Jen co ráno otevřu oči a uvědomím si, kde jsem, rty se mi automaticky stočí do úsměvu. Vylezu z pod peřiny a otevřu okno. Do ložnice pustím nejen ranní svěží vzduch a slabé sluneční paprsky, ale i neustávající ptačí štěbetání. Neodolám a na chvíli si ještě zalezu zpět do postele a užívám si tu kouzelnou ranní chvilku.
Když už se rozhodnu opravdu vstát, jdu se opláchnout a u toho přemýšlím, co si dám k snídani. Zapnu vodu na čaj, připravím si chleba s marmeládou a s miskou vyběhnu ven. Nad chalupou, za zahradou je lesík, kde právě dozrávají borůvky. Pár jich do misky nasbírám a užívám si ten lesní vzduch, a to jeho ticho.
Na zahradě k borůvkám ještě přidám pár sladkých malin a rybíz. Miluju, že si můžu k snídani natrhat čerstvé ovoce a hned ho sníst, že pro něj nemusím do lednice a pak ho omývat od bůhví jakých chemikálií. Misku s ovocem nechám na stolku vedle lehátka a jdu si do chalupy pro připravený chléb a čaj.
Všechno si vyskládám na stolek, usednu si do lehátka a můžu se pustit do hostiny, ke které mi zpívá ten nejhezčí orchestr. Sluníčko pomalu nabírá na své síle, nebe je bez mráčků, dokonale modré, dnes bude zase nádherný letní den.
Na zahradě k borůvkám ještě přidám pár sladkých malin a rybíz. Miluju, že si můžu k snídani natrhat čerstvé ovoce a hned ho sníst, že pro něj nemusím do lednice a pak ho omývat od bůhví jakých chemikálií. Misku s ovocem nechám na stolku vedle lehátka a jdu si do chalupy pro připravený chléb a čaj.
Všechno si vyskládám na stolek, usednu si do lehátka a můžu se pustit do hostiny, ke které mi zpívá ten nejhezčí orchestr. Sluníčko pomalu nabírá na své síle, nebe je bez mráčků, dokonale modré, dnes bude zase nádherný letní den.
Nemůžu se tady takových dní nabažit. Miluju každou chvilku z těchto dní. Nedokázala bych se rozhodnout, jestli mám radši poklidné a svěží ráno, parné poledne, únavně se táhnoucí uvařené odpoledne, nebo nekonečné, teplé večery, kdy je světlo až do noci a jediné, co vás od té krásy vyrušuje, jsou otravní komáři. Každá chvilka letního dne má své kouzlo, každá je jiná, ale každá má v sobě něco, za co si ji musíte zamilovat.
Po snídani, a když už jsem dost pokochaná, což stejně nejsem nikdy dosyta, tou barevnou nádherou kolem, tolika odstíny zelené, od jehličnaté, přes jabloňovou až po trávovou, se většinou buď pustím do práce nebo si čtu. Je tu takový klid a ticho, že mi nedělá problém udělat za stejný čas i dvakrát tolik práce co ve městě. A těch knížek, co tu dokážu přečíst.
Když pociťuji, že už mám zase hlad, jdu si nachystat něco k obědu. Snažím se co nejvíce využívat zeleniny, která tu roste jako divá a je výborná. Jak já zeleninu moc nemusím, tady bych ji mohla jíst pořád. Prakticky bych se tu mohla živit skoro jen tím, co vyroste na zahradě.
Po snídani, a když už jsem dost pokochaná, což stejně nejsem nikdy dosyta, tou barevnou nádherou kolem, tolika odstíny zelené, od jehličnaté, přes jabloňovou až po trávovou, se většinou buď pustím do práce nebo si čtu. Je tu takový klid a ticho, že mi nedělá problém udělat za stejný čas i dvakrát tolik práce co ve městě. A těch knížek, co tu dokážu přečíst.
Když pociťuji, že už mám zase hlad, jdu si nachystat něco k obědu. Snažím se co nejvíce využívat zeleniny, která tu roste jako divá a je výborná. Jak já zeleninu moc nemusím, tady bych ji mohla jíst pořád. Prakticky bych se tu mohla živit skoro jen tím, co vyroste na zahradě.
Odpoledne se většinou vydávám na procházku. Záleží, jak moc je teplo, jestli zvolím radši stinnou cestu lesem nebo se vydám přes louky do kopců. Někdy, když mi dojdou zásoby, nebo mám chuť na zmrzlinu, sejdu i dolů do městečka, ale to nebývá moc často. Užívám si tu svůj klid a ticho bez lidí. Na procházkách potkám většinou jen zbloudilé turisty nebo některého ze vzdálených sousedů, co tu také mají chalupy, nebo tu žijí.
Když už je opravdu hodně velké vedro, vezmu to procházkou ke svému skrytému místu u řeky, kde je krásně čistá voda a nikdy jsem tam nikoho nepotkala. Smočím si tam aspoň nohy nebo se vykoupu celá. I když přírodní koupání nijak nemusím, je zvláštní, že tady mi to nevadí, dokonce si to užívám, i když je voda většinou na mě dost ledová.
Po procházce odpočívám na zahradě, čtu si, nebo upravuji záhonky, dokud se nezešeří tak, že na to už nevidím. K večeři si někdy připravím jen zeleninový salát, a někdy mám chuť si něco opéct, tak si rozdělám oheň a sedím pak u něho, dokud úplně nevyhasne a není mi už zima.
Každý den se v maličkostech trochu liší, ale v podstatě je jeden jako druhý. A já to tak miluju. Miluju tu jistotu, rutinu a řád. Nic moc mě tady nezaskočí, nepřekvapí, ale právě to mi pomáhá si tu vyčistit hlavu, srovnat si myšlenky, uklidnit se. Nikdy se mi odsud nechce zpět do města. Tady je to můj malý soukromý kousek ráje.
Když už je opravdu hodně velké vedro, vezmu to procházkou ke svému skrytému místu u řeky, kde je krásně čistá voda a nikdy jsem tam nikoho nepotkala. Smočím si tam aspoň nohy nebo se vykoupu celá. I když přírodní koupání nijak nemusím, je zvláštní, že tady mi to nevadí, dokonce si to užívám, i když je voda většinou na mě dost ledová.
Po procházce odpočívám na zahradě, čtu si, nebo upravuji záhonky, dokud se nezešeří tak, že na to už nevidím. K večeři si někdy připravím jen zeleninový salát, a někdy mám chuť si něco opéct, tak si rozdělám oheň a sedím pak u něho, dokud úplně nevyhasne a není mi už zima.
Každý den se v maličkostech trochu liší, ale v podstatě je jeden jako druhý. A já to tak miluju. Miluju tu jistotu, rutinu a řád. Nic moc mě tady nezaskočí, nepřekvapí, ale právě to mi pomáhá si tu vyčistit hlavu, srovnat si myšlenky, uklidnit se. Nikdy se mi odsud nechce zpět do města. Tady je to můj malý soukromý kousek ráje.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)