Nastává nejútulnější, nebo nejvlezlejší období roku? Je to jen na nás.

Je pro člověka světlo důležité? A jak moc? Opravdu můžeme na přirozené světlo, respektive na jeho absenci, svádět až změny psychických nálad? Tolik nás může světlo a tma ovlivnit? Mají tak velký vliv, že samy od sebe můžou ovlivnit lidskou psychiku? Můžeme na nedostatek světla svádět svoje nálady, případně i nemoci?

Dřív lidé žili více spjati s přírodou, a to i s jejím přirozeným rytmem. Vstávalo se a chodilo spát podle přirozeného světla. Lidé nebyli zvyklí si přehazovat a posouvat denní a noční režim, jako to mnoho lidí dělá dnes. V dnešní době už se prakticky na přírodní biorytmus nedbá. Pokud chceme mít doma světlo, rozsvítíme si vypínačem, když chceme spát za denního světla, stáhneme rolety.

Je to dobře, nebo špatně? Byl pro nás vůbec vynález elektřiny plus, nebo minus? Je pro naše těla dobré, že jim uměle řídíme a nastavujeme jejich režim, a nenecháme je, aby fungovala sama, jak je jim to přirozené? 

 

Právě nastává období, kdy zase budeme do práce i z práce chodit za tmy. Ráno budeme za tmy vstávat, odpoledne se za tmy vracet. Budeme si připadat, že jsme ani nestačili mrknout a sluníčko už zase zapadá.

Lidé si už začínají stěžovat, že je brzy tma, že dny jsou příliš krátké, že mají pocit, že když už je tma, měli by mít vše hotovo a být v posteli. Že začínají ty nekonečné podzimní a zimní večery. Že se po práci ani nestačí za světla projít nebo stihnout nějaký venkovní sport.

Že na ně padá podzimní únava, a že to snad do jara ani nevydrží. Z některých lidí se s blížící zimou a ubývajícím světlem stávají nerudní, unavení bručouni, kteří by si to hned vyměnili s těmi opravdovými bručouny, a nechali se vzbudit až s prvním jarním sluníčkem.

Na druhou stranu jsou ale lidé, kteří si tohle období dokonce užívají. Konečně můžou bez výčitek zůstat zalezlí doma. Do doby, než vánoční světýlka v oknech nebudou považovány za bláznovství, si vystačí se světlem svíček. Pomalu, ale jistě, přikupují novou a oprašují starou vánoční výzdobu, a jen čekají na okamžik, kdy nebudou považováni za blázna, a budou ji moct legálně vytáhnout ven. 

 

Dlouhé zimní večery pro ně neznamenají úmorný čas, který nevědí, jak zaplnit. Právě naopak, nemůžou se rozhodnout, co dělat dřív. Konečně by mohli začít se všemi kreativními a ručními pracemi, na které přes léto není vhodná doba. Pustí se nejdřív do pletení, háčkování, malování nebo skládání puzzle? Nebo si konečně doma udělají pořádek, vyklidí a přerovnají všechny skříně?

Taky by mohli zkouknout ty seriály a filmy, na které se ještě nedostalo. A co teprve všechny ty uložené recepty na nová jídla. Kdy jindy je vyzkoušet? Nebo by se mohli pustit do vzdělávání v oblasti, která je už tak dlouho zajímá. A dokonce se jim konečně bude i zase líp soustředit na práci, protože, když je venku hezky a dlouho světlo, pořád je něco rozptyluje. Ale teď, když se brzy stmívá, vše kolem se uklidní, a obklopí je tma ze všech stran, můžou se konečně plně soustředit jen na práci, aniž by je cokoli rozptylovalo.

Tohle období lidi buď nenávidí, nebo milují. A záleží čistě jen na nás, do které skupiny se chceme zařadit. Budeme se bezmála příštího půl roku denně rozčilovat, jak je brzy tma, nic se nám nechce, jsme unavení, a kdy už to skončí? Nebo využijeme všechny výhody tohoto období, budeme se věnovat činnostem, které nám dělají radost, a užívat si u toho to všudypřítomné obklopující útulno?