Když se naši rozváděli a já se měla rozhodnout, s kým budu žít.
Když jsem musela změnit základní školu, a spolužáci byli zvědaví, chtěli vědět, co jsem zač, odkud jsem přišla, a hlavně, proč jsem odešla z té původní školy.
Když jsem byla v devítce, nevěděla, co se sebou, ale měla jsem se rozhodovat, na jakou střední školu půjdu, a jak se tak bude odvíjet moje hodně daleká budoucnost.
Když jsem chodila do tanečních, a při každém tanci pro rodiče jsem seděla na židli jako pecka a předstírala, že jsem neviditelná, protože jsem neměla s kým tancovat.
Když se na střední spolužačky vytahovaly, s kým zrovna chodí, a kdy a s kým přišly o panenství.
Když jsem si vybírala šaty na maturitní ples, a ta paní komentovala mou hubenou postavu a absenci prsou.
Když jsem si podávala přihlášky na vysokou, a nechávala to tak trochu na osudu, protože jsem neměla tušení, jakým směrem bych chtěla jít.
Když jsem byla v devítce, nevěděla, co se sebou, ale měla jsem se rozhodovat, na jakou střední školu půjdu, a jak se tak bude odvíjet moje hodně daleká budoucnost.
Když jsem chodila do tanečních, a při každém tanci pro rodiče jsem seděla na židli jako pecka a předstírala, že jsem neviditelná, protože jsem neměla s kým tancovat.
Když se na střední spolužačky vytahovaly, s kým zrovna chodí, a kdy a s kým přišly o panenství.
Když jsem si vybírala šaty na maturitní ples, a ta paní komentovala mou hubenou postavu a absenci prsou.
Když jsem si podávala přihlášky na vysokou, a nechávala to tak trochu na osudu, protože jsem neměla tušení, jakým směrem bych chtěla jít.
Když jsem se seznámila se svým prvním klukem, a došlo na otázku ohledně předchozích vztahů a zkušeností.
Když jsem se v tom samém vztahu několik let plácala a nevěděla, jak z něho ven.
Když jsem ten vztah konečně ukončila a okolí bylo samozřejmě zvědavé proč.
Když jsem byla už přes rok sama a okolí se divilo proč.
Když jsem dokončila vysokou školu a půl roku bezúspěšně rozesílala životopisy do všech světových stran.
Když jsem nastoupila do své první práce, ale po měsíci musela skončit, protože pod takovým šéfem bych nebyla schopná pracovat a zároveň si udržet své psychické zdraví.
Když jsem se hodně zaměřila na svou životosprávu, na to, co jím, a začala se pravidelně hýbat. I když jsem to podle okolí nepotřebovala. Vždyť jsi hubená.
Když jsem se v tom samém vztahu několik let plácala a nevěděla, jak z něho ven.
Když jsem ten vztah konečně ukončila a okolí bylo samozřejmě zvědavé proč.
Když jsem byla už přes rok sama a okolí se divilo proč.
Když jsem dokončila vysokou školu a půl roku bezúspěšně rozesílala životopisy do všech světových stran.
Když jsem nastoupila do své první práce, ale po měsíci musela skončit, protože pod takovým šéfem bych nebyla schopná pracovat a zároveň si udržet své psychické zdraví.
Když jsem se hodně zaměřila na svou životosprávu, na to, co jím, a začala se pravidelně hýbat. I když jsem to podle okolí nepotřebovala. Vždyť jsi hubená.
Když jsem už několik let žila s přítelem, ale stále jsme neměli svatbu.
Když jsme se s přítelem vzali, ale stále jsme neměli dítě.
Když ani po třech letech od svatby jsem stále nebyla těhotná, bylo mi už přes třicet, a kdysi jsem prý tvrdila, že chci být mladá maminka.
Když jsem otěhotněla, ale dítě nedonosila.
Když se nám narodilo první dítě, ale stále jsem nečekala další.
Tušíte, co všechny tyto životní momenty mají společného? Pokaždé jsem měla co dělat, abych se udržela a na své okolí nezačala řvát: Hlavně se neptej.
Jenže na druhou stranu, někdy není špatné, když ty otázky vysloví někdo jiný. Většinou se totiž jedná o otázky, které nám poletují v hlavě, ale my sami se je bojíme vyslovit. A ještě víc se bojíme na ně odpovídat, protože víme, že to bude těžké, bolavé a nebude se nám to líbit. Ale, když to dokážeme, dokážeme si sami sobě upřímně odpovědět i na ty nejtěžší otázky, co nás trápí, a kterých se bojíme, o to víc se nám uleví, a posune nás to vpřed.
Když jsme se s přítelem vzali, ale stále jsme neměli dítě.
Když ani po třech letech od svatby jsem stále nebyla těhotná, bylo mi už přes třicet, a kdysi jsem prý tvrdila, že chci být mladá maminka.
Když jsem otěhotněla, ale dítě nedonosila.
Když se nám narodilo první dítě, ale stále jsem nečekala další.
Tušíte, co všechny tyto životní momenty mají společného? Pokaždé jsem měla co dělat, abych se udržela a na své okolí nezačala řvát: Hlavně se neptej.
Jenže na druhou stranu, někdy není špatné, když ty otázky vysloví někdo jiný. Většinou se totiž jedná o otázky, které nám poletují v hlavě, ale my sami se je bojíme vyslovit. A ještě víc se bojíme na ně odpovídat, protože víme, že to bude těžké, bolavé a nebude se nám to líbit. Ale, když to dokážeme, dokážeme si sami sobě upřímně odpovědět i na ty nejtěžší otázky, co nás trápí, a kterých se bojíme, o to víc se nám uleví, a posune nás to vpřed.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)