Vysněný domov

 

Dům a domov. Dvě zdánlivě podobná slova, ale přesto mají každé naprosto odlišný význam. Co je to dům? Čtyři stěny, okna, dveře. Ale domov? Už jen to slovo zní úplně jinak. Vyslovíte jedno slovo, domov, ale při jeho vyslovení se vám začne v hlavě vybavovat konkrétní místo, pocity, lidé. Protože o tom všem domov je. Kde to je, jak se tam cítíme, a s kým tam žijeme.

A já svůj dům, ale ještě mnohem víc domov, miluju. Dokonce se nebojím přiznat, že to byl můj největší životní sen. Samozřejmě, že jsem měla nějakou představu o svém vysněném domě, ale největším snem bylo si vytvořit svůj domov. Protože dům si může postavit každý sám, ale až lidé, se kterými v tom domě žijete, vám z něho pomohou vytvořit domov. A já jsem netoužila nikdy po ničem jiném víc, než vytvořit pro svou rodinu klidný a bezpečný domov, kam se budou všichni rádi vracet a cítit se tam dobře. Protože, kde jinde byste se měli cítit nejlépe a nejbezpečněji než doma.

Náš dům je přesně takový, jaký jsem si ho za ta celá léta vysnila. Velký tak akorát, abychom se do něho všichni pohodlně vešli, ale zároveň, abychom se v něm nehledali a necítili se každý sám a opuštěný. To si myslím, že je velmi důležité. Cítit, že s námi a pro nás vždy doma někdo je, ale zároveň tam mít svůj vlastní prostor a soukromí. 

Měla jsem několik přání, která jsem si ve svém domě chtěla splnit. Krásnou a prostornou kuchyň, kam se všechno vejde, vše bude mít své místo, bude se v ní pohodlně vařit a vše bude při ruce. Zároveň jsem chtěla, aby kuchyň nebyla úplně odstřižená od ostatního prostoru. Aby třeba při rodinných oslavách nebyl ten dotyčný, co připravuje pohoštění, úplně mimo společnost a zábavu. A to si myslím, že se nám podařilo dokonale. Kuchyň není úplně mimo, ale zároveň nenarušuje obývací prostor a v případě nutnosti je i možné ji úplně uzavřít.

Dalším mým snem bylo dost prostoru pro oblečení, boty a všechny související doplňky. Už jsem nechtěla cpát věci do přeplněných skříní a vytahovat z nich pomačkané oblečení. To jsme vyřešili tak, že jsme jednu místnost vyhradili jako šatnu pro celou rodinu, a máme tak všechno pěkně pohromadě a zároveň přehledné a uklizené.

A mým posledním velkým přáním byla terasa, na které bychom mohli trávit co nejvíce času venku. Prakticky se téměř od jara do podzimu přestěhovat na většinu činností ven. A to si myslím, že se nám povedlo taky parádně. Vytvořili jsme prostor, kde se dá, jak pohodlně odpočívat, číst si a válet se, tak si sednout ke stolu a najíst se nebo pracovat. 

 

 

A to, díky zastřešení, i při lehkých letních deštících, což miluju nejvíc, když déšť dopadá na střechu, je cítit ten svěží a chladný vzduch, a já můžu sedět venku, zachumlat se do deky, ale neprší na mě. A dokonce je část terasy možné plně uzavřít, a tak nemusíme řešit, kam přes zimu se všemi věcmi a rostlinami.

A ještě nesmím opomenout zahradu, ta se nám taky krásně vyvedla. Povedlo se nám v ní propojit přírodní divokost s částečnou řízenou upraveností. A díky tomu se tak v naší zahradě vytvořily různé koutky, každý pro jinou potřebu a využití, ale jeden nenarušuje druhý. Máme tak zahradu plně využívanou nejen pro odpočinek a krásu, ale i pro praktické využití a pro pěstování různé zeleniny i ovoce.

Naším domovem, který je pro mě ještě mnohem víc, jsem si splnila svůj životní sen. Povedlo se nám vytvořit místo, kde se všichni cítíme dobře, kam se můžeme schovat před celým světem, když chceme, nebo si ho k nám naopak pustit, když máme chuť se o to naše místo podělit a sdílet ho s ostatními. Pokaždé, když otevřu dveře našeho domu, všechno ze mě spadne a já cítím bezpečí, jistotu a lásku. Cítím domov.