pochopím, když bude můj e-mail ignorovat, a nebude chtít odpovídat.
Proto jsem taky byla tak moc na vážkách, zda se mu ozvat. Na jednu stranu mě strašně zajímalo, jak se má, co je u něj nového, ale na druhou stranu jsem mu v žádném případě nechtěla ublížit tím, že bych otvírala staré rány. Vůbec jsem netušila, jak na tom je, a jestli by se už zvládl jen přátelit.
Po hodně dlouhém rozmýšlení jsem se nakonec rozhodla, že mu napíšu krátký e-mail k narozeninám, kde se ho jen přátelsky zeptám, jak se má, a rovnou mu vysvětlím, že pochopím, když bude můj e-mail ignorovat, a nebude chtít odpovídat.
E-mail jsem odeslala a pár dní byla jako na trní a pravidelně kontrolovala schránku, ale pak mě už zase smetl můj každodenní koloběh, a já to odsunula někam do pozadí. Proto mě asi po týdnu překvapila jeho odpověď. Během pár týdnů jsme si ještě vyměnili pár zpráv, zmínili, co se v našich životech mezitím událo, a mně udělalo velkou radost, když přiznal, že je šťastně zamilovaný. Nakonec jsme se dohodli, že bychom se mohli časem i sejít.
Během let jsme se setkávali pravidelně, většinou i s našimi partnery, dokonce jsme si byli vzájemně na svatbách, a časem jsme jezdili společně na dovolené i s našimi dětmi. Vzniklo mezi námi opravdu pevné a čisté přátelské pouto.
A dnes jsem tolik vděčná, že jsem se tenkrát rozhodla ten dopis odeslat. Tím jedním kliknutím jsem totiž rozpoutala nečekaný, ale krásný běh událostí. Zároveň je ale až děsivé, jak se můžou naše životní osudy a cesty zamíchat a proplést, a jak jedno nepatrné rozhodnutí jednoho člověka může ovlivnit životy tolika lidí, v té době dokonce ještě neexistujících. Život nám dokáže napsat takové příběhy, které by nás ani ve snu nemohly napadnout.
Kdybych totiž tenkrát ten e-mail neodeslala, nebyli bychom dnes na této svatbě. Anebo možná i byli, ale rozhodně by minimálně nevěsta byla jiná. Kdybych se totiž tenkrát rozhodla jinak, nebyli bychom dnes svědky důkazu lásky mého syna a Jáchymovy dcery.
Během let jsme se setkávali pravidelně, většinou i s našimi partnery, dokonce jsme si byli vzájemně na svatbách, a časem jsme jezdili společně na dovolené i s našimi dětmi. Vzniklo mezi námi opravdu pevné a čisté přátelské pouto.
A dnes jsem tolik vděčná, že jsem se tenkrát rozhodla ten dopis odeslat. Tím jedním kliknutím jsem totiž rozpoutala nečekaný, ale krásný běh událostí. Zároveň je ale až děsivé, jak se můžou naše životní osudy a cesty zamíchat a proplést, a jak jedno nepatrné rozhodnutí jednoho člověka může ovlivnit životy tolika lidí, v té době dokonce ještě neexistujících. Život nám dokáže napsat takové příběhy, které by nás ani ve snu nemohly napadnout.
Kdybych totiž tenkrát ten e-mail neodeslala, nebyli bychom dnes na této svatbě. Anebo možná i byli, ale rozhodně by minimálně nevěsta byla jiná. Kdybych se totiž tenkrát rozhodla jinak, nebyli bychom dnes svědky důkazu lásky mého syna a Jáchymovy dcery.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)