Tanec je vášeň i dřina

Vymyslela jsem si adventní téma článků - splněný sen. Jedna svíčka, jeden sen. Dnes začínáme prvním splněným snem. A kdybyste i vy měli nějaký zajímavý návrh na toto téma, sem s ním. Můžete tak ovlivnit, o čem budou následující tři příběhy.

Tereza neměla svou práci ráda. Dokonce by se dalo říct, že do ní chodila skoro až s odporem. Pracovala se staršími kolegyněmi, od kterých měla na talíři neustálé narážky na její mládí, a tím pádem, podle jejich logiky, nezkušenost. Co naplat, že v jazykových a technických dovednostech byla zkušenější a šikovnější než většina z nich. Už vzdala snahu o to jim pomáhat, protože se nikdy stejně nedočkala žádného vděku, spíš naopak.

Bohužel ale momentálně neměla na výběr, nemohla si dovolit práci opustit a být nějakou dobu bez ní. A také nechtěla podstupovat riziko, že by ji v nové práci mohli ve zkušební době vyhodit. Odmalička žila jen s maminkou. Nikdy nepocítila, že by nějak strádala, ale čím byla starší, bylo jí jasné, jak hodně se musela sama maminka omezovat, aby mohla dopřát Tereze. A ona jí to všechno chtěla vrátit. Nechtěla už, aby se máma musela dřít v práci, brát směny navíc, a ještě si nic nedopřát. Chtěla jí to všechno oplatit, aby se konečně obě měly dobře, a ani jedna se už nikdy nemusela omezovat.

Proto zůstávala v práci, kde nebyla zrovna dvakrát spokojená, ale platili jí dobře, a to pro ni momentálně bylo to nejdůležitější. Všechno ostatní se dá přežit a skousnout, pro maminku to udělá. A navíc ji popoháněl fakt, že věděla, že je to jen období, které jednou skončí. Nebude tohle dělat navěky.

Přes týden v práci to vždy nějak přetrpěla, a prakticky žila jen pro víkendy. Víkendy, ty totiž byly jen její. Každý pátek a sobotu vyrážela na diskotéky. Její cíl ale nebyl stejný jako u většiny jejích vrstevníků. Ona nechodila na diskotéky, aby se opila, nebo někoho sbalila. Tereza tam chodila za jediným cílem, a tím byl tanec. Tanec byl totiž její skrytá vášeň.

A jelikož si nemohla dovolit žádné taneční lekce nebo kurzy, diskotéky pro ni byly schůdnou variantou. Hrála tam hudba celý večer a noc, a bylo jen na ní, jak dlouho tam vydrží a bude chtít tancovat. Tereza tyhle noci milovala. Žila pro ně, a čerpala z nich energii na další pracovní týden. 

 

Nedokázala si představit lepší odreagování a vyčištění hlavy od všech starostí a problémů než se ponořit do hudby a nechat se unášet jejími rytmy. Jako kdyby hudba byla mořské vlnky, a ty nadnášely Terezu nad hladinou a hrály si s ní. Když se Tereza ponořila do tance, okolí pro ni přestalo existovat. Nebylo nic jiného než její tělo vlnící se v rytmu nejrůznějších tonů.

Jednou ji ale při tanci někdo vyrušil. Myslela si, že je to zas nějaký otrava, který se ji pokouší sbalit, ale když se otočila, zjistila, že na ni mluví nějaká holka. Byla asi ve věku Terezy, snažila se překřičet hudbu a někam pořád ukazovala. Tereza pochopila, že jí neznámá holka ukazuje do patra ke stolům, kde je trochu menší hluk.

Pořád nerozuměla, co po ní ta holka chce, ale zvítězila její zvědavost, a následovala ji do patra. Neznámá se jí představila jako Aneta, a pak jí představila i své kamarádky. Aneta nebyla zvyklá chodit kolem horké kaše, tak na Terezu rovnou vybalila, že ji s kamarádkami už dlouho pozorují, a jestli by nechtěla zkusit přijít na jejich taneční trénink.

Tereza pořád nechápala. Aneta jí tak vysvětlila, že jsou holčičí taneční skupina, jsou ve své kategorii dost dobré, a když pozorovaly její taneční kreace, chtěly by ji do týmu. Tereza nevěřila vlastním uším, myslela si, že si z ní dělají srandu. Aneta jí ale podala vizitku jejich trenérky, s adresou studia, kde trénují, a přikázala jí, ať se rozhodně v pondělí v sedm večer dostaví. Tereza se snažila ještě namítnout něco ohledně toho, že si žádné taneční lekce teď nemůže finančně dovolit, ale Aneta její námitky rázně smetla ze stolu, ať tohle vůbec neřeší.

Celou neděli Tereze to setkání vrtalo hlavou. Na internetu si našla taneční studio, i trenérku, a dokonce i ty holky, které na diskotéce byly. Všechno, co říkaly, byla pravda, ale tím spíš Tereza nechápala, proč by do týmu chtěly zrovna ji. Vždyť ona nikdy nechodila ani na žádné taneční kurzy. Je to nesmysl, na to nemá, nikam nepůjde. 

 

Jenže celé pondělí nepřemýšlela nad ničím jiným, na práci se nemohla soustředit. Až si nakonec řekla, co nejhoršího by se jí mohlo stát, když tam půjde? Maximálně se ztrapní a někdo se jí vysměje, a to ona už nějak přežije.

Budovu našla bez problému, když nesměle vešla do tanečního studia, připadala si, jako by se ocitla ve snu. Po stěnách byla všude zrcadla, hudba hrála na plné pecky, a po celé místnosti se synchronně pohybovala skupina holek jako jeden muž. Aneta si ji hned všimla a trenérce ji představila jako ten jejich velký diskotékový objev.

Rovnou pustily hudbu a chtěly po Tereze, ať předvede nějakou improvizaci. Tereza se nejdřív cítila hodně hloupě, všichni na ni koukali, a nedokázala pohnout ani rukou. Pak ale zavřela oči, začala se soustředit jen na hudbu, a už to zase byla ona, jako kdyby se nikdo nedíval a tančila na diskotéce.

Až po pár vteřinách Tereze došlo, že někdo vypnul hudbu a je ticho. Zastavila se a otevřela oči. Bála se, co uvidí, že se jí budou smát. Ale trenérka i holky z ní byly nadšené. Nemazaly jí med kolem pusy, a upřímně jí řekly, že bude muset zamakat na technice a čeká ji pořádná dřina, ale že s jejím talentem je ji jen na diskotékové tanečky vážně škoda.

Tereza tomu všemu nemohla uvěřit, a rozplakala se. Tohle byl její nejtajnější sen. Aby někdo ocenil její vášeň, aby se mohla pořádně věnovat tomu, co nejvíc miluje. Aby někam patřila. Aby se mohla učit, dřít a ukázat, co všechno v ní je. Aby s někým mohla sdílet svou lásku a vášeň pro tanec. Tereze se splnil její největší sen.