Sněhová nadílka

 

Všechno zase přikryla bílá peřina. Nebo by se mělo možná říct, že schovala? Protože, když je všude bílo, vypadá najednou všechno tak sjednoceně, uklizeně, čistě. Na autech sníh vytvoří bílou čepici, a není vidět, jestli je auto špinavé, protože nejde ani rozpoznat, jaké, které auto je.

Všechny domy promění v perníkové chaloupky s cukrovou střechou, a vypadá to jako na ladovském obrázku. Zmizí ze světa cesty a pěšinky, a můžou se vyšlapat úplně nové, sněhové. Sníh zakryje i to staré kolečko u sousedů, které nikdo na podzim neuklidil. Trochu by se nabízelo říct, že sníh všechno zamete pod koberec, ale ten sněhový.

Sníh zakryje všechny stopy, ale naopak je snadno poznat, kdo vyšlape ty první. První kroky čerstvým sněhem jsou ty nejlepší. Pomalu pokládat nohu před nohu a užívat si to svěží křupání. Křup, křup. Když napadne sníh, jako by se celý svět zahalil do úplného ticha. Je to takové jiné ticho než obvykle. Proto se každé to křupnutí pod podrážkami tak rozléhá a zní tak hlasitě. 

 

Kromě zvláštního ticha má sníh i svoje vlastní světlo. Pokud svítí sluníčko, ani se nejde pořádně dívat, jak moc sníh září a ukazuje se v celé své kráse. A v noci? A navíc při úplňku? Jako kdyby sníh chtěl, aby nikdo nešel spát. Co kdyby přišel jen o chvíli jeho krásy. Však ráno už tu taky nemusí být.

A ty stromy. Sklání se pod tíhou sněhové nadílky, ale vypadá to, jako by se sněhu ukláněli, nebo jako kdyby si chtěli po tom nekonečném jarním, letním a podzimním přímém stání trochu odpočinout, a protáhnout si záda. Ale když už je toho na ně až moc, prostě sněhovou pokrývku sklepou, ta se snese na zem jako by to celou dobu měla tak v plánu, jen si při své cestě na zem potřebovala chvíli odpočinout, a stromy se můžou zase narovnat do své celé výšky.

A co, když se ke sněhu přidá bratříček mráz, to je teprve podívaná. Sníh přikrývá a schovává, ale mráz, ten maluje a zkrášluje. Tu nádheru, co umí vytvořit na oknech, mu závidí i kdejaká krajka. A jak krásně umí zdobit rampouchy. Ale jako by jimi chtěl říct, umím krásné věci, ale dejte si na mě pozor, můžu být i nebezpečný. 

 

A tolik aktivit, co se díky těmto dvěma dá dělat. Koukejte, jak támhle děti táhnou sáně do kopce, a už se předhání, kdo se na nich sveze jako první dolů. A zrovna se ten chlapec vyklopil, ale je v pořádku, protože se za břicho popadá. Smích se nese celou zasněženou krajinou, krásně se odráží od sněhové pokrývky a je slyšet široko daleko. Jen ať všichni slyší, jakou sníh umí dělat radost.

A támhle na rybníku hrají kluci hokej, a v rohu se učí děvčata piruety. Kolem rybníka už první nadšenec vyjíždí stopu na běžkách. A na druhém kopci se děti i dospělí snaží dělat pěkné obloučky na lyžích. Všude mezi lidmi pobíhají šťastní a veselí psi, kteří si tuhle bílou nadílku taky pěkně užívají. Pro spoustu z nich je to něco naprosto nového, co ještě za svůj život neviděli. A teď nevědí, co zkoušet dřív. Jestli se ve sněhu mají válet, nebo ho raději sníst. Rochněním se ve sněhu inspirovali i děti, které se snaží válet z kopce sudy, nebo vytvářet v hlubokém sněhu andělíčky.

Sněhová nadílka je zkrátka něco kouzelného, ať si říká, kdo chce, co chce. A ráda lidem vykouzlí úsměv na zmrzlých tvářích, pokud se nechají.