Takže se sejdeme zítra v pět na náměstí. Zítra přijde zpráva, že vlastně nemůže, že jí do toho vlezlo něco jiného.
Myslím, že bychom pomalu mohli začít přemýšlet o společném bydlení. No, víš, já v našem vztahu vlastně už nechci pokračovat.
Příští středu oslavíme tvoje narozeniny, počítej s tím, nic si tam nedomlouvej, půjdeme na něco dobrého. Středa ráno: Hele, promiň, nešlo by to přesunout třeba na čtvrtek?
Vezmeš si mě? V den svatby: Já jsem si uvědomil, že se ještě nechci ženit.
Už jsme spolu pět let, není čas začít se bavit o dítěti? Já jsem ti ještě neřekla, že žádné děti nechci?
Příští středu oslavíme tvoje narozeniny, počítej s tím, nic si tam nedomlouvej, půjdeme na něco dobrého. Středa ráno: Hele, promiň, nešlo by to přesunout třeba na čtvrtek?
Vezmeš si mě? V den svatby: Já jsem si uvědomil, že se ještě nechci ženit.
Už jsme spolu pět let, není čas začít se bavit o dítěti? Já jsem ti ještě neřekla, že žádné děti nechci?
Změna plánu. Někdy k dobrému, někdy ke špatnému. Vždycky to v nás ale probudí emoce, ať už ty pozitivní, nebo negativní. A je jedno, o jak velkou změnu se jedná. Samozřejmě je rozdíl, jestli nám někdo zruší rande, nebo svatbu. Ale v první moment cítíme to stejné, zklamání.
Ten člověk nás zklamal, možná opět. Jak mu zase můžeme věřit? Jak se na něho můžeme spolehnout, pokud nám často mění plány na poslední chvíli?
A pak také záleží na povaze nás samotných. Upřímně, když introvertovi někdo zruší schůzku, možná se mu i trošku uleví, a je dokonce rád. To ale neplatí pro všechny případy. Je rozdíl, jestli vám sraz zruší kamarádka, se kterou se vídáte párkrát do roka, nebo váš partner.
Ten člověk nás zklamal, možná opět. Jak mu zase můžeme věřit? Jak se na něho můžeme spolehnout, pokud nám často mění plány na poslední chvíli?
A pak také záleží na povaze nás samotných. Upřímně, když introvertovi někdo zruší schůzku, možná se mu i trošku uleví, a je dokonce rád. To ale neplatí pro všechny případy. Je rozdíl, jestli vám sraz zruší kamarádka, se kterou se vídáte párkrát do roka, nebo váš partner.
Když vám ale zruší schůzku někdo, na kom vám až tolik nezáleží, uleví se vám, a najednou zjistíte, že jste darem dostali volné odpoledne. Co si s ním teď počnete? Jak ho využijete? Kdybyste neměli naplánovaný program, patrně byste odpoledne strávili jako každé jiné, ale protože už jste s volným časem nepočítali, a teď ho najednou máte, chcete ho využít naplno.
Osobně přímo nesnáším, když mi někdo jiný mění plány. Potřebuji všechno vědět dost dopředu, abych se na to mohla připravit, jak fyzicky, tak psychicky, a prostě s tím už potřebuju počítat. Pokud mi někdo na poslední chvíli domluvenou schůzku odřekne, klesne u mě na pomyslném žebříčku, a pokud se to stane víckrát, zařadím si ho jako nespolehlivého člověka. Což už moc nejde vrátit zpátky.
Jak to máte s plány vy? Plánujete, nebo máte raději spontánnost? A jak se stavíte k tomu, když vám někdo zruší plány na poslední chvíli?
Osobně přímo nesnáším, když mi někdo jiný mění plány. Potřebuji všechno vědět dost dopředu, abych se na to mohla připravit, jak fyzicky, tak psychicky, a prostě s tím už potřebuju počítat. Pokud mi někdo na poslední chvíli domluvenou schůzku odřekne, klesne u mě na pomyslném žebříčku, a pokud se to stane víckrát, zařadím si ho jako nespolehlivého člověka. Což už moc nejde vrátit zpátky.
Jak to máte s plány vy? Plánujete, nebo máte raději spontánnost? A jak se stavíte k tomu, když vám někdo zruší plány na poslední chvíli?
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)