Tak co, jaký byl víkend?

 

A už je tady zase, pravidelná konverzační otázka při pondělním obědě. Její obdobná budoucí verze se používá i každý pátek. Tak co, jaký byl víkend? Celkem nevinná otázka pro zahájení konverzace, ale i přesto může v někom vyvolat až nepříjemné pocity.

Je celkem jedno, kdo konkrétní ji zrovna položí, ale hned po jejím vyslovení mi v hlavě začne šrotovat, co všechno jsem o víkendu dělala, a co z toho by pro posluchače mohlo být nejzajímavější, a hlavně, co z toho by šlo úměrně nafouknout, aby to alespoň trochu zajímavě vůbec působilo.

Naštěstí mám na vymýšlení ještě čas, protože si postupně vezmou slovo kolegyně, a možná budu mít i štěstí a na mě vůbec nedojde řada.

První začne vyprávět ta nejzcestovalejší z nás. Má nového přítele, opět, který ji vzal na wellness víkend do Alp. Ubytovaní byli v luxusním hotelu s úžasným výhledem. Vařili tam z lokálních bio surovin od místních farmářů. Celý víkend si užívali vnitřního i venkovního wellness, ke kterému bylo zahrnuto i lákavé občerstvení z nejčerstvějších surovin. Jahody v zimě, asi opodál schůzovalo dvanáct měsíčků. Nesmělo chybět ani výběrové pití a živá hudba. 

 

A vrcholem všeho bylo, když jim jednu snídani servírovali přímo do postele, což by nebylo nic tak senzačního, kdyby ovšem ta postel nebyla na sněhu venku před hotelem. Osobně bych dala radši přednost nudné snídani do teplé postele, než snídat na mrazu a pod dohledem ostatních hostů, kteří ti vidí doslova nejen až do talíře, ale i do postele. 

 

 

Jako druhá si vezme slovo naše milovnice sportu. Taky strávila víkend na horách, ale v naprosto odlišných podmínkách. V noci lezla po horách, aby stihla východ slunce na Sněžce. Přes den sjížděla sjezdovky až do vysílení. A nakonec to zakončila dobrodružným stanováním v tom mrazu někde v lese.

 

Jídlo bylo asi všechno, jen ne čerstvé, protože musela spoléhat na ty dobroty, které tyhle podmínky vůbec přežijí, nebo s trochou štěstí se dají ohřát na ohýnku. Po takovém víkendu, pokud bych ho s trochou štěstí vůbec přežila, bych potřebovala minimálně tak týden v tom wellness hotelu na vzpamatování se. Ale ona v pondělí ráno přišla s úsměvem na tváři a sršela energií.

Další kolegyně má dvě malé děti, takže se víkendový program většinou řídí podle nich. Ale i tak si vždycky najde chvíli i na sebe. Brzy ráno byla na lekci jógy a pak se stavila na trhu pro čerstvé suroviny na vaření. S dětmi a manželem byla na výletě a na rodinné návštěvě. A sami s manželem stihli ještě kino a večeři.

Bohužel tolik štěstí dnes nemám, a tak dojde řada i na mě. Přemýšlím, co by se z mých nudných víkendových aktivit dalo alespoň zdaleka přirovnat jejich nabitým víkendovým programům. Která moje víkendová činnost by mohla být alespoň trochu něčím zajímavá. Přijdu si, jak kdybych drahocenné volno úplně promrhala. Nevyrazila jsem na žádný výlet ani akci, nesešla jsem se s kamarády ani rodinou, dokonce jsem ani neprovozovala žádnou sportovní aktivitu. 

Jelikož ale něco odpovědět musím, položím svoji odpověď tak, že jsem potřebovala pro změnu zase jednou klidný a odpočinkový víkend, protože odpočívat je teď taky docela v módě. A ještě jsem vlastně vyzkoušela jeden nový recept. Čímž nenásilně odvedu pozornost od sebe a rozpoutám tím debatu o vaření a jídle, což je vždycky vděčné téma.

Ve skutečnosti jsem si svůj víkend náramně užila. Byl klidný a bez lidí, přesně jak to mám jednou za čas ráda. Uvařila jsem si dobré jídlo, upekla něco sladkého, poklidila celý byt, vyprala, vyžehlila. Vyrazila jsem na procházku na čerstvý vzduch a pak odpočívala s knížkou a u filmu.

A proč jsem svým kolegyním neřekla pravdu? Sama ani pořádně nevím. Jednak asi proto, že nemám potřebu sdílet o sobě až moc informací, a co je komu do toho, jak trávím svůj volný čas. A jednak možná taky proto, že mám pocit, že se můj víkend nemůže vyrovnat těm jejich, že by na ně mohl působit nudně a promarněně, a tím pádem bych na ně nudně působila i já.

Což si ale uvědomuju, že není úplně dobře. Mám snad já pocit, že bych si víkend neužila, že bych ten čas promrhala? Ne, vůbec. A o tom to je, to je na tom to nejdůležitější. Záleží jen na nás jak, kde a s kým budeme trávit svůj volný čas. Je podstatné, abychom si my odpočinuli, cítili se dobře a měli z toho dobrý pocit. Nezáleží na tom, co by si mysleli ostatní, nebo jak oni tráví svůj volný čas. 

 

Neměli bychom se zkrátka porovnávat. Každý je jiný, každý ve svém životě potřebuje něco jiného, někdo akci, jiný klid. A kdybychom trávili svůj čas tím, co by se mělo, nebo aby to pro ostatní bylo zajímavé, nebyl by to náš čas, mrhali bychom vlastním časem pro to, abychom se zalíbili druhým. A proč máme volný čas? Pro nás a pro naše aktivity, které nás baví a chceme je dělat, nebo pro to, abychom před ostatními nepůsobili nudně a nezajímavě?