Poslední hovor

I když už jsem měla problém s dechem, ještě jsem přidala do kroku, už jsem chtěla být nahoře. Konečně jsem se dostala až na vrchol. A jako pokaždé mi ten výhled vyrazil dech. Tohle bylo moje oblíbené místo. Sem jsem lezla, když jsem byla smutná, když jsem měla radost, když jsem nevěděla kudy kam, když mi něco nevyšlo, když jsem prožívala další rozchod, když mi nevyšel další pohovor na práci, když jsem hledala odpovědi na své otázky, když jsem se nemohla rozhodnout, i jen tak, když jsem měla chuť tu sedět, sama, a jen se kochat a nepřemýšlet vůbec nad ničím.

Tohle místo, tenhle kraj, hory obecně, jsem prostě milovala. A o to těžší byla dnes moje cesta sem. Přišla jsem se rozloučit. Jenže jsem nevěděla na jak dlouho. A jestli to možná taky není napořád. Ale to doufám, že ne, nebo jsem nad tím teď raději nechtěla ani přemýšlet. 

 

Na dlouho to ale bude, na hodně dlouho. I když to tady miluju, jen láska k místu nestačí. Lidi, vztahy, práce, závazky, nic z toho mě tady nedrží, nic z toho mi tady nepřineslo nic dobrého. Spíš naopak. Všechno, co mohlo, se tu pokazilo. Nic z toho, co jsem chtěla, o čem jsem snila, mi tady nevyšlo. Nechci to svádět na ostatní, z části si za všechno můžu i sama, to nepopírám. Ale tohle místo už mi nemůže nic dobrého přinést.

Kromě krásy přírody, ale ta mě bohužel neuživí, večer nezahřeje v posteli, ráno mi nepopřeje dobré ráno, nevyřeší, kde budu bydlet, a za co si kupovat jídlo. Je krásná, tichá, klidná, vstřícná, vždy mě dovedla vyslechnout, mohla jsem se jí svěřit naprosto s čímkoli, s vědomím, že to nikomu neprozradí. Ale můj život za mě nevyřeší, to musím já sama. 

 

A teď nastal ten nejvhodnější čas, nebo možná už ten nejvyšší čas. Musím odejít. Musím tohle místo opustit. Musím jít. Jen ještě poslední věc musím vyřešit. Vyndám telefon z kapsy, najdu jeho číslo a chvíli váhám s prstem nad zeleným tlačítkem. I když se mi do toho tak moc nechce, musím. Samotné se mi tahle forma příčí, ale na jinou už nemám sílu, musím teď zachránit hlavně sama sebe.

Stisknu to tlačítko. Ozve se jeho hlas. Nenechám ho mluvit a skočím mu do řeči. Je mi to líto, ale já už dál nemůžu. A telefon hodím dolů ze skály, na které stojím.