Letní láska

Mělo to být poslední léto před mým odjezdem, tak už jsem si na něj žádné velké věci a dovolené neplánovala. Chtěla jsem si tu dát všechno dohromady, vyřešit si, co je třeba, zabalit si, rozloučit se s blízkými. Sama jsem úplně ještě nevěděla, na jak dlouho odjíždím. V plánu byla roční stáž, ale věděla jsem, že je možnost si ji prodloužit, případně si tam najít něco jiného. Domů jsem nespěchala.

Takže seznamovat se s někým novým opravdu v mých plánech nebylo. I to byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla odjet. Že tu teď nemám žádný vztah, nebudu nikoho opouštět, nechtěla jsem řešit vztah na dálku. Ale když jsme se potkali, hned mezi námi něco přeskočilo. Znala jsem to z vyprávění, že někoho potkáte právě, když nehledáte, nebo se vám to nejmíň hodí.

Dlouho jsem se tomu bránila, odmítala ho, vysvětlila jsem mu důvod, proč žádný vztah nechci začínat. Nechtěla jsem odjíždět s pocitem, že tu na mě někdo čeká, že se musím za někým vrátit. Nechtěla jsem tu mít žádné partnerské vazby, abych se sama za sebe mohla rozhodnout, jestli chci v zahraničí zůstat déle nebo ne. Nechtěla jsem na nikoho brát ohledy a přizpůsobovat se. 

 

Nakonec jsem kývla s jednou podmínkou. Že to oboustranně bude jen letní láska, nic víc. Užijeme si spolu krásné léto a pak se rozloučíme. Souhlasil.

Prožili jsme spolu vážně nádherné léto, takovou letní lásku bych přála každému. Bylo nám spolu opravdu dobře. Trávili jsme spolu téměř veškerý svůj volný čas. Dokonce jsme zvládli i společnou dovolenou u moře. Jezdili jsme na výlety, chodili na pikniky, jen tak se toulali a procházeli městy i přírodou. Ochutnávali nová jídla a dělali průzkum, kde mají nejlepší zmrzlinu. 

 

Nic jsme neřešili, jen jsme byli a užívali si jeden druhého. Možná proto, že jsme věděli, že máme omezený čas, možná proto, že nám spolu bylo prostě dobře.

Všechno ale jednou končí, o to rychleji to hezké. Ani jsme se nenadáli a rychle se přiblížil konec léta a s ním můj odjezd. Chtěla jsem se rozloučit o pár dní dřív, proto jsem mu neřekla ani přesný den, který odlítám. Nebudu lhát, nebylo to vůbec snadné loučení. Nechtěla jsem to ale nějak prodlužovat nebo čekat až to samo vyšumí, tak jsem si přála, abychom se nijak nekontaktovali.

Snažila jsem si to v hlavě nastavit tak, že jsem prožila nádherné léto, na které můžu až do smrti vzpomínat. A pak jsem si vzpomněla na vesmír a osud. Že pokud s nějakým člověkem máme být, pokud je nám souzený, tak se naše cesty zase zkříží. Tak kdo ví, co bude až se někdy vrátím. Třeba jsme si souzeni a strávíme spolu celý život. Díky tomu jsem odlétala naprosto smířená, klidná a těšila se na všechno, co pro mě má život přichystané.