Co nám chtějí naše sny sdělit?

Byla jsem na vysoké škole a nutně jsem potřebovala do obchodu, který jsme měli kousek, protože tam měli nějakou akci. S košíkem jsem brázdila uličky, vybírala si, co do něho ještě přihodím, když jsem málem narazila do dalšího košíku. Rychle jsem se zastavila a podívala se na jeho majitele, abych se mu omluvila. Chvíli jsme si ale zaraženě hleděli do očí. V jeho očích byl vidět nejprve nezájem, kdo do něho narazil, který se ale proměnil v zaostření a vteřinu přemýšlení, až to skončilo vyjasněním, překvapením a úsměvem. A to samé se muselo odrážet i v těch mých. „Verčo, si to opravdu ty?“ Narazila jsem totiž do svého spolužáka ze základní školy.

Poté jsem se objevila na jeho zahradě. Ptal se, jestli chci zůstat, nebo se nechci raději projít do nedalekého parku, že ho krásně opravili. Nechápala jsem, proč mi to nabízí. A tak začal vyprávět. Povídal mi o tom, jak mu zemřel táta, ukazoval mi nějaké věci, které mu po něm zbyly. A pak najednou vytáhl nějakou knížečku, nebo spíš malý sešit, a dal mi ho ke čtení. Nejprve jsem nechápala, co to je, a proč to mám číst já. Působilo to jako milostný dopis, vyznání lásky. Když jsem na něho nechápavě pohlédla, vysvětlil mi, že už od základky jsem se mu líbila a nikdy nepřestala. A že táta mu předtím, než umřel řekl, že si má jít za svým štěstím a najít lásku. 

 

A já si v ten moment vzpomněla. Vzpomněla jsem si na papírek, který mi tenkrát na základní škole cestou z oběda tajně strčil do dlaně. Stála na něm otázka, jestli bych s ním nechtěla chodit. A já si matně vybavila, že jsem mu na tu otázku asi nikdy přímo neodpověděla, ale, že doma na papírek jsem si velkými písmeny napsala BOHUŽEL NE. A teď jsem měla strašnou chuť ten papírek někde vyštrachat, škrtnout ta slova, a nahradit je jedním velkým ANO. Cítila jsem ten příjemný hřejivý pocit, jako už dávno ne.

A v ten moment jsem se probudila. Co to mělo být? Co to bylo za sen? S realitou se ten sen shodoval v tom, že jsem opravdu měla tohoto spolužáka na základní škole, to místo, kde tenkrát bydlel, ale netuším, jestli tam bydlí i teď, dost bych o tom pochybovala, a ty dva papírky, s otázkou a odpovědí.

Ale i tak, co to jako mělo být? Toho spolužáka jsem od základní školy neviděla, dokonce o něm netuším ani žádné informace třeba z internetu, nebo od jiných spolužáků, tak proč se mi proboha o něm zdá? Vstávala jsem celá zmatená, a o tom snu celý den přemýšlela. Pak už jsem ho ale přirozeně pustila z hlavy. 

 

A víte, co se stalo? Ano, o pár měsíců později jsem toho spolužáka skutečně potkala. Zašli jsme na kafe a vyprávěli, co se nám v životech za tu dobu událo. Já měla přítele, se kterým jsem plánovala budoucnost. On už byl ženatý, stavěli se ženou dům a čekali miminko. O tom bláznivém snu jsem mu samozřejmě neříkala, ale na ten lísteček s otázkou došlo. I on si ho pamatoval, a taky mě ujistil, že na to opravdu nikdy žádnou odpověď nedostal, i když z mého chování mu to asi bylo jasné. Popřáli jsme si hodně štěstí do života a šli jsme zase každý svou cestou.

Co ten sen měl ale znamenat? Proč se nám takové sny zdají? Chápu, že se nám zdá o něčem, na co dlouhodobě myslíme, co nás trápí, nebo co momentálně řešíme, občas se nám zdají úplné, nevysvětlitelné blbosti. Ale tohle? Když je na tom částečně něco pravdy? Umí to někdo vysvětlit? Mohou sny přinášet nějakou předpověď do budoucna, předtuchy? Skutečně by mě vysvětlení některých mých snů dost zajímalo.