Útěk z každodenní rutiny a povinností

Dobré ráno, Lásko. Přes den si sbal pár věcí na víkend, hned po práci odjíždíme pryč.

Cože? Kam jedeme? Vždyť jsme nic nedomlouvali. Nebo jsem na něco zapomněla?

Nezapomněla, je to překvapení, tak se snad nebudeš zlobit, že jsem to vymyslel sám, i když to obvykle neděláme, a na všem se domlouváme. Ale oba už to potřebujeme, vyrazit někam pryč. Tak si sbal věci na celý víkend, ale bude ti stačit jen něco pohodlného a pyžamo. Ale víc už ti neřeknu, ať máš taky něco jako překvapení.

Ahoj, Zlato, tak co? Jsi připravená a sbalená?

Asi ano, ale mám jen oblečení. Nepotřebujeme ještě něco? Co třeba jídlo?

Neboj, to už je zařízené, a po cestě se stavíme ještě v obchodě. 

 

Tak dobře, asi tedy můžeme vyrazit. A už mi prozradíš, kam to jedeme?

Ještě chvíli vydrž, Lásko.

Tak co na to říkáš?

To je celé jen pro nás? A na celý víkend?

Přesně tak. Jen my dva, ticho, příroda, a tahle útulná chata s krbem, vanou a vířivkou.

To je dokonalý. Jak tě tohle napadlo? 

 

Vidím, jak je toho na tebe poslední dobou tolik, ale ty se snažíš to na sobě nedávat znát a nestěžovat si. Ale já už tě přece jen pár let znám. Chtěl jsem, aby sis aspoň pár dní odpočinula, abychom oba utekli od všech každodenních starostí a povinností. A hlavně jsem taky cítil, že už bychom potřebovali nějaký čas opravdu jen sami pro sebe. Jen tak společně být, nic nemuset řešit, nic rozhodovat. Tenhle víkend bude jen o nás. Od teď nemusíme nic. A jediné rozhodnutí, co nás čeká, bude, jestli si večer pustíme film, zahrajeme si nějakou hru, nebo si zalezeme do vířivky. A jestli se budeme chtít jít projít, nebo tu zůstaneme celý víkend a nevystrčíme ani nos.

To zní naprosto dokonale. Děkuju, Lásko, že mě znáš líp než já samu sebe. Čas od času je vážně potřeba opustit každodenní rutinu. Pomůže to nejen mně i tobě, ale hlavně nám oběma společně, protože je tak důležité trávit čas jen spolu. Ale nejen být vedle sebe, ale skutečně, vědomě spolu.