První školní den

 

Pořád se mi tomu nechce věřit, ale je to tak, naše dcera jde zítra do první třídy. Asi to říká každá matka, ale pamatuju si to jako by to bylo včera, kdy se narodila. A teď je to naše velká školačka. Do školy se samozřejmě těší, je bystrá a šikovná, nemyslím si, že bude mít se školou problém, ale uvidíme.

Na poslední víkend před nástupem do školy jsme si už neplánovali žádné velké výlety, abychom byli doma všichni spolu a mohli se v klidu připravit na nový začátek. Dali jsme naší dceři na výběr, co by chtěla poslední den prázdnin dělat. Udělala mi velkou radost, když si vybrala procházku v lese. S manželem milujeme přírodu, a já jsem šťastná, že se nám naši lásku povedlo přirozeně přenést i na naši dceru.

Uvařili jsme si společně oběd a po něm vyrazili do lesa. Když už jsme mířili do lesa, rozhodli jsme si vzít si s sebou košík a kouknout, jestli nenajdeme nějaké houby. Byla to moc pěkná a příjemná procházka, a dokonce i ty houby jsme nějaké našli.

Doma jsem pak dceři pomohla si všechno na druhý den připravit, abychom měli klidné ráno a nemuseli spěchat. Minulý týden se manžel rozhodl, že pro tak slavnostní příležitost potřebuje dcera nové šaty, a ta rozhodně nic nenamítala. Dokonce si manžel pevně stál za tím, že šaty vyrazí pořídit sami dva, a že by to mohla být taková jejich společná tradice.

Já jsem vůbec nic nenamítala, právě naopak. Když jsme se tenkrát dozvěděli, že čekáme holčičku, manžel z toho byl víc hotový než já. Časem se mi přiznal, že by samozřejmě stejně miloval i syna, ale že si moc přál mít dceru. Že vždycky chtěl mít doma svoje princezny, o které se bude moct starat a dávat na ně pozor.

Dojalo mě to tenkrát a dojímá mě to od té doby pokaždé, když ho s našimi dvěma dcerami vidím. Má doma už tři princezny a každý den nám dokazuje, jak si nás váží a miluje nás. Až je mi skoro líto, že nemáme i syna, protože by pro něho byl dokonalým vzorem, jak se chovat k ženám.

Z vlastní zkušenosti ze svého dětství tohle vůbec neznám, to až manžel mi ukázal, co znamená, když se říká, že jsou dcery tatínkovy holčičky. U nás to platí dokonale. Dcery miluje nade vše a dovolí jim víc než já, na druhou stranu s nimi má vyvážený vztah a ony ho plně respektují, takže mu nedělá problém se s nimi na čemkoli domluvit a cokoli jim vysvětlit. I když asi z podstaty ani nemůžu být objektivní, nemyslím si, že by naše dcery byly rozmazlené. Milované, to rozhodně, ale rozmazlené ne. 

 

To, jak se jim věnuje, kolik času s nimi tráví, že je s nimi schopen vyrazit nejen na jednodenní výlet, ale klidně i na dovolenou, a mě nechat odpočinout, i když mně se to moc nelíbí, nejraději trávím čas s nimi, na něm nesmírně obdivuji, a ještě ho za to víc miluju, i když už to snad nejde.

Oni tři jsou můj splněný sen, a já jim to nepřestávám opakovat. Dalo mi práce, trpělivosti a spoustu zklamání a slz najít takového muže, který by nebyl jen tím pravým partnerem pro mě, ale hledala jsem i toho nejlepšího tátu pro svoje děti. A jsem nesmírně vděčná a šťastná, že i když to trvalo déle, než jsem si myslela, a byly chvíle, kdy jsem už ani nedoufala, že se mi to povede, že se mi to nakonec povedlo, a to mnohonásobě líp, než jsem si, kdy dokázala vůbec představit.

Zítra je první školní den naší starší dcery a my všichni tam budeme s ní. Vím, že vůbec není samozřejmost, že si otec dětí najde na své děti čas, a že hlavně chce s nimi ten čas trávit. A o to víc si svého manžela vážím, protože on má naše dcery, naši rodinu, vždy na prvním místě, a vím, že si nenechá ujít jedinou důležitou chvíli, kterou ve svém životě naše dcery budou mít.

Naše rodina je pro mě všechno. Jsem na sebe, na svého manžela, na nás, tak pyšná, že jsme tohle spolu dokázali. Máme dvě úžasné dcery, spokojenou a šťastnou rodinu, úctu a respekt jeden ke druhému. Mám všechno o čem jsem kdy snila, a mnohem víc. A děkuju za to každý den.