Co pro nás znamená příroda? Zajisté pro každého něco jiného. Pro někoho je to únik z města, pro někoho nezbytná součást každodenního života, někomu stačí se jet podívat do přírody jen na víkend, a pro jiného je to ta největší otrava a má k přírodě až odpor.
Ale co to vlastně příroda je? Jsou to lesy, pole, louky, lány, hory, jezera a řeky? Nebo můžeme mít kousek své přírody i doma, pokud máme i jen jednu rostlinu v květináči? A můžeme považovat za přírodu i to, že máme zeleninu na talíři?
Příroda hraje zelenou, modrou a hnědou barvou. A od každé té barvy nepočitatelně odstíny. Však se stačí rozhlédnout kolem sebe. Stromy, keře, louky, pole, nebe. Tolik odstínů modré a zelené nedokáže nikdo ani pojmenovat.
A co teprve na podzim. To hraje příroda všemi barvami. Nad zelenou a modrou spíše převažuje hnědá, prozářená žlutou, oranžovou a červenou. Každý den, každé roční období, nám příroda ukazuje svoje čáry, a svou nekonečnou paletu barev.
Příroda ale není jen o barvách, stejně tak je i o vůních. V zimě pravděpodobně nic moc ve vzduchu cítit nebudeme, ale co na jaře, nebo v létě. Když začnou kvést stromy a poupata se měnit v květ. Když začne zrát ovoce. Jahody, třešně, maliny, jablka. To je vůní a chutí.
Příroda ale není jen o barvách, stejně tak je i o vůních. V zimě pravděpodobně nic moc ve vzduchu cítit nebudeme, ale co na jaře, nebo v létě. Když začnou kvést stromy a poupata se měnit v květ. Když začne zrát ovoce. Jahody, třešně, maliny, jablka. To je vůní a chutí.
Člověk si pořád naivně myslí, že příroda je tu pro něho, že mu má sloužit, že si ji umí ochočit. A ano, částečně má i pravdu. Ale jde o případy právě té vypěstované zeleniny a ovoce nebo květin na zahradě, nebo doma v květináči.
Částečně může člověk přírodu ovlivnit, snad si ji i ochočit, ale to, zda a jak mu poroste a vykvete, už tak úplně nezáleží jen na něm. Příroda je mocná čarodějka, a pořád má nad svými kouzly hlavní slovo ona sama. To ona rozhodne, kdy a co bude, nebo nebude růst. Ona ví, kdy a jak moc bude pršet, nebo zda bude sucho.
Ať už vnímáme přírodu jakkoli, a máme k ní vztah jakýkoli, měli bychom si uvědomit, že je tu pro nás, a můžeme být její součástí, jen v tom případě, že se k ní budeme chovat s úctou a respektem k jejímu vlivu. Pokud si budeme stále trvat na tom, že umíme poručit větru, dešti, a příroda bude skákat tak, jak my budeme pískat, šeredně si to odskáčeme.
Ať už vnímáme přírodu jakkoli, a máme k ní vztah jakýkoli, měli bychom si uvědomit, že je tu pro nás, a můžeme být její součástí, jen v tom případě, že se k ní budeme chovat s úctou a respektem k jejímu vlivu. Pokud si budeme stále trvat na tom, že umíme poručit větru, dešti, a příroda bude skákat tak, jak my budeme pískat, šeredně si to odskáčeme.
Já osobně vnímám přírodu jako celou komunitu planety Země, včetně lidské společnosti, která je její nedílnou součástí (tak jako jakákoli jiná dílčí komunita/společenství). Každopádně velmi hezký příspěvek. :)
OdpovědětVymazatDěkuju za komentář 🙂
Vymazat