Kniha

Malá, velká, tlustá, tenká, měkká, pevná, vonící novotou, s odrbanými rohy, s natrženými stránkami, se skvrnami na listech. Písmena, slabiky, slova, spojení, věty, souvětí, odstavce, příběhy. Veselé, smutné, dramatické, hororové, úsměvné, zamilované, milostné, rodinné, záhadné, milé, dětské, dospělé, nudné, romantické. To všechno se dá pokrýt jedním jediným slovem. Kniha.

Vzpomenete si na vaši první? A na tu poslední? A kolik jste jich už za život přečetli, nedočetli, půjčili, nevrátili, koupili, ztratili?

Kniha je takový zázračný nástroj. Je vlastně docela malý, dá se vzít všude, ale díky němu můžete mít u sebe celý svět. Díky knize se vám do tašky vejde dávná historie, i daleká budoucnost. Na nočním stolku můžete mít klidně vedle sebe autobiografii slavné osobnosti a komiks o neexistujícím superhrdinovi. Když budete chtít, můžete usínat s milovníkem z viktoriánských dob nebo s detektivem ze severu.

Člověk, který objevil kouzlo knih, může být každý den v jiném světě, na jiném světadílu, v jiném časovém období, s jinými lidmi, v jiné kultuře. S každou další knihou může objevovat a učit se něčemu novému, nabývat stále nové a nové znalosti. A jakou jistotu s knihami máme? Že nám nikdy nedojde zdroj. Nikdy nebudeme schopni přečíst všechny knihy světa. Máme tak přístup k nekonečné inspiraci, zábavě, znalostem a moudrostem. Což na druhou stranu může být i trochu frustrující.

Když vezmeme do ruky novou knihu, po přečtení obálky trochu tušíme, o čem asi příběh bude, ale ani zdaleka nevíme, co všechno nás při čtení čeká. Budeme se smát? Budeme brečet? Budeme naštvaní, nebo budeme soucítit s hlavním hrdinou? Zamilujeme se? Zklameme se? Budeme chtít číst pořád dál a dál, až dosáhneme poslední stránky, posledního slova, písmene, a najednou nebudeme vědět, co dál s naším životem? Nebo nás příběh nezačne vůbec bavit, budeme se nudit, a po pár stránkách knihu odložíme?

Nic z toho nikdy dopředu nevíme. A to je na knihách to pěkné. Překvapení. S každou další knihou můžeme být znovu a znovu překvapováni. A to nejen samotným příběhem, zápletkami a zvratem, ale i sami sebou. Při čtení můžeme poznávat i sami sebe. To, jak a s jakými hlavními hrdiny se ztotožňujeme, kdo nám naopak není sympatický, komu fandíme, a s kým bychom se v realitě nechtěli vůbec setkat. To, jak na situace a příběhy pohlížíme, co si o nich myslíme, jak nad nimi přemýšlíme. Tím vším poznáváme i sami sebe. Protože díky knihám si můžeme zažít a přemýšlet nad svými reakcemi na situace, s kterými jsme se ještě, nebo vůbec nikdy nesetkáme. 

 

S každou další přečtenou knihou rosteme i my. Nenásilně si rozšiřujeme nejen slovní zásobu, ale i obzory, dozvídáme se nové poznatky, nabýváme nové znalosti, zvyšujeme si povědomí o oborech a oblastech, ke kterým bychom se ve svém životě normálně nedostali.

Díky knihám můžeme na chvíli zapomenout na svůj život, na svá trápení. Můžeme se ponořit do života někoho jiného, chvilku žít ve světě naší fantazie. Na druhou stranu bychom ale neměli dopustit, abychom žili svůj život jen v cizích příbězích, a ten náš zůstával opuštěný a netknutý ležet na poličce jako neoblíbená knížka.

Knihy jsou jeden z nejlepších vynálezů, co kdo kdy vynalezl. Mohou nám toho tolik dát, ukázat, můžeme v nich tolik nalézt, porozumět a naučit se z nich. Zároveň ale nesmíme zapomenout na tu nejdůležitější knihu. Knihu, která skrývá ten náš životní příběh. Náš život.